Článek
Slabinou minulé vlády Andreje Babiše v letech 2017–2021 byla chronická nestabilita podávaných informací. Nejnápadnější to bylo za pandemie. Mimořádnou zkoušku, která vyžadovala mimořádná rozhodnutí, ještě umocňoval pocit nejistoty, vyplývající z vládních postojů.
Co se tehdy řeklo, muselo být okamžitě podrobeno zkoumání, jak to bylo myšleno. Někdy se to i přesto nepodařilo jednoznačně ověřit. A když se zdálo, že význam slov je jednoznačný, mohlo se brzy ukázat, že věci se mají jinak. Směrem tam a zase zpátky. (Někde mezi tím vláli experti a jejich nejrozumnější možná doporučení.)
Tehdy se to dalo brát jako daň za bezprecedentní stav plný stresu a bez přehánění otázek života a smrti. Bylo by bývalo příliš náročné chtít, aby všechny pokusy o řízení pandemie běžely jako na drátkách.
Po pěti šesti letech žijeme v relativně vzrušené, ale jinak normální době. Přesto se zmíněná charakteristika Babišova vládnutí vynořuje zas. Opakuje se dojem, že zprávy, postavené na slovech premiéra, případně vládních činitelů, jsou občas tekuté. Vypadají jako jasné slovo, které platí. A přesto se mění.
Seriózně rozebrat příčiny tohoto jevu, od Babišovy politicko-manažerské letory po komunikační šumy a jejich původce, by si vyžádalo forenzní audit, a ne glosu. Také by byl potřeba delší časový vzorek, vláda zatím nevládne ani půl roku. Už se ale zdá zřejmé, že s úkazem tekutosti je dobré počítat.
Něco leží pod stolem
V posledních dnech na něj daly vzpomenout dva příběhy. Vznik zákona o veřejnoprávních médiích. A přesun agendy lidských práv a protidrogové politiky na několik ministerstev. Obojí je poznamenané chronickou nestabilitou podávaných informací.
I ti hodně pozorní novináři, čtenáři, diváci a posluchači si sotva zapamatují všechny postupné nuance v komunikaci vládních politik. Pokoušet se posuny vypsat jeden po druhém, to by znamenalo pustit se do časové osy zvíci parametrů bitcoinové kauzy. A ještě nekončíme.
V případě televize a rozhlasu jde zhruba o to, podívat se pod stůl, jestli tam leží zákon ministra Klempíře (Klempíř ho tam nevidí!) nebo nějaký jiný zákon. A dopídit se, jestli poplatky má rušit spíš zákon poslance Nachera, nebo spíš ještě jeden fungl nový zákon ministra Klempíře, nebo nějak jinak, ale bystře opravený zákon o poplatcích, který platí teď.
Více po ohlášeném zasedání pracovní skupiny s řediteli Chudárkem a Zavoralem. Pokud skupina zasedne. A neskončí jako vládní seminář s experty na lidská práva a závislosti, odešedšími experty kódovaný jako „frontální přednáška“.
Nejspíš možná to tak bude
V případě boje se závislostmi jde zhruba o to, jestli revidovat informaci, že protidrogovou koordinátorkou se stane Dita Protopopová, jak vládní mluvčí a po ní veškerá média oznámily před dvěma týdny. Vypadá to, že Protopopová už spíš ne, ale na příslovci „spíš“ záleží. Protože „nový koordinátor bude vybrán. Bude na to výběrové řízení,“ sdělil v pondělí premiér.
Agentura ČTK se vzápětí správně pokouší číst mezi řádky, citujme zpravodajství: „Výběrová řízení se pořádají na obsazení míst ve státní správě. Jako koordinátor tak nejspíš bude působit vrchní ředitel chystané nové sekce ministerstva zdravotnictví.“ Ano, podtrhněme to slovo nejspíš!
Co asi zatím platí, je datum 30. června, kdy končí koordinátor Pavel Bém. Takže když po něm přijde vítěz/ka konkurzu, musel by se i se jmenováním stihnout do konce měsíce, anebo 1. července nastupuje Protopopová (původní informace), anebo 1. července budeme bez koordinátora (těžko říct).
Před dvěma týdny vláda překvapila i zaskočila usnesením, že vládní rady přecházejí ze Strakovky pod ministerstva. Původně se mělo přesouvat asi šest desítek pracovníků odborů a oddělení, ale – jak informuje ČTK – „premiér v neděli ve svém videu na sociálních sítích uvedl, že se na ministerstva přemístí 48 úředníků“.
Část by měla zůstat v nové kanceláři zmocněnkyně, která ve Strakově akademii vznikne. V minulých dnech Babiš několikrát zopakoval, že vládní rady se nepřemisťují, dál se budou scházet ve Strakově akademii a on jim bude předsedat. Tím je podle něj zajištěna nadresortnost.
Ještě o tom Babiš: „Nechápu, jak už to mám vysvětlit. Když byla rada, tak jsem tam byl sám. Žádný ministr tam nebyl, i když jsou členové. Už nevím, jak to mám říct.“
Pro jeho zoufání lze mít upřímné pochopení. Ti, kdo se v tom všem snaží vyznat, se cítí stejně. Ti, kterých se to týká přímo, o něco hůř. Jako v pondělí stávkující lidé ze služeb pro sociální začleňování a adiktologické pomoci.
