Článek
V úterý večer se v přímém přenosu udělovaly takzvané památkářské Oscary. Jednu z cen předával architekt Ladislav Lábus a moderátor Daniel Stach se ho zeptal, proč se památkářů kdysi zastal, když se začalo diskutovat o tom, jestli jsou vůbec zapotřebí.
„Já se obvykle zastávám slabších a pomlouvaných společností,“ pronesl architekt skoro tiše, a přece nahlas. Publikum vydechlo porozuměním. Následoval potlesk. Proč?
Protože příslovečným slonem v sále bylo extempore politického náměstka ministra kultury Adama Gody Kociána, který nedávno na stranickém mítinku nazval památkáře „mafií“. Neřekl to sám od sebe: jen přitakal slovu, které mu nadhodil jeho spolubesedník Petr Macinka. Kocián byl vloni lídrem Motoristů v Libereckém kraji, poslanecký mandát ale nezískal.
„Je to mafie,“ přikývl na mítinku Kocián. „Není tolik koňů, aby každý památkář měl doma v posteli hlavu,“ přidal k lepšímu reminiscenci na mafiánské postupy z Kmotra. „I památkáři, až se vyřeší Česká televize, přijdou na řadu,“ poznamenal bez bližšího upřesnění.
Když to celé vyšlo najevo, nastal rozruch a pohoršení nejen mezi památkářskou obcí. Je v ní hodně vzdělaných a distingovaných lidí, nezřídka oddaných své práci. Nazvat památkáře „mafií“ je absurdní a urážlivé. Náměstek by za to správně měl ve funkci skončit.
Ale je to Motorista a ministr Oto Klempíř také, takže se samozřejmě nic takového nestalo. Následovalo tradiční vysvětlení: byl to vtip, a jestli ho někdo nepobral, tak bohužel, ale my jiní nebudeme. Instantní vysvětlení nehoráznosti zní: „Nadsázka.“
Přečtěte si také komentář:
Kocián (na dodatečný dotaz tisku): „Nepovažuji nikoho za mafii. Pan ministr hodil neškodný fórek a já mu jako správný sečtělý řečník odpověděl. Humor je esencí Motoristů. Rozhodně si nic takového nemyslím, to snad musí být každému jasné.“
Klempíř (v odpovědi na parlamentní interpelaci): „… jedná se o humor, řekněme, hospodského typu, který nemusí vyhovovat každému, Motoristé to takhle mají ve své DNA. Jejich cílem nebylo urazit žádného památkáře.“
Ministr na interpelacích ještě dodal, že v úterý „máme nádherný event, společně s památkáři předáváme ceny, a tam s dovolením si tuhletu záležitost vyřeším“. Jestli tím myslel, že se za „mafii“ na památkářských Oscarech veřejně omluví, tak to se, jak se mohli diváci přesvědčit, nestalo. Kamery ČT ani nezaznamenaly, že by Klempíř byl na „nádherném eventu“ přítomen.
Omluva, jak zjistily Hospodářské noviny, z ministerstva předtím skutečně dorazila, a to v neveřejné podobě k rukám ředitelky Národního památkového ústavu Naděždy Goryczkové. To je žalostně málo. Jakkoli není divu, že státní příspěvková organizace takovou reakci ve vší slušnosti ráda přijme.
Na úterním památkářském soaré se tak záležitost dohrávala jen symbolicky. Skrze úsměvy „však my víme, co myslíte“. Někteří protagonisté si hrdě připnuli placky „Jsem památkář“, vzala si ji i paní ředitelka. Panovala nálada „je suis památkář“, bylo to znát i z obrazovky.
Zábava na prvním místě
Celý ten příběh znovu vypovídá o tom, že kultura, ta, kterou může ovlivňovat ministr, nezažívá ani normální, ani šťastné časy.
Nejen následkem toho, že Oto Klempíř jako politický nováček začal rovnou ve vládě. Vybaven verbálním sebevědomím, smělými představami a diskutabilními schopnostmi, například napsat mediální zákon nebo ustanovit šéfa Národní galerie. Dominantním úkazem Klempířovy éry se záhy staly střet a nedorozumění, a to až kulturního rázu. Bohužel.
Vkus politiků Motoristů a vkus mnoha členů kulturní obce se až dramaticky rozcházejí. Obě strany jakoby promlouvaly jinými jazyky: počínaje arogantním názvem Motoristé sobě, který naznačuje, že i kultura spočívá někde v dálce za výfukem. Zní to jako potutelný výsměch neexistující straně Umělci sobě. Výsměch je příhodnější slovo než trolling.
Jádro pudla spočívá v Klempířem víckrát zmiňované „motoristické DNA“. K ní patří i hrubost a neslušnost převlékané za prostořekost a špičkování. Klempíř říká, že Macinka je jedním z nejvtipnějších lidí a jeho slovník ho „strašně baví“. Tím pádem je jasné, že problém tu leží hluboko. A že umělci a Klempíř si dýmku míru jen tak nepodají.
Vraťte nám fórky
Ministr může stokrát opakovat to, co pravil ve Sněmovně: „Naše památky nejsou jen staré zdi. Památky jsou naše moře, jsou to kapitoly našeho společného příběhu, jsou to důkazy toho, že jsme tady byli, že jsme něco vybudovali a že máme na co navazovat.“ Může se v rozhovorech i státní kulturní politice dušovat, jak mu na památkách záleží a jak si památkářů váží. Ale když nechápe, jak důstojně reagovat na přirovnání památkářů k mafii svým náměstkem, nedávají všechny ty fanfáry smysl. Nejde to dohromady.
Památkáři a památkářky se stali další branží, která okusila motoristickou DNA. Lidí z kultury, které by Klempíř namísto důvěryplného dialogu nepopudil, natož těch, kteří by ho brali jako „jednoho z nás“ a mezi které by sám srdečně a ochotně zavítával, je stále méně.
Do kultury patří i vtip a neškodný fórek. Až Motoristé sobě na ministerstvech jednoho dne skončí, stálo by za to ta slova ve veřejné řeči rehabilitovat.
