Byli vzorem v očkování. Teď je všechno jinak a rodiče přicházejí o děti

Rodiče na malou Akiru nemohli být pyšnější. Už v šesti měsících ze sebe vyloudila první slova, po čtvrtých narozeninách už zkoušela angličtinu. „Akira se vždycky rychle učila,“ říká s hrdostí její otec Al Amin, ale hlas se mu láme. „Byla ozdobou všeho.“

Al Aminova rodina žije v bangladéšské metropoli Dháce. Pro Akiru se rodiče snažili udělat všechno, co bylo v jejich silách – včetně péče o její zdraví. V očkovacím kalendáři jí chyběla jediná položka: vakcína proti spalničkám.

Na očkování přitom dorazili čtyřikrát. Dvakrát je lékaři odmítli, protože měla holčička rýmu. „Nestresujte se,“ řekl jim podle Al Aminových slov zdravotník, „očkování lze provést až do jejích pěti let.“ Při dalších dvou návštěvách lékaře ale vakcíny nebyly k dispozici.

Právě časté cesty do nemocnice mohly být podle Akiřiných rodičů důvodem, proč se nakazila. „Od fronty u pokladny až po rentgenovou místnost – pacienti se spalničkami byli úplně všude,“ vzpomíná Al Amin pro BBC a je rozzlobený. Že jeho dcera nedostala vakcínu, že u ní nebyly včas rozpoznány příznaky onemocnění, že nemocnice neoddělily pacienty nakažené spalničkami od ostatních.

Když se projevy onemocnění objevily u devítiměsíčního Rizvi Ahmeda Raihana, jeho matka dostala strach. Hlavou se jí honily zprávy o rostoucím počtu obětí. Když dítě začalo ztěžka dýchat a bylo evidentně dehydratované, odvezla ho autem z jejich domova v okrese Manikganj do tří hodin vzdálené nemocnice v Dháce. Tam ji čekala zoufalá situace.

Pacientů se spalničkami bylo tolik, že na ni zbylo jen místo na podlaze - tenká matrace přímo před výtahem. „Abychom dostali léčbu, musíme ležet tady,“ popsala novinářům v bengálštině, zatímco dítěti podávala kyslík a tekutiny. Jeho stav se po pěti dnech naštěstí zlepšil a mohli jít domů.

Jiný den, v jiné nemocnici, se Konika Akter zhroutila na podlahu a prosila Boha o milost. Její manžel, Mohammad Zakir, stál bledý vedle ní. Bil se do hrudi a ukazoval na jejich šestiměsíční dceru Ruhi, která ležela v posteli na oddělení pro pacienty se spalničkami. O několik hodin dříve na stejném lůžku leželo její dvojče Risa. Rodiče během jednoho dne přišli o obě děti.

Pro rodiny s malými dětmi je současná epidemie zničující. „Jde o bezprecedentní, neočekávanou a závažnou epidemii, která tvrdě zasáhla rodiny. Komunity zaskočila zejména její intenzita u dětí mladších pěti let,“ řekl pro Seznam Zprávy ředitel zdravotnického oddělení Bangladéšského červeného půlměsíce (BDRCS) S. M. Humayun Kabir, profesor a brigádní generál ve výslužbě.

Podle dat bangladéšského Generálního ředitelství zdravotních služeb (DGHS) citovaných deníkem The Daily Star bylo od 15. března do 7. června zaznamenáno 79 012 podezřelých případů spalniček a 9 686 laboratorně potvrzených infekcí. Nemoci podlehlo 91 dětí s potvrzenou nákazou a dalších 529 dětí se symptomy odpovídajícími spalničkám. Celkový počet úmrtí spojených se spalničkami nebo příznaky spalniček tak vzrostl na 620.

„Od samého začátku na to hlasitě upozorňujeme, ale situace zůstává bez odezvy,“ prohlásila Hasina Rahmanová z Mezinárodního záchranného výboru pro Asii. „Této záležitosti se nedostává přílišné pozornosti. Obrovský problém vážně zatěžuje i místní zdravotnický systém.“

Častým výjevem jsou tak rodiny, které s nemocným dítětem cestují i několik hodin a hledají nemocnice, které mohou přijmout další pacienty.

„Lidské dopady jsou nejviditelnější v přeplněných dětských odděleních nemocnic v Dháce. Nízkopříjmoví rodiče přijíždějí ze vzdálených vesnic poté, co místní léčba selhala. Často vidíme děti mladší dvou let, které bojují s těžkými komplikacemi, jako je zápal plic, dehydratace a akutní potíže s dýcháním,“ uvedl S. M. Humayun Kabir.

Dodal, že rodiče utrácejí veškeré životní úspory za dopravu a léky, často si půjčují od sousedů, jen aby situaci zvládli. „Tráví bezesné noci u dětí napojených na kyslíkové lahve a mají strach z rostoucích nákladů na léčbu. Je to tvrdá připomínka toho, jak chudoba, omezený přístup ke zdravotní péči a nedostatek informací prohlubují lidské utrpení.“

Rychlost, kterou se spalničky šíří, je ohromující. Stačí, když nakažená osoba dýchá, kašle nebo kýchá. Ve vzduchu nebo na kontaminovaných površích může infekce přežít až dvě hodiny. UNICEF uvádí, že stačí, aby nakažené dítě vešlo do třídy, a s největší pravděpodobností nakazí všechny neočkované děti. Navíc se přenáší ještě dříve, než se objeví charakteristická vyrážka a rodiče si uvědomí, že doma mají nemocné dítě.

Obzvlášť nebezpečné jsou spalničky pro malé neočkované děti do pěti let. Podle S. M. Humayuna Kabira se navíc mnoho rodin obává, že dítěti ublíží samotná vakcína. „Jiné vidí, že dítě vypadá zdravě, a mylně se domnívají, že očkování vůbec nepotřebuje,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

U podvyživených dětí je nemoc nebezpečnější – jejich organismus hůř zvládá infekci a roste riziko komplikací, včetně zápalu plic, průjmu, poškození zraku nebo smrti. Proto se během léčby spalniček podává také vitamin A, který podle WHO snižuje riziko závažných následků zejména u malých dětí a v místech, kde je podvýživa častá.

Podvýživou v Bangladéši trpí jedno ze čtyř dětí mladších pěti let, každé desáté pak akutní podvýživou. Rodiče také mnohdy s cestami za lékaři otálejí. „Hlavní příčinou je nedostatek přesných informací a povědomí o tom, jak rychle se spalničky mohou změnit v život ohrožující stav,“ doplnil S. M. Humayun Kabir.

Důvodů, proč se v zemi takovým tempem šíří nemoc, proti které existuje účinné očkování, je několik. Podle S. M. Humayuna Kabira je na vině kombinace vysoké hustoty obyvatelstva, narušené kolektivní imunity a obecně nízkého povědomí komunit o tom, jak snadno se virus přenáší. „Jde o složitou kombinaci všech těchto faktorů. Nedostatečné povědomí, hluboce zakořeněná chudoba, problémy s důvěrou a šíření dezinformací se navzájem prolínají a brání tomu, aby děti byly očkovány,“ uvedl pro SZ.

Dalším důvodem jsou výpadky v proočkovanosti mezi lety 2019 a 2023, velký pohyb lidí během svátků a také – jak už napověděl případ Akiry – zpoždění při objednávání vakcín.

Před touto epidemií byl přitom Bangladéš považován za vzor pro země s omezenými zdroji a díky rozsáhlému očkovacímu programu byl na cestě k vymýcení spalniček. Za tento „obrovský pokrok“ obdržela v roce 2019 tehdejší premiérka Šajch Hasína Vadžídová od aliance Gavi ocenění „The Vaccine Hero Award“.

Pak přišel rok 2024, dlouholetý režim padl a k moci se dostala prozatímní vláda. Během roku a půl přišla s reformou očkovacího systému, během které však docházelo k byrokratickým zpožděním i narušení dodávek vakcín.

V důsledku dlouhodobých výpadků v proočkovanosti mezi lety 2019 a 2023 zůstává v zemi přibližně 10 milionů dětí bez první dávky a 20 milionů dětí bez druhé dávky vakcíny. Tento obří imunizační deficit je tak zřejmě hlavní příčinou současné krize.

Před problémem už několikrát varoval UNICEF, jehož členové se se současnou vládou pokoušeli situaci řešit. Podle Rany Flowersové, vedoucí bangladéšské pobočky UNICEF, schůzek na téma nevhodného systému pro nákup vakcín proběhlo nejméně deset.

„Říkala jsem jim, ať se mi podívají do očí, že máme obavy, že budou čelit výpadku,“ řekla pro BBC. „Připadá mi to jako taková dokonalá bouře,“ dodala na květnové tiskové konferenci.

Samotní představitelé vlády navzdory doporučení odborníků nevidí důvod, proč by měli vyhlašovat stav ohrožení veřejného zdraví, který by zdůraznil závažnost krize a podnítil další kroky.

Bangladéšský ministr zdravotnictví a sociálních věcí Sardar Sakhawat Hossain očekává, že počet infekcí brzy začne klesat. „Vytvoření protilátek u dětí trvá tři až čtyři týdny po očkování. Očekáváme, že do příštího týdne počet případů klesne. O nouzovém stavu vůbec neuvažuji. Bangladéš je schopen situaci zvládnout.“

Epidemie propukla na začátku roku 2026 a rychle zasáhla většinu země včetně hlavního města. Extrémní obavy však od počátku vzbuzovala také oblast Cox’s Bazar, kde žijí statisíce rohingských uprchlíků v provizorních podmínkách. Podle WHO nákaza postoupila natolik, že zasáhla 58 ze 64 okresů Bangladéše.

Ve zprávě z 23. dubna Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala před „značným rizikem“ šíření do Myanmaru, kde občanské nepokoje rovněž narušily očkování, a ohrožena je také Indie.

Současná epidemie spalniček je v Bangladéši největší za poslední desítky let. „Nemoc narušuje úplně všechny stránky rodinného života. Pro rodiče, kteří se snaží pečovat o vážně nemocné dítě, představuje vyčerpávající finanční, emoční i praktickou zátěž. V městských oblastech mnoho rodin s dětmi omezilo pohyb. Zejména během nedávných svátků Íd se řada rodin kvůli epidemii rozhodla necestovat do svých vesnic,“ řekl Seznam Zprávám S. M. Humayun Kabir.

Od dubna tak v zemi probíhá nouzová očkovací kampaň. Aby se zabránilo šíření spalniček a děti dosáhly kolektivní imunity, musí být v Bangladéši alespoň 95 % dětí očkováno dvěma dávkami vakcíny.

Kromě mezer v očkování odráží krize spalniček v Bangladéši hluboké strukturální slabiny. „Ve venkovských oblastech a slumech se rodiny obvykle obracejí na místní lékárny nebo takzvané ‚quack doctors‘, tedy nekvalifikované tradiční léčitele či osoby poskytující neodbornou zdravotní péči. Ve městech rodiče častěji okamžitě vyhledají kvalifikovaného lékaře,“ vysvětlil zástupce BDRCS.

Obzvlášť velká tíha dopadá na matky. „V Bangladéši jsou tradičně hlavními pečujícími osobami a nesou největší zátěž. Čelí silnému psychickému, emočnímu i finančnímu tlaku, když se ve velmi obtížných podmínkách starají o kriticky nemocné dítě,“ dodal S. M. Humayun Kabir.

Nemoc, jejíž vymýcení se ještě před několika lety zdálo být na dosah, se dramaticky vrací v řadě zemí. Kanada a několik evropských států nedávno ztratily status „zemí bez spalniček“. Spojené státy jen letos zaznamenaly více než 1700 případů, což je nárůst oproti zhruba 100 případům na počátku 21. století, epidemie pokračují na Blízkém východě a v Africe. K tomuto kroku zpět přispěla rostoucí neochota k očkování, přerušení očkovacích programů během pandemie covidu-19 a války.