Článek
Ve svých 80 letech neúnavně hledala syna Víctora snad po všech žalářích země. Jedinou informací, kterou měla, bylo, že ho venezuelská tajná policie zatkla loni 1. ledna.
Soud muže, který se živil jako pouliční prodavač, obvinil z terorismu, spiknutí a velezrady. Následně doslova zmizel. Jeho matka ho už nikdy neviděla, už s ním víckrát nemluvila.
Carmen Teresa Navasová nevěděla, kde je zavřený, jaký je jeho zdravotní stav a zda má vůbec šanci se z vězení dostat.
Jakoukoliv zprávu sháněla dlouhých 16 měsíců. Jak napsal venezuelský list El Nacional, svým úsilím, kdy obcházela věznice a soudy s Víctorovou fotografií, dojímala celou společnost.
Před deseti dny jí venezuelské úřady stroze oznámily, že Víctor Hugo Quero Navas zemřel. Stalo se tak už loni 24. července v neblaze proslulé věznici El Rodeo 1.
Káznice má pověst krutého místa, kde bachaři vězně psychicky týrají například tím, že jim odpírají denní světlo a pravidelně je umisťují na samotku. Má být rovněž v tristním stavu, plná hmyzu a krys. Za mřížemi tu jsou drženi političtí vězni, odsouzení členové armády či cizinci.
Úřady své mlčení o osudu Víctora vysvětlily následovně: „Během svého pobytu ve vězení tento občan neposkytl žádné údaje o svých příbuzenských vztazích a žádný z jeho příbuzných se nepřihlásil s žádostí o oficiální návštěvu. (…) V tomto smyslu byl vězeň, který se nacházel v péči státu, a vzhledem k nepřítomnosti svých příbuzných byl formálně pohřben dne 30. července 2025.“
Úmrtí politika a generála
Většina případů vězňů, kteří zemřou ve venezuelskou žalářích, zůstane utajena. Občas se ale některé z nich dostanou na veřejnost. Venezuelou například na podzim roku 2018 otřáslo úmrtí opozičního politika Fernanda Albána. Vyšetřovatelé ho totiž měli během výslechu vyhodit z desátého patra na ulici. Albán pád nepřežil. Úřady uvedly, že politik spáchal sebevraždu.
Ve vězení v roce 2021 zemřel i generál Raúl Baduel, považovaný za vůbec prvního politického vězně venezuelské socialistické revoluce. Baduel měl kritizovat příklon někdejšího vůdce Huga Cháveze ke kubánskému politickému a ekonomickému modelu. Generál měl podle úřadů zemřít na zástavu srdce způsobenou koronavirem.
Sprostá lež, reagovala rodina i advokáti. Vždyť 80letá Carmen strávila poslední rok svého života zoufalou snahou se Víctora dopátrat. Obracela se na opoziční novináře, účastnila se pochodů za propuštění politických vězňů a sama často postávala v centru Caracasu s transparentem, na němž stálo: „Kde je můj nezvěstný syn?“
Její příběh navíc přebíral bezpočet Venezuelanů a umisťoval ho na sociální sítě. Zaznamenala ho i španělsky mluvící média, jako například výše zmiňovaný El Nacional, a celá řada portálů, novin a televizí v zahraničí. Ani mediální pozornost ale nepomohla.
Carmen za svého mrtvého syna uspořádala komorní smuteční ceremonii, a to na místě, kam ho měly úřady uložit. Podle listu El País se jedná o kousek země bez pamětní desky a kříže. Je tam pouze umístěn list papíru, na kterém jsou uvedena dvě jména, úřady do „jámy“ prostě vhodily dvě těla najednou. Jedno z nich má patřit Víctorovi.
Carmen Teresa Navasová u údajného hrobu svého syna.
Carmen se ještě zúčastnila bohoslužby za spásu Víctora, který v rukou úřadů zemřel v pouhých 51 letech. Drobná žena ale nakonec tíhu ze ztráty syna neunesla a sama tuto neděli zemřela.
Novinářka Maryorin Méndezová, která s Víctorovou matkou trávila její poslední chvíle, pro lokální média uvedla, že se Carmen v sobotu necítila dobře a příbuzní ji proto raději převezli do nemocnice. „Tlak měla v pořádku, EKG také, ale byla čím dál slabší. Chtěla jít domů, několikrát o to požádala, a tak se také stalo. Noc prožila v klidu,“ popsala Méndezová.
„Pomalu zhasínala“
V neděli ráno začala Carmen „pomalu zhasínat“. „Byla velmi slabá, téměř nechtěla jíst,“ pověděla novinářka s tím, že stařenka následně přestala dýchat, i další převoz do nemocnice ji nezachránil.
Carmenin tragický příběh se přitom odehrává na pozadí velkých sociálních změn. U moci jsou sice stále představitelé socialistické revoluce, jejich politická rozhodování a ekonomickou agendu ovšem ovlivňuje americká vláda, která Venezuelu po lednovém zadržení letitého diktátora země Nicoláse Madura de facto spravuje.
Současná prezidentka Delcy Rodríguezová, někdejší Madurova viceprezidentka, přistoupila k celé řadě reforem a rovněž se uvolila k amnestii politických vězňů. Těch přesto za mřížemi podle lidskoprávní organizace Foro Penal zůstávají desítky. Za posledních deset let mělo přitom v žalářích zemřít na 19 vězňů. Jiná tuzemská organizace s názvem Spravedlnost, Setkání a Odpuštění eviduje dokonce 27 obětí.
Žádný z těchto případů nebyl vyšetřován tak, aby bylo možné dojít k pravdě, napsal list El País.
Případ Víctora Huga Quera Navase by podle deníku zůstal pravděpodobně utajený. Jeho matka ale k branám věznice, kde se domnívala, že ho drží, neúnavně přicházela. Její vypětí jí ale syna nezachránilo.
