Článek
„Představit takto deficitní rozpočet v době hospodářského růstu, relativně nízké inflace i nezaměstnanosti a po zvýšení téměř všech daní je absurdní,“ napsal na síti X předseda Motoristů sobě Petr Macinka. Téměř přesně před rokem. „Ministr financí už ani nepředstírá, že si půjčuje na investice. Stanjurovi došly peníze i na provoz,“ pokračoval. To byl ještě v opozici a tepal odcházející vládu Petra Fialy za návrh rozpočtu s deficitem 286 miliard korun.
Rok se s rokem sešel a Macinkovi Motoristé mezitím usedli do vlády vedené Andrejem Babišem. Jemu a jeho ministryni financí nejprve pomohli zvýšit Stanjurův schodek na letošní rok na 310 miliard korun a v pondělí motorizovaní ministři, včetně Petra Macinky, jako jeden muž odhlasovali Aleně Schillerové rozpočet na rok příští s deficitem o kulatých 100 miliard hlubším, než byl ten původní Stanjurův. A to, jak by řekl Macinka, „v době hospodářského růstu, relativně nízké inflace i nezaměstnanosti“. A ani Alena Schillerová nemůže předstírat (nepočítáme-li průhledné lži o 50 miliardách pro zdravotnictví), že si půjčuje na investice.
Kapitálové výdaje budou v příštím roce zhruba stejně vysoké, jako byl poslední navržený deficit Zbyňka Stanjury. Jenže schodek je o 100 miliard vyšší. Jinými slovy, 100 miliard, které si Česko za těžké úroky půjčí na finančních trzích nebo od občanů, padne čistě na provozní výdaje a na údržbu, bez jakékoli naděje na budoucí návratnost.
Pro premiéra Babiše a ministryni Schillerovou to vlastně investice svého druhu jsou – investice do volebního výsledku. Asi čtyři desítky miliard z té provozní stovky, kterou si stát půjčí, půjdou do zvýšení příjmů zhruba 3,5 milionu oprávněných voličů - důchodců a státních zaměstnanců. Pro koaliční SPD to bude také přijatelné, neboť jádrem jejího programu je „dát peníze lidem“ bez ohledu na to, kde se vezmou, což je celkem přesně to, co vláda dělá.
Pro Motoristy je to ale úplný debakl. Straně, která si dala do štítu rozpočtovou přísnost a pak neprozřetelně vlezla do vlády s Andrejem Babišem, zbudou jen oči pro pláč.
Strana Petra Macinky se stala obětí hned dvou věcí. Jednak vlastní nepřipravenosti na reálnou vládní odpovědnost, ale také samotného rozpočtového procesu. Ten Alena Schillerová (inspirována úskoky Zbyňka Stanjury) dotáhla k dokonalosti tak, aby prakticky vyšachoval koaliční partnery ze hry. Jednotliví ministři byli během prázdnin milostivě připuštěni k individuálním jednáním o svých kapitolách, ale o přípravě rozpočtu a jeho celkových parametrech nevěděli vůbec nic.
Nabralo to tak absurdních rozměrů, že na konci srpna, když ministři přicházeli na jednání vlády, kde měla Schillerová v nejposlednější chvíli představit první návrh příjmů a výdajů, vůbec netušili, co uslyší. Právo vědět měli jen vyvolení z nejsilnější koaliční strany - Babiš, Schillerová a Karel Havlíček. Ti postavili koaliční partnery před hotovou věc - schodek bude 389 miliard, během září o tom můžeme nějak jednat, ale v podstatě se s tím nedá nic dělat.
Náhlé zděšení Motoristů v čele s Petrem Macinkou pravděpodobně nebylo hrané. Macinka označil deficit za „nepřijatelný“ a začal se ohánět nutností jej snížit o nižší desítky miliard korun.
Tady ale vstoupila do hry motoristická nepřipravenost. V naprosto šibeniční třítýdenní lhůtě, kterou Schillerová s Babišem vyhradili na reálné koaliční jednání o rozpočtu jako celku, nedokázali Motoristé vymyslet nic, natož desítky miliard. A tak v pondělí odsouhlasili schodek snížený o symbolické tři miliardy – a to ještě tím, že výdaje státu vzrostou o dalších šest miliard, zatímco vláda se bude modlit, aby příjmy z emisních povolenek vzrostly proti původnímu plánu o devět miliard.
Jinými slovy, po třech týdnech koaličních jednání a motoristického tažení za nižším schodkem se neušetřila ani koruna a výdaje státu proti původnímu návrhu naopak o šest miliard vzrostly.
Schillerová s Babišem nechali Motoristům „na hraní“ poslední nepatrný prostor - dovolili jim přednést návrhy, které by schodek mohly snížit během roku, aby nakonec přece jen nebyl tak strašlivý, jak bude psáno v zákoně. Motoristé deklarovali, že najdou rychlá opatření za 20 miliard, ale když je měl na rozpočtové tiskovce vlády představit ministr sportu Boris Šťastný, nevymyslel nic lepšího než abstraktní příslib tažení proti nelegálnímu hazardu. Jinak ani sebemenší náznak, kterým směrem se jejich „jestřábí“ úvahy ubírají.
To je zcela bídný výsledek strany, která slibovala pohlídat rozhazovačné choutky Andreje Babiše. Nejde to říct jinak, než že z procesu přípravy státního rozpočtu na příští rok vyšli Motoristé jako nekompetentní klauni.
Reagovat na to mohou různě.
Nejjednodušší a ze všeho nejhorší variantou by bylo klasické popírání a předstírání, že ve skutečnosti Motoristé zabránili ještě daleko horším věcem. Druhou možností je soustředit se na reálnou politickou práci a skutečně vyjednat a předložit konkrétní opatření, která by se na rozpočtu projevila. To je samozřejmě mnohem těžší než psát rozverné či urážlivé statusy na sociální sítě.
Vůbec nejlepší by ale bylo, kdyby Motoristé využili své ponížení během přípravy rozpočtu na příští rok k tlaku na opětovnou kultivaci procesu přípravy rozpočtu.
Kdyby trvali na tom, aby se o základních parametrech (příjmy, výdaje, schodek) dalo zase veřejně diskutovat a koaličně jednat už od jara, nejpozději na základě květnové predikce ministerstva financí. Kdyby vysvětlili Babišovi a Schillerové, že rozpočet je na konci dne odpovědností celé vlády, včetně koaličních partnerů. A že je to dokument s celospolečenským dopadem, jehož utajování před veřejností i ministry do poslední chvíle nelze nijak ospravedlnit.
Pokud by Motoristé po svém aktuálním debaklu dokázali povstat a zvrátit trend utajeného rozpočtování, který nastolil Zbyněk Stanjura a ochotně převzala a vylepšila Alena Schillerová, mohla by jejich další účast ve vládě nakonec ještě dávat i nějaký smysl.
