Článek
Zejména menší země spolu s Českem cítily před lety velkou křivdu, když se ukázalo, že nakupovaly na pohled stejné potraviny jako na Západě, ale v horší kvalitě.
Některé masové konzervy a také třeba rybí prsty měly v tuzemsku nižší podíl masa než v Německu. Rozdíly byly i ve složení Coca-Coly, Nescafé, Nutelly a mnoha dalších výrobků. Problém takzvané dvojí kvality vyřešila až směrnice na ochranu spotřebitele, platná od roku 2022.
Země „druhé kategorie“ ale zcela nezmizely. O tom vypovídá jiný nešvar, který teď řeší Brusel - dohody, omezující přeshraniční nákupy firem. V hlavní roli jsou opět nadnárodní potravinářské koncerny, které v některých případech uzavírají takzvané teritoriální dohody se svými odběrateli, a tím jim znemožňují nákup zboží levněji mimo oficiální distribuční kanály.
Jednoduše řečeno. Velká firma, která vyrábí nebo dováží potraviny, zásobuje velké řetězce v několika zemích. Dodávky některého zboží ale smluvně či jinak ošetří tak, aby řetězec nakupoval pouze od něj, přestože by mohl zboží sehnat jinde levněji. Řetězec si nedovolí nabourat vztahy s někým, kdo mu dodává spoustu zboží v ohromném objemu. Využívá k tomu také distributory, kterým mimo jiné omezuje množství zboží k exportu. Tím vlastně na dálku kontrolují ceny na jednotlivých trzích.
Výrobce nebo velký dodavatel brání obchodním řetězcům i v přeshraničních nákupech uvnitř Evropské unie. Například tím, že smluvně či formou jednostranných bariér omezuje objem zboží k exportu, anebo rovnou nutí obchodníka k nákupům přes svého lokálního distributora, který má ale dražší zboží.
Loni v dopise předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové napsal řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, že jedním z největších problémů nejen Řecka, ale i dalších zemí, jako je ČR, Slovensko, Chorvatsko, Dánsko nebo Nizozemsko, jsou nepřiměřeně vysoké ceny u značkového základního spotřebního zboží od nadnárodních společností, ve srovnání s ostatními zeměmi EU.
„Jedním z hlavních důvodů této nežádoucí situace jsou teritoriální omezení dodávek, která velké nadnárodní společnosti ukládají na trzích členských států EU, aby využily svého dominantního postavení v menších státech,“ napsal.
Svaz obchodu a cestovního ruchu uvádí, že právě teritoriální dohody jsou jednou z příčin toho, že jsou v České republice dražší potraviny než v Německu či Polsku.
Teritoriální dohody
- Umělé dělení jednotného trhu Teritoriální dohody znamenají, že výrobci či dodavatelé brání obchodníkům nakupovat zboží tam, kde je levnější. Typicky to dělají smluvním zákazem exportu, limity pro dodávky nebo povinností nakupovat přes lokálního distributora.
- Technické bariéry Často se používají „triky“, které znesnadní paralelní dovoz: odlišné obaly, čárové kódy jen pro jeden trh, etikety pouze v jednom jazyce nebo jiná hmotnost balení. Díky tomu výrobce snadno odhalí, odkud zboží pochází.
- Tlak na obchodníky Formálně je paralelní dovoz legální, v praxi se ho ale obchodníci obávají. Výrobce jim může omezit dodávky jiných produktů, zpomalit logistiku nebo odebrat bonusy, čímž je dostane do nevýhodné pozice vůči konkurenci.
- Dopady na spotřebitele Teritoriální dohody zvyšují ceny a omezují výběr, zejména v menších zemích jako Česko, Slovensko nebo Chorvatsko. Evropská komise odhadla, že jejich odstranění by snížilo spotřebitelské ceny v EU průměrně o 7,6 %.
- Obtížná vymahatelnost Současné právo EU umožňuje postihnout jen nejkřiklavější případy (např. AB InBev 2019, Mondelez 2024). Většinu praktik ale nelze účinně stíhat, proto Brusel připravuje legislativu, která by teritoriální dohody výslovně zakázala.
Problém už několik let připouští také Evropská komise. Ta je nyní pod velkým tlakem a musí přijít s legislativním řešením, protože mnoho případů těchto praktik nelze postihnout podle stávajícího práva. Komise letos v květnu představila strategii, v níž navrhuje výslovně tyto praktiky zakázat. Tato úprava má být připravena v roce 2026.
Na jednání Rady EU 29. září vyzval český ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček spolu s ministry několika dalších zemí k urgentnímu řešení problému.
Problém sice není nový, ale zejména v kontextu zdražování potravin během posledních let je opravdu akutní. Už v roce 2020 přitom Evropská komise ve své studii vyčíslila dopady těchto dohod do cen. Z analýzy, která je součástí studie, vyplývá, že jejich odstranění by vedlo k průměrnému snížení spotřebitelských cen o 7,6 procenta a k úsporám kolem 14 miliard eur.
Rakouský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zase uvádí, že rakouští obchodníci platí za značkové zboží nadnárodním dodavatelům o 10-15 procent více než obchodníci v Německu.
„Triky“ výrobců
Problém dopadá zejména na menší země, jako je Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko apod., které jsou závislé na dovozu z větších sousedních trhů, především z Německa. Právě Německo však řešení dlouhodobě blokuje.
Omezení přeshraničního obchodu je buď zakotveno smluvně (například vymezením zemí nebo množství zboží, povoleného pro export) anebo různými „triky“ výrobců. Jak uvádí studie nizozemské výzkumné společnosti Ecorys, patří mezi ně třeba speciální obaly, určené pouze pro preferovaný trh. Obsahují třeba unikátní čárkový kód pro daný trh, případně etikety pouze v jednom jazyce, tedy bez vícejazyčných variant.
Překážkou k prodeji zboží mimo žádané teritorium bývá také rozdílná hmotnost balení. Dovoz a prodej takového balení obnáší zanesení do interních systémů (zalistování), úpravu marketingových materiálů, úpravu cenovek a navíc obchodník může mít problém s promoakcemi ze strany výrobce.
Formálně sice díky pravidlům volného pohybu zboží obchodník v EU smí prodávat to, co si legálně doveze z jiného členského státu. V praxi to však může být kvůli zmíněným bariérám problém. Může se tak stát, že přijde o promoakce či bonusy, jiné zboží téhož výrobce bude mít zpoždění anebo rovnou přijde o dodávky populárních produktů. Tím se ale vůči konkurenci ocitá ve výrazné nevýhodě a utíkají mu peníze.
Odstrašující pokuty
V Evropě jsou známy dvě velké kauzy, které přísně potrestalo Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG COMP) při Evropské komisi, ale Komise předpokládá, že toto nekalé jednání je mnohem rozšířenější.
V roce 2019 dostal například pivní obr AB InBev pokutu 200 milionů eur za to, že bránil importu levnějšího piva Jupiler z Nizozemska do Belgie. Jupiler je nejoblíbenější belgické pivo, které se prodávalo levněji v Holandsku. Pivní gigant si chtěl chránit důležitý belgický trh s vyššími cenami a maržemi. Levnější nizozemské pivo by tuto strategii podkopávalo, proto AB InBev nabídku na nizozemském trhu upravil tak, aby nebyla pro belgické obchodníky atraktivní. Z nizozemské nabídky vyřadil v Belgii oblíbené multipacky a na etiketách používal výhradně nizozemštinu, takže belgickým dovozcům vznikaly dodatečné náklady s přeznačováním.
Společnost Mondelez zase v roce 2024 dostala pokutu 337,5 milionu eur za to, že omezovala přeshraniční obchod se sladkostmi. V některých případech smluvně zakazovala distributorům prodávat zboží do jiných zemí. Také uměle omezovala objem dodávek, aby zabránila reexportu do zemí s vyššími cenami. Cílem bylo udržet rozdíly v cenách mezi jednotlivými trhy a chránit si vyšší marže na menších trzích, například právě ve střední a východní Evropě.
Český Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) popisuje zkušenosti nejmenovaného obchodního řetězce, který měl zájem objednat několik výrobků croissant 7 Days s českými popisky, ale vyslechl si, že na základě marketingu společnosti nejsou tyto produkty určeny pro český trh.
„Zboží lze v tomto případě teoreticky nakoupit jinými kanály (přes mateřskou společnost v Německu), ale dodatečné náklady na přelepení obalů zde poškozují českého zákazníka,“ uvedl SOCR.
Redakce SZ byznys požádala společnost Mondelez, aby situaci vysvětlila. „Společnost Mondelez prodává své výrobky pod desítkami značek ve více než 150 zemích světa. S našimi zákazníky jsme v pravidelném kontaktu a když je to možné, vycházíme vstříc jejich potřebám, přičemž striktně zachováváme princip jednotného trhu EU a dodržujeme všechny legislativní povinnosti v jednotlivých členských státech EU,“ uvedla firma bez dalšího vysvětlení.
Na stejné překážky ale narazil obchodník u produktu Nutella Croissant společnosti Ferrero, výrobce oblíbené lískooříškové pomazánky. Již dříve podle Svazu obchodu a cestovního ruchu jeden z řetězců nemohl do Česka dovézt výrobek Nutella Muffin, protože by to podle firmy ohrozilo nastavené cíle pro prodaný objem klasické Nutelly v ČR.
„Uvedení produktů Nutella Muffin a Nutella Croissant na evropský trh probíhá v současné době. Oba produkty jsou dostupné pro obchodní partnery společnosti Ferrero v České republice,“ sdělila redakci společnost Ferrero.
