Článek
Navzdory tomu, že premiér Andrej Babiš se snaží vykreslovat vládní koaliční spolupráci v nejrůžovějších barvách, si nelze nevšimnout, že to v programově nepříliš sourodém kabinetu občas dost skřípe.
A navzdory ohnivým a nesmiřitelným řečem, které zněly sněmovnou před marným opozičním pokusem o vyslovení nedůvěry vládě, je dobré si všimnout, že se občas objeví známky zajímavé spolupráce.
Opoziční ODS v poslední době přišla se dvěma návrhy, které mají kompenzovat neshodu uvnitř vládní koalice. Stínový ministr zdravotnictví Štěpán Slovák oznámil, že pokud se koalice do několika týdnů nedohodne, předloží poslanecký návrh, který by umožnil mimo jiné očkování v lékárnách. To je myšlenka, přesněji řečeno novela zákona o ochraně veřejného zdraví, s níž úřadující ministr Adam Vojtěch narazil ve vládě na odpor SPD a Motoristů.
Předseda ODS Martin Kupka pár dní nato zase prohlásil, že ODS by mohla předložit poslanecký návrh na znovuzavedení třídenní karenční lhůty, po kterou by nemocný zaměstnanec neměl nárok na příjem ani od státu, ani od zaměstnavatele. To je pro změnu návrh, s nímž přišli do koaliční debaty Motoristé, ale narazili na odpor SPD a hnutí ANO.
Každý z těch případů je trochu jiný.
Očkování v lékárnách má velmi širokou podporu jak ve společnosti, tak v odborných kruzích a zahraniční zkušenosti dávají jasnou naději, že by mohlo přispět alespoň k mírnému zvýšení tragické proočkovanosti Čechů proti chřipce. Sám ministr Vojtěch se zaštiťuje podporou mnoha lékařských odborných společností i pacientských organizací.
Jeho stínový protějšek Slovák deklaruje, že svou snahu myslí zcela vážně. A také je dost pravděpodobné, že pokud by se mu podařilo návrh (který by měl být téměř přesnou kopií návrhu Vojtěchova) dostat na sněmovní plénum, nejspíš by prošel - vedle hnutí ANO by našel podporu i u většiny zbylých opozičních poslanců.
Naproti tomu Kupkova iniciativa týkající se karenční lhůty působí více jako prázdné politické gesto. Jde o výsostně politické a velmi sporné téma. I kdyby se na něm občanští demokraté shodli s Motoristy, najít další hlasy by bylo mimořádně komplikované. Odpor lze očekávat z ANO, SPD, ale i od Pirátů a většiny Starostů. Šance na nalezení většiny je v tomto případě zcela mizivá - šlo by spíše o pokus rozklížit vládní koalici, případně o okázalou, leč menšinovou demonstraci pravicovosti. Podobně, jako když se ODS a TOP 09 snažily v minulém období protlačit neprojednaný návrh na výpověď bez udání důvodu.
Oba případy ale mají také dost společného. Předně ukazují, což je dobrá zpráva, že spolupráce přes barikádu, která ve sněmovně dělí vládu a opozici, není nepředstavitelná, ačkoli marketingovou povinností jedné i druhé strany je předstírat, že o soupeře by si v životě neopřeli ani kolo. Nabídku ODS lze jistě číst jako šťouchanec, ale také jako pokus pomoci vládě s prosazením návrhů, které Kupkova strana považuje za rozumné. Jako pokus pomoci vládě vládnout v případě koaliční rozepře.
Ostatně nebylo by to nic nového. I v minulém volebním období vystupovaly oba tábory zcela nesmiřitelně, přesto několik důležitých zákonů prošlo s širokou podporou vlády i opozice - ať už šlo o flexinovelu zákoníku práce, změny školského zákona nebo o úpravu zákona o liniových stavbách. A abychom nejmenovali jen pozitivní příklady, nepravděpodobná koaličně-opoziční mesaliance ODS, ANO a SPD stála, ještě za předchozí Babišovy vlády, za tragédií jménem zrušení superhrubé mzdy.
Druhým společným jmenovatelem obou iniciativ ODS je překážka, na kterou narazí. Dostat opoziční návrh zákona nejen formálně na program schůze, ale skutečně na plénum sněmovny tak, aby se o něm dalo hlasovat, není nic jednoduchého. Neformální tradice „opozičních okének“, tedy části jednacích dnů vyčleněných pro návrhy opozice, vzala definitivně za své v minulém období. O řazení bodů na program rozhoduje sněmovní grémium, v němž má silné slovo šéf sněmovny a SPD Tomio Okamura - což není dobrý start ani pro očkování v lékárnách, ani pro karenční lhůtu.
Osudy obou návrhů bude v každém případě zajímavé sledovat. Zejména ve zdravotnictví nemusí jít o poslední případ, vzhledem k tomu, že vládní program je s přimhouřením oka soupisem změn, které minulá vláda slibovala, ale neudělala.
A v každém případě je to sympatičtější a věcnější způsob politického boje než nesmiřitelný řev na sociálních sítích vybičovaný marketingovými experty k nesnesitelnosti. Nebo, když už jsme u toho, několikadenní blokování sněmovny předem ztraceným pokusem o vyslovení nedůvěry vládě bez jakéhokoli plánu B.
