Nerovnost začíná už s dětským kapesným. Kluci dostávají o dost víc

Podle průzkumu společnosti Mastercard pro ČSOB, o kterém informoval i Refresher.cz, činí průměrné měsíční kapesné dívek ve věku sedmi až 11 let 280 korun, zatímco chlapci ve stejném věku dostávají v průměru 344 korun, tedy o téměř 23 procent více. Děti ve věku 12 až 17 let mají vyšší průměrné kapesné, dívky 489 korun a chlapci 580 korun. Rozdíl mezi pohlavími tedy odpovídá téměř 19 procentům.

V průzkumu odpovídalo 502 rodičů dětí ve věku sedmi až 17 let a 252 teenagerů ve věku 12 až 17 let. Podle expertky na trh práce a gender pay gap Lenky Simerské jsou čísla alarmující a překvapivá. „Popsaný rozdíl kopíruje obecné rozdíly v odměňování žen a mužů v naší společnosti,“ dodává Simerská s tím, že průměrný rozdíl v odměňování žen a mužů neboli gender pay gap v České republice v současnosti činí 18 procent.

„Nevíme však, co za těmito čísly je, byl by potřeba náhled do dat,“ upozorňuje Simerská.

Podle výkonného ředitele útvaru Strategie a lidské zdroje ČSOB Tomáše Jaroše je rozdíl důsledkem odlišného přístupu rodičů k finanční výchově dívek a chlapců. Chlapci podle něj bývají autonomnější a také asertivnější při říkání si o odměnu za domácí práce. „Dívky vnímají domácí pomoc spíše jako samozřejmost, a proto si o odměnu méně říkají,“ dodává.

Podle zástupkyně ředitelky neziskové organizace Gender Studies Markéty Štěpánové mohou rozdíly v kapesném pramenit také z genderových stereotypů. „U chlapců se očekávají větší výdaje, protože se očekává, že budou platit i za dívky a že budou obecně samostatnější a kompetentnější ve vlastním rozhodování,“ komentuje Štěpánová.

„Proškolím zhruba 1000 rodičů ročně a za mých osm let praxe nikdy nepadla otázka, jestli dávat chlapcům více peněz než dívkám,“ uvádí lektorka finanční gramotnosti Veronika Kalátová. „Z historického hlediska nad tím ale rodiče nejspíš uvažují tak, že muž má pozvat ženu na kávu, a tak starší kluk dostává víc peněz,“ souhlasí se Štěpánovou Kalátová. „U mladších dětí to může být tím, že chlapci dostávají více zodpovědnosti než dívky.“

Obecně však podle Jaroše průměrná výše kapesného v čase roste. „Rozdíly mezi pohlavími se v minulosti systematicky nesledovaly, takže přesná data chybí. Na základě našich zkušeností se však domníváme, že tento rozdíl existoval i dříve – jen mu nebyla věnována taková pozornost jako dnes,“ dodává.

Kromě rozdílu ve výši kapesného větší podíl chlapců než dívek vůbec kapesné dostává. V mladší věkové kategorii (sedm až 11 let) dostává kapesné přesně polovina chlapců, dívek je to o procento méně. Ve starší věkové kategorii (12 až 17 let) je to mezi chlapci 83 procent a mezi dívkami pouze 78 procent.

„Může to mít i takové vysvětlení, že chlapci si z kapesného pokrývají určité výdaje, které s dívkami nakupují rodiče, a tudíž se neodrazí v kapesném,“ uvažuje Simerská.

„Chlapcům bývá častěji poskytována větší míra finanční autonomie – dostávají kapesné pravidelněji a ve vyšších částkách, z nichž si pak sami hradí i některé nezbytné výdaje. U dívek naopak rodiče častěji volí přímé hrazení potřeb bez kapesného,“ upřesňuje Jaroš. „Chlapci bývají častěji vedeni k finanční samostatnosti a zodpovědnosti s ohledem na jejich předpokládanou roli živitele rodiny.“

S tímto názorem souzní také Kalátová:„Mohlo by to být i tím, že holčičky jsou více ochraňovány a rodiče jim hradí více věcí než klukům.“

S tím, že dívky jsou zejména ve starším věku více chráněny než chlapci, souhlasí i Štěpánová. „Chlapci mají často větší svobodu v pohybu a víc času tráví sami. Rodiče se totiž o dívky mohou více bát, a tudíž mají například kratší dobu večerky. Tohle může být také zohledněno ve výši kapesného,“ dodává Štěpánová.

Podle Simerské je důležité, aby děti dostávaly kapesné od útlého věku: „Můj názor je, že děti mají odmalička disponovat adekvátními částkami a učit se zacházet s penězi. A to platí pro chlapce i dívky. Čím více zkušeností a zodpovědnosti za vlastní hospodaření, tím lepší vklad do budoucí schopnosti nakládat s penězi, pracovat za adekvátní odměnu a stanovovat si finanční cíle.“

Mladší chlapci využívají 12 procent svého kapesného na nezbytné výdaje a zbytek pro vlastní potřebu. Dívky ve stejném věku utratí až 21 procent kapesného za nezbytné výdaje. U starších dětí je však tento trend opačný. Zatímco chlapci používají na nezbytné výdaje až 42 procent kapesného, dívky pouze 27 procent. Pod nezbytnými výdaji byly podle Jaroše myšleny například platby za jízdné ve veřejné dopravě, obědy či školní pomůcky.

Podle Jaroše tento jev souvisí s rozdílným přístupem rodičů k dětem v různém věku. „U mladších dětí bývá častější, že rodiče dávají kapesné účelově – například na obědy, školní potřeby nebo drobné nákupy. V této fázi mohou být dívky častěji zapojovány do těchto praktických výdajů, například pokud jsou vnímány jako organizovanější nebo pečlivější. Ve starším věku mají obě pohlaví větší volnost ve využití peněz,“ nastiňuje.

„Jedním z důvodů, proč starší chlapci utrácí větší podíl svého kapesného za nezbytné výdaje než dívky, by mohl být ten, že si spíše budou sami hradit antikoncepci. Zatímco dívkám mohou hormonální antikoncepci platit rodiče, tak kondomy rodiče spíše nekoupí,“ uvažuje Štěpánová.

Podle Kalátové by rozdíl mohl být i v tom, že hodně dívek ve věku 13 až 14 let začne nakupovat kosmetiku a oblečení, kdežto chlapci spíše utrácí za jídlo.

Mladším dětem dávají rodiče spíše kapesné v hotovosti a starším je posílají na bankovní účet. Podle Kalátové je klíčové vždy začít s hotovostí. „Každé dítě je zralé v jiném věku na elektronické peníze a tady se krásně ukazuje, že v menším věku se používá hotovost. Na druhém stupni už ale má většina dětí bankovní účet,“ podotýká Kalátová.

Podle Jaroše je zřizování bankovních účtů dětem běžnější než dříve. „Z hlediska finanční gramotnosti je tato forma vhodná – děti se učí sledovat pohyby na účtu, plánovat výdaje a orientovat se v bezhotovostním světě, což odpovídá reálnému fungování financí v dospělosti,“ komentuje.

Obecně dostávají děti kapesné nejčastěji měsíčně, výraznější je ale tento trend u starších dětí. „Lepší je začít dávat kapesné týdně, jakmile dítě zvládne ukočírovat peníze po jednom týdnu, tak se máme vždycky posunout k měsíci, aby se děti naučily pracovat s měsíčním příjmem, který je v Česku na rozdíl například od Austrálie standardem,“ doporučuje Kalátová. „Když to dítě nezvládá, tak se vrátit zase jednou týdně nebo jednou za 14 dní. Případně použijeme například obálkovou metodu, kdy od rodiče dítě dostane do obálky měsíční kapesné a každý týden si udělá výběr.“

S dostáváním měsíčního kapesného, které odpovídá obvyklému „rytmu příjmů a výdajů v dospělosti“, souhlasí také Jaroš: „Děti se tak mohou naučit rozdělit si peníze na delší období.“

Kalátová zároveň upozorňuje, že i podle výsledků šetření České školní inspekce jsou chlapci ve finanční gramotnosti zdatnější než dívky. „Nejen z pohledu genderového stereotypu, ale i z pohledu analytiky a schopnosti správně se rozhodovat v otázce financí platí, že chlapci mají v testech kompetencí lepší výsledky než dívky,“ říká.

Podle Štěpánové nicméně bez ohledu na příčinu nerovnosti v kapesném nejsou v pořádku. „Genderových nerovností se takto nikdy nezbavíme. Když budeme očekávat, že chlapci jsou kompetentnější a mají platit za dívky, tak není divu, že se to s nimi táhne až do dospělosti,“ podotýká Štěpánová, podle které by to, kdo platí, mělo reflektovat individuální okolnosti jednotlivců, tedy například u párů dospívajících dává smysl, aby platil častěji ten, kdo je z bohatší rodiny.

„Obecně platí, že pokud dívky vstupují do světa peněz už v rodině s tím, že mají méně, pak to je signál i pro jejich budoucí sebehodnotu v pracovním prostředí,“ uzavírá Simerská.