Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stoupající teploty i problémy se suchem začínají lidem výrazně zasahovat do každodenního života. Letní vedra se opakují rok co rok a mění způsob, jakým Češi bydlí, tráví čas i hospodaří s vodou.
Nový průzkum agentury Ipsos pro Seznam Zprávy se zaměřil na to, jak se lidé s vedry vypořádávají. Z průzkumu vyplynulo, že více než 26 procent dotázaných muselo v posledních třech letech zavést doma nějaká opatření proti horku. „Nejoblíbenějšími způsoby jsou instalace klimatizací, stínicích prvků nebo ventilátorů,“ řekl analytik z Ipsosu Miloslav Drábik.
Klimatizace jako nová norma
Z průzkumu vyplynulo, že klimatizace je u nás nejoblíbenější. Tvoří 38 procent všech opatření. „Vidíme, že k ní sahají spíše vysokopříjmové skupiny, což je logické, klimatizace jsou spojeny s jistou finanční náročností,“ vysvětlil Drábik.
Dva největší prodejci elektra u nás, Alza a Datart, rovněž evidují zvýšenou poptávku po klimatizacích. „Zkušenosti z loňského léta ukazují, že právě mobilní klimatizace patřily k velmi žádaným produktům. Letos se očekává další nárůst – řádově o 20 až 30 procent během nejteplejších měsíců,“ stojí v tiskové zprávě Datartu.
Podle Elišky Čeřovské, PR manažerky Alzy, se nejvíce prodávají modely v cenové kategorii 10 až 15 tisíc korun: „Nejvyšší prodeje aktuálně evidujeme právě v této cenové hladině – tedy nikoli u nejlevnějších modelů.“
Podle Jana Macháče, odborníka na modro-zelenou infrastrukturu, mnozí lidé sahají po klimatizacích z nutnosti. „Těch teplých let bylo hodně za sebou, takže lidé začínají přemýšlet, jak si doma zajistit aspoň základní komfort. Pokud jsou v bytě vysoké teploty i přes noc, má to zdravotní dopady i vliv na produktivitu. Chápu, že člověk si byt potřebuje ochladit, aby v létě mohl vůbec fungovat,“ říká Macháč.
Rostoucí zájem o klimatizace má ale i své minusy. Podle Macháče klimatizace sice efektivně ochladí vnitřní prostor, ale zároveň produkují teplo do okolí a spotřebovávají velké množství elektřiny.
„Klimatizace znamená, že vlastně měníme teplo na chlad, ale to teplo pak vypouštíme ven. Pro venkovní prostředí to není ideální. Je lepší uvažovat o přirozenějších formách ochlazování,“ říká. Jako příklad dává venkovní žaluzie, které lze instalovat i na stávající budovy. „To je určitě jedna z cest, která je ekologičtější a možná i efektivnější než klimatizace, která vám hučí a žere proud,“ dodává.
Mezi další možnosti, jak domácnost lépe připravit na horko, podle Macháče patří například kvalitnější izolace střech, zvlášť u bytů v posledních patrech, nebo instalace zelených střech, které podle něj sice nejsou všespásné, ale mohou pomoci se snížením teploty v interiéru.
Význam podle něj mají také světlé povrchy místo tmavých asfaltových. „Těch možností, co si člověk v bytě může udělat, sice není tolik, ale některá řešení lze aplikovat i na stávající budovy,“ myslí si Macháč.
Sucho se týká každého osmého Čecha
Z průzkumu rovněž vyplývá, že přes 12 procent obyvatel v Česku muselo za poslední tři roky řešit problémy s nedostatkem vody, tedy zhruba každý osmý. „Já bych řekl, že ta čísla mohou být ve skutečnosti ještě vyšší. Přijdou mi poměrně nízká oproti realitě,“ myslí si Macháč.
Častěji se problém s nedostatkem vody týká lidí ve věku 18 až 24 let. Podle Drábika je to logické, mladí lidé se totiž snaží vypořádat s aktuálním stavem bydlení v České republice. „Tato věková kategorie se často stěhuje do menších obcí nebo pořizují chaty a chalupy, které ale neslouží jen k rekreaci – postupně se mění na trvalá bydliště.“
S nedostatkem vody se častěji potýkají také lidé z menších sídel do tisíce obyvatel. „Ve větších městech to není tak palčivé téma, ale na vesnicích je situace jiná – část domácností je stále závislá na vodě ze studní. I když nedochází k úplnému výpadku, sucho se jich reálně dotýká víc. Vnímají například omezené možnosti zalévání,“ dodává Drábik.
Podle bioklimatologa Michala Trnky z Ústavu výzkumu globální změny je pokles vody v povrchové vrstvě patrný na celém území Česka. „V těchto letech, kdy se nám prodlužuje vegetační sezona, máme vyšší teplotu a vyšší výsušnou schopnost atmosféry. Srážky ale zůstávají v podstatě stejné. Tím pádem je potřeba na stejnou úrodu vynaložit víc vody. Protože vodní zdroje jsou pořád stejné, tak můžeme pociťovat třeba nedostatek vody ve vlastní studni,“ vysvětluje Trnka.
„Nejdůležitější je, jak dlouho sucho trvá, protože ubývají zdroje. Postupně klesá i spodní voda, takže obce se ocitají v situacích, kdy je třeba dovážet vodu nebo zavádět omezení – nesmí se zalévat, napouštět bazény a podobně. Lidé by proto měli přemýšlet o zadržování dešťové vody v nádržích, ale to je drahé a mnohým se to nezdá výhodné. Když ale voda často chybí, jiná možnost nezbývá,“ říká Macháč.
Vlastníci nemovitostí, obce i developeři by se podle Trnky měli připravit na to, že tento trend bude pokračovat. Podle něj nás čeká kombinace dvou extrémů – sucha i povodní. „Měli bychom vodu lépe zadržovat. Například místo odvádění dešťové vody ze střech rovnou do kanalizace bychom ji měli sbírat do nádrží a využívat na závlahy. Má to dvojí efekt: Pomáhá při suchu a zároveň odlehčuje kanalizační síti při přívalových deštích,“ dodává. Podle něj jde o řešení, které je technicky proveditelné v řadě lokalit, a zároveň nejde o nákladnou investici.
Bazénů se nevzdáme
Přes 20 procent dotázaných nesouhlasí se zákazem napouštění bazénů v období sucha z veřejných vodovodů a studní. „Nejvíce s tím nesouhlasili lidé od 25 do 44 let, což jsou samozřejmě často mladé a starší rodiny, které si bazén pořizují, aby měly volnočasovou aktivitu pro své děti,“ vysvětluje Drábik.
„Objem spotřebované vody mnohonásobně převyšuje množství, které spotřebujete v domácnosti za celý týden. Když je jí nedostatek, tak se potom dostáváme do situace, že nám chybí tlak nebo voda úplně dojde. Lidé jsou v tomhle trochu sobečtí, říkají si, že když to může dělat soused, oni mohou taky,“ tvrdí Macháč.
Zároveň připouští, že zákaz se v praxi jen těžko kontroluje. „Nedokážu si představit, že by někdo chodil po obci a hlídal, odkud si lidé napouštějí bazén. To samozřejmě tak lehce postihnutelné není. Lidé zkrátka chtějí komfort a doufají, že jim to projde. Když už bazén mají, chtějí ho využít,“ dodává.
Bioklimatolog Trnka upozorňuje, že zákaz napouštění bazénů nás nespasí. „Tento problém není úplně okrajová záležitost, ale zároveň to problém nevyřeší. Je to spíše taková ilustrace vodního blahobytu,“ dodává na závěr.