Článek
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se před několika dny pochlubil, že poslal do připomínkového řízení legislativní návrh, který umožní českým lékárníkům očkovat. Návrh kromě toho rozšiřuje skupinu lidí výslovně oprávněných aplikovat vakcínu o všechny dostudované lékaře, pouze od některých z nich vyžaduje nejprve absolvování kurzu.
Šéfovi rezortu zdravotnictví je předně nutno přičíst kladné body za politickou odvahu, s níž do této věci vstoupil. Očkování v lékárnách je ve zdravotnických kruzích dosud kontroverzním tématem, vyvolávajícím nekonečné profesní polemiky. Vojtěch se politicky rozhodl, která strana těchto sporů je mu bližší a kde podle něj leží veřejný zájem – a podle toho koná. To je sympatické a patří to před závorku, v níž se objeví i oprávněná kritika konkrétního provedení.
Česko by potřebovalo razantně zvýšit proočkovanost, a to zejména proti chřipce, případně covidu. Hlavně chřipka stojí každý rok miliardy korun na pracovních neschopnostech, ale také stovky životů v řadách rizikové populace, zejména seniorů. Ve věkové skupině 65+, kde by proočkovanost kvůli vysokému riziku měla přesahovat 90 procent, si nechá píchnout chřipkovou vakcínu zhruba pětina Čechů. V celé populaci jde jen o šest až osm procent obyvatel.
Očkování v lékárnách tento problém samo o sobě nevyřeší. Ale je to nástroj, který by mohl celkovou chřipkovou proočkovanost dostat alespoň do dvouciferných hodnot. A jsou-li lékárníci i další zdravotníci ochotni se do této věci zapojit, není důvod držet je zpátky. Cynicky se dá říci, že horší to po jejich intervenci určitě nebude.
Dopad rozšíření okruhu osob s „povolením očkovat“ se těžko odhaduje. Důvodová zpráva k návrhu se o to ani nepokouší. Máme k dispozici starší průzkum Medianu pro Českou lékárnickou komoru, podle níž většina pacientů považuje lékárnu za dostupnější místo než ordinaci praktika a byla by ochotna se nechat v lékárně očkovat. Máme i studii z německé spolkové země Sársko, kde očkování v lékárnách vedlo k měřitelnému zvýšení proočkovanosti.
A máme také výsledky marketingového „pilotního projektu“ lékárenské skupiny Benu, která loni v říjnu pod záštitou ministerstva nabízela očkování pacientům v několika svých lékárnách ve velkých českých městech. Autoři projektu z jeho průběhu optimisticky usoudili, že lékárny by mohly zvýšit celkovou proočkovanost zhruba o polovinu, ze sedmi na 11 procent.
Nic z toho ale nelze brát jako tvrdá data, o něž by bylo možné opřít věrohodnou predikci vývoje.
Ten totiž bude záležet i na konkrétním provedení. A tady už je slyšet i kritika. Ministr Vojtěch se z nějakých důvodů pochlubil připomínkovým řízením k návrhu koncem července, ale ve skutečnosti se k němu různé instituce vyjadřují už od poloviny června. A ohlasy nejsou jednoznačně pozitivní.
Rozhořčení České lékařské komory se dalo čekat. Její prezident Milan Kubek úzkostlivě a konzistentně střeží hranice kompetencí lékařského stavu před choutkami farmaceutů i nelékařů argumentací ve stylu „dneska chtějí sestry a lékárníci očkovat, zítra budou chtít operovat mozek“.
Kritické hlasy ale znějí i od podporovatelů rozšíření možností očkování.
Hospodářská komora vyčítá Vojtěchovi, že se jeho návrh nedostatečně vypořádal se současnou právní úpravou a vnáší do systému chaos, navíc z očkovacích profesí vynechal sestry a zapomněl na vakcinaci jinými než injekčními metodami.
Stomatologická komora se cítí dotčena tím, že zubaři by předtím, než budou moci očkovat, měli absolvovat kurz stejně jako lékárníci.
Ministerstvu financí i dalším aktérům chybí v návrhu jasné vysvětlení, jak to bude s úhradou očkování v lékárnách ze zdravotního pojištění.
Vojtěchův koaliční kolega, ministr sportu a prevence Boris Šťastný, vidí „riziko, že část veřejnosti bude rozšiřování očkovacích míst vnímat jako nepřímý tlak na absolvování očkování a omezení svobodné volby“. To se jistě bude líbit i dalšímu koaličnímu partnerovi, hnutí SPD.
Zásadní budou také detaily technického provedení. Návrh klade především na lékárníky zcela oprávněné nároky v tom smyslu, že (kromě zřízení a vybavení speciálních místností pro očkování) musejí být napojeni na centrální systémy, aby se očkování propsalo do zdravotních záznamů pacienta, do nichž vidí ostatní lékaři. To – podobně jako případné širší zařazení do systému úhrad ze zdravotního pojištění – bude vyžadovat investice, jež budou jistě „stravitelnější“ pro velké lékárenské řetězce než pro malé nezávislé lékárny.
Pokud se nemají dál rozevírat nůžky mezi podmínkami fungování řetězců a malých lékáren, musí ministerstvo s investicemi buď pomoci, anebo udržet náklady na změnu tak nízko, aby pro menší provozovatele nepředstavovaly zásadní překážku pro vstup do systému očkování.
Jisté riziko lze vidět i v celkové formulaci návrhu.
Když něco podobného zkoušel v roce 2022 Vojtěchův předchůdce Vlastimil Válek, chtěl do zákona o ochraně veřejného zdraví vepsat speciální paragraf týkající se výhradně očkování proti covidu. Pozměňovacím návrhem pak měla k vakcínám dostupným v lékárnách přibýt ještě chřipka. Tento návrh ale nakonec spadl pod stůl, nedostal se ve Sněmovně ani přes druhé čtení.
Vojtěch nyní formuluje příslušný paragraf zcela obecně s tím, že seznam vakcín dostupných „na žádost“ v lékárnách a na dalších místech bude ministerstvo vydávat vyhláškou. To je na jedné straně praktičtější a umožňuje to pružněji reagovat na vývoj na trhu vakcín, na straně druhé je to ale do budoucna velmi silné zmocnění ministerstva zasahovat (bez nutnosti měnit zákon) do fungování celého systému očkování. Což také není bez rizik.
Vzhledem k množství a závažnosti připomínek je jasné, že Vojtěchův návrh ještě projde nějakým vývojem. Stane se jistě i předmětem zajímavého koaličního jednání.
Přes to všechno by ale Vojtěch měl vytrvat a na rozdíl od Válka se pokusit dotáhnout věc do konce. Za těch pár let od posledního pokusu se Česko ocitlo mezi menšinou evropských zemí, které dosud lékárny a lékárníky do očkování vůbec nijak nezapojily.
Posunul se i odborný konsenzus. Dnes už podporuje rozšíření očkovacích míst například i odborná Česká vakcinologická společnost, která se ještě k pokusu ministra Válka stavěla dost skepticky.
I kdyby měl návrh své mouchy, lze si představit jeho průběžné ladění za pochodu. Má totiž proti jiným novelám již zmíněnou zásadní výhodu - zhoršit už celkovou situaci nemůže.
