Článek
Úřad vlády chce pozměnit jednací řád vlády. Svůj krok hájí i zastaralostí úpravy, která pochází z konce 90. let. Kritici se obávají, že může novela, pod kterou je podepsaná šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha, vést k nižší transparentnosti rozhodování.
Nejasnosti nebo možné skuliny chystané úpravy v rozhovoru vysvětluje konzultant nevládní organizace Lobbio Miroslav Jašurek.
Změna jednacího řádu vlády by mohla podle některých kritiků přinést posílení role premiéra nebo zneprůhlednění některých rozhodnutí vlády. Jak moc mění navrhovaná úprava současný stav?
Neřekl bych, že se to mění dramaticky. V tuhle chvíli funguje a je platný jednací řád vlády, který už je poměrně starý, byl různě měněn a dost často se mu vytýká i to, že je velmi nepřehledný.
Jsou tam i dlouhé odstavce. Ambice přijít s modernějším předpisem je určitě správně. Z našeho pohledu se tam až tolik věcí nemění. Ale zmínil bych jednu, která se naopak mění a kde Úřad vlády ani nevysvětlil, proč změnu přináší a co je špatně na současném stavu. Nově se nebude uvádět, kteří členové vlády hlasovali pro vybraná finanční rozhodnutí.
Jde o rozhodování o materiálech nelegislativní povahy, jehož předmětem jsou věci týkající se nakládání s majetkem státu, veřejné zakázky, účast státního rozpočtu na dotacích vyšších než milion.
Snaha chránit členy vlády
Co za tou změnou může být?
Když si představíte některé kauzy z minulosti, může jít o snahu chránit členy vlády třeba ve chvíli, kdy by došlo na soudní spor. Vzpomeňme si na vojenskou zakázku spojenou s tehdejší ministryní obrany Vlastou Parkanovou, tam se řešilo, kdo jak a kdy hlasoval na vládě, jestli vůbec je možné to takto řešit, když zároveň vláda rozhoduje ve sboru. Vedlo to k soudu. Oficiální vysvětlení v této pasáži zatím postrádám.
Pokud zmizí, jak členové vlády hlasovali, logicky bude míra veřejné kontroly nižší.
(Ředitel odboru vládní agendy Jiří Holík novinářům v pondělí po jednání vlády vysvětlil, že popsaná změna není finální a je otevřena úpravám v rámci připomínek. Podle něj ale současné znění nedává smysl. „Nám jako úředníkům, kteří se záznamem z jednání pracují, nedává smysl, protože v současné době je formulována v jednacím řádu velmi nejasně. Vláda rozhoduje ve sboru, nese kolektivní zodpovědnost. Protože se s tím potýkáme v praktické rovině, navrhli jsme tuto změnu k diskuzi,“ vysvětlil.)
Úřad vlády objasnil, že se celkově navrhované změny týkají jen nelegislativních materiálů, tedy nikoliv projednávání zákonů. Takže se změna dotkne jen části materiálů, je to tak?
Zmiňme, že v případě finančních věcí jde v zásadě vždycky o nelegislativní materiály. Jde o rozhodnutí, že se nějaká částka ze státního rozpočtu pošle někam, nebo například, že stát na sebe přebírá závazek nebo něco prodává, něčeho se zbavuje.
Ale obecně byly některé obavy ne zcela opodstatněné, protože všechny ostatní změny v jednacím řádu se týkají nelegislativních materiálů. Tedy ať už jde o navrhované omezení okruhu připomínek, zkrácení lhůt či rozhodnutí o vypuštění připomínkového řízení.
Vztahuje se to tedy na předpisy, které nejsou zákony nebo vyhlášky a nařízení, protože ty se řídí legislativními pravidly vlády a na nich se téměř nic nemění až na dvě drobnosti.
Právě možné okleštění připomínkového řízení kritizovala například bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková. Z návrhu vychází, že premiér by mohl připomínkové řízení u nelegislativních materiálů zrušit nebo zkrátit. Podobné ustanovení už ve stávajícím jednacím řádu je. Dochází v tomhle tedy k posunu?
V podstatě ne. Ustanovení o tom, že premiér do tohoto může vstupovat, je v současném jednacím řádu. Respektive obvykle se to děje na základě žádosti příslušného ministra, Předpis bývá kritizován za nepřehlednost, je tam jeden dlouhý odstavec, který upravuje x různých věcí. Věcně se ale podle mě nic nemění.
Jak postupovat ve střetu zájmů
Úřad vlády změny obhajuje právě nepřehledností nebo i zastaralostí stávajícího jednacího řádu. Přispěje nový návrh k větší přehlednosti?
Do jisté míry určitě ano. Dovedu si představit, že by jednací řád mohl být napsaný ještě kvalitněji, ale v součtu je tam řada zpřesnění nebo doplnění. Nově se tam řeší i věci, které se už dneska dějí, ale nikde nejsou upraveny. To mluvím například o pasáži, jak má člen vlády při jednání postupovat, když je ve střetu zájmů. Je tam ustanovení, že nejpozději před hlasováním k projednávanému materiálu člen vlády oznámí svůj případný střet zájmů podle příslušného zákona.
Předpokládám, že se to týká i možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, který kvůli tomu nemůže být u projednávání některých věcí na vládě.
Opět jde spíš o zpřesnění předpisu a zakotvení praxe. Protože minimálně z toho, jak se o tom informuje v médiích nebo co říkával i sám Andrej Babiš, když je na vládě materiál, který se vztahuje ke střetu zájmů, tak on v té záležitosti nehlasuje.
Nevím, jestli to probíhá i tak, že v průběhu rozpravy opustí jednání vlády a pak se zase vrátí, nebo jen nehlasuje (věta o tom, že se projednávání neúčastnil předseda vlády z důvodu možného střetu zájmů, se objevila několikrát v záznamech z jednání schůze, jak popsal třeba iRozhlas.cz, pozn. red). Ale jde zkrátka o popis praxe, která už existuje a vyplývá i ze zákona o střetu zájmů.
Nový návrh tedy spíš zpřesňuje stávající jednací řád?
Ano. Mnoho ustanovení je převzato ze současného jednacího řádu. Nedorozumění vyplynulo podle mě z toho, že je nově v úpravě v jednacím řádu pasáž, která říká, že všechny věci, týkající se připomínkování, lhůt a podobně, se vlastně vztahují jenom na nelegislativní materiály. A všechno ostatní, respektive příprava legislativních textů se řídí legislativními pravidly vlády.
Vy tedy v podstatě souhlasíte s argumentací Úřadu vlády, že současný jednací řád je nutné novelizovat a zpřesnit?
To je úplně legitimní věc, kterou Úřad vlády může udělat. Že není současný jednací řád nejsrozumitelnější a nejpřehlednější, to je prostě fakt.
Tendence omezit transparentnost
Kromě toho, co jsme rozebrali, vidíte v novele ještě jiná slepá místa nebo pasáže, které mohou být například zneužitelné?
Ještě je tam část, která se týká koordinace statutů pracovních a poradních orgánů vlády, včetně zmocněnců a zmocněnkyň.Tam bude velmi záležet na tom, jak budou pravidla vypadat. Změny mohou potenciálně ovlivnit konkrétní roli zmocněnkyň a zmocněnců, zapojení občanského sektoru nebo akademické sféry. To je potřeba sledovat.
Vy jste to popisovali i v analýze nového návrhu, kde tvrdíte, že by tímto ustanovením mohla být role zmocněnců prakticky okleštěna.
Možné to jo. Ale záleží, co ve statutech bude napsáno, ale spíš jsme to vnímali jako potenciální riziko.
Některé dílčí změny se pak týkají i záznamů jednání vlády. Pojďme vyjasnit zmiňovanou pasáž, podle které by zvukové záznamy mohly být zveřejněny až po třiceti letech od jejich pořízení. Tohle pravidlo přitom už zahrnuje takzvaný kompetenční zákon, je to tak?
Ano, takto to již funguje. Je to už obsaženo v kompetenčním zákoně. Vzhledem k tomu, že jednací řád vlády je jen podzákonný interní předpis, platí na prvním místě zákon. Takže i kdyby to v tom jednacím řádu nebylo, logicky má zákon vyšší právní sílu.
Součástí obav bylo, že může vlivem změn dojít k posílení role premiéra při jednáních. Například by mohl uzavřít vládní zasedání kabinetu, o čemž nyní rozhodovala celá vláda. Tak získává premiér víc moci?
Z našeho pohledu to tak spíš není. Uzavřená projednávání probíhají standardně u bodů, kde se pracuje s utajovanými skutečnostmi. U jiných bodů se vysloveně uzavřené projednání téměř nedělá. Toto je proto spíš technická změna.
Návrh ještě zavádí možnost projednávat širší okruh materiálů bez rozpravy. Tady dochází k velké změně v praxi?
Čistě z pohledu toho, jak jednání vlády probíhá, tak ne. Dneska je to tak, že sice tyhle materiály (jde o materiály nelegislativní povahy, jejichž předmětem je návrh na rozhodnutí o věci týkající se nakládání s konkrétním majetkem státu, veřejné zakázky, koncesní smlouvy, dotace apod., pozn. red.) nemohou být zařazeny do části bez rozpravy, ale část s rozpravou znamená, že každý bod se otevře zvlášť, vede se k němu debata, pak vláda hlasuje.
Zatímco v části bez rozpravy je v podstatě řada materiálů jako zprávy nebo materiály informačního charakteru. A vláda je potom schvaluje jedním hlasováním všechny, tedy nehlasuje se jednotlivě.
Ale vždycky může člen vlády požádat o to, aby materiál byl zařazen do části s rozpravou. To znamená, že o něm chce vést debatu. A naopak, když si to představíte čistě věcně, tak se k materiálu sice otevře rozprava, ale třeba se do ní nikdo nepřihlásí nebo nikdo o tom diskutovat nechce, takže následně se to prostě odhlasuje bez dalšího. Takže já to spíš vnímám zase jako procesní vyjasnění. Tady riziko nevidím.
Změna jednacího řádu se děje v době, kdy vládní politici obcházejí připomínková řízení tím, že změny navrhují přes poslanecké návrhy. Zároveň proběhla kritizovaná reorganizace, kdy došlo z rozhodnutí šéfky Úřadu vlády k přesunutí agend z Úřadu vlády na ministerstva. Vzbuzuje změna jednacího řádu rozruch právě kvůli těmto okolnostem?
Určitě. Všechno dlouhodobě sledujeme a upozorňujeme na rizika. Vládní většina jednak výrazně využívá poslaneckých návrhů v případě velmi významných a komplexních předpisů, ať už to je zákon o státních zaměstnancích nebo stavební zákon, což snižuje odbornou kvalitu a také možnost otevřené diskuze i zapojení odborných stanovisek ministerstev.
V tomto kontextu je jasné, že všechny tyhle posuny vzbuzují větší pozornost, protože sledujeme tendence omezit transparentnost, veřejnou kontrolu, omezit třeba i nezávislý pohled úředníků. Z naší analýzy plyne, že tady v tomto konkrétním případě zásadní rizika nebo zásahy do toho, jak vláda funguje, nehrozí.
