Potravinová drahota nebyla, tvrdí studie. Pokud jste nejedli jen chleba a zelí

Kupní síla obyvatel všech příjmových skupin se při nákupech potravin v posledních patnácti letech zvýšila. Až na výjimky totiž příjmy rostly rychleji než ceny potravin. Platí to i o poslední „pětiletce“ od roku 2020. K závěrům došla nová studie Liberálního institutu.

Studie srovnávala, co si mohli ze své mzdy, platu nebo starobního důchodu koupit Češi v letech 2010 až 2025. Nejrychleji kupní síla rostla nejchudším lidem, takzvanému prvnímu decilu, neboli desetině obyvatel s nejnižšími příjmy.

V roce 2010 si nejchudší Češi z jedné měsíční výplaty mohli koupit 70 kilogramů hovězího masa zadního bez kosti, v roce 2025 to bylo 82 kilogramů, tedy o dva kilogramy více než v roce 2020. A podobný vývoj je vidět u naprosté většiny sledovaných položek potravin, a to u všech příjmových skupin.

„V praktické rovině výsledky ukazují, že veřejná debata o ‚drahotě‘ se při pohledu na delší časovou řadu často míjí s vývojem kupní síly domácností,“ tvrdí autoři závěrem.

Průměrná mzda se za patnáct let téměř zdvojnásobila z 24 462 na 51 828 korun. Podobným tempem rostly platy, které jsou však letos trochu nižší: 49 721 Kč. Starobní důchod rostl z 10 075 Kč na 21 063 Kč, nejrychlejší růst přitom nastal po roce 2018, kdy výrazně zrychlilo tempo valorizací důchodu. Mezi lety 2020 a 2023 důchod zvýšil o téměř 6 000 Kč, což je nejprudší růst v celé časové řadě. Díky tomu se situace seniorů zlepšila, protože většina potravin zdražovala pomaleji.

Kdyby ovšem člověk konzumoval jen chléb, slepičí vejce a zelí, potom by se dalo říct, že je na tom paradoxně hůř. Právě ceny těchto potravin totiž od roku 2010 rostly rychlejším tempem než příjmy. Chléb zdražil o 143 procent, zelí o 113 procent a vejce o 97 procent. Čech si tak dnes z průměrného příjmu koupí 1159 kilogramů pečiva, což je o 279 kg méně než v roce 2010, nebo také o 30 vajec méně (1039 balení po 10 kusech).

Potraviny zdražily za patnáct let přibližně o 50 procent, ale příjmy obyvatel rostly rychlejším tempem. Průměrná mzda se zvýšila o 96 procent, průměrný plat o 100 procent a starobní důchody o 109 procent.

Liberální institut uvádí, že v letech 2010 až 2025 docházelo ke sbližování příjmových rozdílů, protože nejvíce příjmy rostly u desetiny nejchudších obyvatel. Jejich mzdy vzrostly o 201 procent a platy dokonce o 219 procent. Platy se týkají pracovníků ve státní sféře, mzdy zaměstnanců v soukromé sféře. Mzdy vyrostly z 12 213 Kč v roce 2010 na 24 592 Kč v roce 2025.

Ceny některých potravin a nápojů se od roku 2010 příliš nepohnuly a cukr je dokonce levnější - kilogram zlevnil z 18,3 na 14,3 Kč, tedy o 23 procent. Banány zdražily jen o 9 procent na 34 Kč, polotučné trvanlivé mléko o 13 procent na 16,7 Kč, vepřová pečeně zdražila ze 129 na 133 korun (o 3 procenta).

Je ale třeba dodat, že studie pohlíží na nákupy potravin izolovaně. Nebere v potaz další náklady domácností jako jsou energie, nájmy, telekomunikace či volnočasové aktivity. To jsou přitom zásadní položky v rozpočtu domácností.

„Dlouhodobě rostou příjmy českého obyvatelstva rychleji než většina cen potravin. Celkově se tedy dostupnost potravin v posledních 15 letech zlepšovala.“ uvádí studie a varuje před tím, aby dostupnost potravin nebyla dosahována regulacemi.

Studie přichází v době formování nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě. Tyto strany ve volebních programech a předvolebních kampaních slibovaly voličům levnější potraviny, a jedním z možných témat je právě regulace cenové politiky obchodních řetězců.

Autoři mají několik doporučení pro fungování českého trhu s potravinami. Na prvním místě zmínili odstranění teritoriálních dohod, tedy praxe, kdy velcí nadnárodní výrobci potravin stanovují svým distributorům nebo koncovým odběratelům překážky v mezinárodním obchodu. To vede k vyšším cenám potravin na menších trzích jako je Česká republika. Evropská komise chystá zákaz těchto praktik.

Vyzývají také k omezení drahé byrokracie, zajištění stabilních podmínek na trhu s potravinami včetně cenově dostupných energií a opuštění myšlenky potravinové soběstačnosti. „Protekcionistická politika omezuje konkurenci a vede k pomalejšímu a méně efektivnímu rozvoji potravinářského sektoru,“ stojí ve studii.