Hlavní obsah

Oligopoly v Česku. Kdo ovládá většinu trhu s potravinami a proč to škodí

Filip Horáček
redaktor SZ Byznys
Foto: ČTK

Na českém trhu s výrobou potravin je těsno.

Reklama

ANALÝZA. Máslo, mléko, vejce, kuřecí maso a mouka. Pět potravin, pět oligopolů, kdy většinu trhu ovládá pár firem. Po nástupu Babišovy vlády se dotace začaly psát na míru velkým podnikům na úkor malých a středních zpracovatelů.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rizikem oligopolních struktur jsou tajné cenové dohody (kartely) a utlačení menších hráčů, kteří mají horší vyjednávací sílu. To se sice v šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) neprokázalo.

Ukázalo se ale, jak jsou v případě pěti základních potravin – másla, mléka, vajec, kuřecího masa a mouky – rozloženy síly na trhu v celé vertikále: tedy u zemědělců, ve výrobě potravin a v obchodu.

Zemědělci mají největší vliv na ceny, ale logicky proto, že do nich v největší míře započítávají náklady na drahá krmiva, hnojiva, energie, pohonné hmoty a další vstupy. Tento trh je však většinou poměrně rozdrobený s řadou menších hráčů.

Vedle nich jsou potravináři a obchodní řetězce, které vytvářejí více či méně silné oligopoly, kdy dvě nebo tři firmy zajišťují většinu potřeb českého trhu.

„Je to fatální chyba vlád, které nedaly podporu těm, kteří mohou do určité míry oligopolizaci vyvažovat. Tyto struktury se nedají úplně rozbít, ale měl by se budovat konkurenční trh, lokální produkce, tržnice nebo malé prodejny,“ myslí si Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství.

Co píšeme v analýze

U hlavních potravin ovládá trh v Česku jen několik firem.

Třeba 35 až 45 procent vajec v českých obchodech je od čtyř firem se stejným majitelem.

Dodavatelé vajec si loni vylepšili marže, to samé udělal obchod. Ceny vzrostly o 70 procent.

Další problém je, že oligopoly brání budování konkurenčního trhu a lokální produkci.

Hlavně po nástupu vlády Andreje Babiše se dotace začaly psát na míru velkým podnikům.

Vrcholem podle něj byl nástup minulé vlády Andreje Babiše, kdy se dotační tituly začaly psát na míru velkým podnikům místo podpory malých a středních zpracovatelů. Mezi nimi byly třeba dotace na podporu kvality mléka Q CZ, kdy mlékárny se zisky v desítkách až stovkách milionů čerpaly peníze na úhradu běžných provozních nákladů, jako jsou energie, plyn či voda. Dotace vypsal exministr zemědělství Miroslav Toman.

„V Polsku jsou také oligopoly, ale ne tak výrazné. Jsou tam sice některé ještě větší agropodniky, ale vedle nich existuje spousta drobných zpracovatelů,“ říká Štefl. Podle něj tuzemská agrární lobby neprávem straší špatnou kvalitou potravin z Polska dovážených do ČR. „Afér zase tolik nebylo. Rozmazáváme pár příkladů. Je to nacionalistická hra o zvyšování tržního podílu. V Polsku jsou i velice kvalitní potraviny,“ dodal.

Vejce od hrstky firem

Jak oligopolní trh vypadá? Například 35 až 45 procent vajec v českých obchodech pochází podle ÚOHS pouze od čtyř firem se stejným majitelem. Podniky Proagro Nymburk, OVUS, Česká vejce a velkochov v Kosičkách vlastní zemědělský podnikatel Miloš Kroc, který v roce 2020 odkoupil ztrátovou produkci vajec Česká vejce od Agrofertu. Spolu s dvěma dalšími velkopodniky – Rabbit Trhový Štěpánov (Zdeněk Jandejsek) a Agropodnik Hodonín (Agrofert) tvoří údajně nejméně polovinu trhu.

Dodavatelé vajec si loni vylepšili marže, ale podle ÚOHS to samé udělal obchod. Ceny vajec vzrostly o 70 procent, z větší části kvůli producentům. Vliv sehrál nedostatek vajec kvůli ptačí chřipce i dražší krmiva.

Největší hráč na trhu zvýšení marží vysvětluje nutnými investicemi. V roce 2027 začne platit celoevropský zákaz klecových chovů a zemědělci je přestavují na prostornější voliéry.

„Situace v Evropě nám umožnila, že jsme si na vejcích cenově polepšili, ale peníze nehrabeme do kapes. Potřebujeme je na investice, které nás čekají,“ říká Zdeněk Mlázovský, místopředseda představenstva Proagro Nymburk. Přestavby klecových chovů na voliéry podle něj přijdou firmu na stamiliony korun. Část pokryjí dotace.

Jako u ostatních potravin ÚOHS oligopol vyhodnotil tak, že není nebezpečný a neohrožuje konkurenci. Trh totiž není soběstačný, kolem pětiny vajec se dováží (hlavně z Polska, Lotyšska a Slovenska), a obchodníci tedy mají alternativu.

Nejsilnější jsou řetězce

Z pohledu antimonopolního úřadu oligopol ještě neznamená zlo. Posuzuje se totiž koncentrace trhu. Vodítkem je takzvaný Herfindahl-Hirschmanův index vypočtený z tržních podílů firem. „V mléce má trh tři subjekty s výrazným podílem. Trh je sice oligopolní, ale sám o sobě není vysoce koncentrovaný. Horší by bylo, kdybyste měl tři hráče s podílem 30 procent a zbylých deset procent rozdělených mezi další tři subjekty,“ vysvětlil redakci SZ Byznys předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna.

Navíc proti silným potravinářům stojí ještě silnější řetězce. Čtyři největší soutěžitelé (respektive šest řetězců) ovládají 76 procent trhu. Skupina Schwarz (Kaufland a Lidl) má dohromady 32 procent, REWE (Billa, Penny Market) téměř 19 procent, Albert přes 15 procent a Tesco téměř 11 procent.

Obchodníci v poslední době navyšují podíl privátních značek, které jsou levnější, a frekvenci slevových akcí. Dlouhodobě navzájem sledují ceny u základních položek potravin a upravují svou cenovou strategii. To není podle ÚOHS na rozdíl od kartelu zakázané.

„Hlídají se klíčové položky jako rohlíky, mléko, máslo a podobně, kde se řetězec srovnává s konkurencí. Cena se srovnává směrem dolů,“ řekl bývalý zaměstnanec jednoho z řetězců. „Mystery shopping“ (tedy testovací nákupy) zajišťují zaměstnanci nebo najaté agentury.

U výroby mléka je oligopol v celé vertikále. Začíná u farem. Sedmdesát procent trhu ovládají mlékařská družstva, která se snaží vyjednat pro farmáře co nejlepší podmínky. „Určitě i oni prodražují mléko, které vykupují mlékárny,“ říká Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského.

Všude ve světě se dnes potravinářské podniky koncentrují a specializují na menší počet výrobků. Bylo by neefektivní, aby měl každý šíleně drahé výrobní linky.
Jiří Kopáček, Českomoravský svaz mlékárenský

Nejsilnějším hráčem je Mléko.CZ družstvo s podílem 15 až 25 procent. Vzniklo v roce 2021 spojením družstev Viamilk CZ a Morava. Až polovina trhu, na který tato družstva mléko ke zpracování na mléčné výrobky prodávají, je pod kontrolou dvou firem: mlékárny Pragolaktos s německým vlastníkem Sachsenmilch Leppersdorf GmbH a Agrofertu, pod který patří mlékárna Olma a Mlékárna Hlinsko (značka Tatra).

„Struktura je výrazně oligopolní. Tři největší soutěžitelé zaujímají 60 procent trhu a když se podíváme na pět největších, tak mají téměř tři čtvrtiny trhu,“ řekl Kamil Nejezchleb, místopředseda ÚOHS.

Na druhou stranu úřad konstatoval, že není problém na trhu konkurovat zavedeným hráčům. Nicméně malý hráč pravděpodobně nemá moc šancí hrát větší roli na trhu. „Bariéry vstupu do odvětví produkce syrového kravského mléka lze hodnotit jako nízké, ale vznik soutěžitele s významnějším tržním podílem by pravděpodobně mohl nastat pouze prostřednictvím fúze či akvizice.“

V čerstvém mléce mají padesát procent trhu dvě společnosti – Moravia Lacto a Alimpex Food, které ovládají sedm mlékáren. Vedle nich jsou tři menší hráči s podílem do 15 procent: Agrofert, Bohemilk a Lactalis CZ (značka Kunín). To znamená, že pět největších mlékáren drží 80 procent trhu s čerstvým mlékem.

ÚOHS kvůli nedostatku dat nehodnotil kategorii trvanlivého mléka. Až 85 procent trhu přitom tvoří podle mlékařů prodeje trvanlivého mléka v kartonových krabicích. Trh však bude výrazně oligopolní. Tvoří jej podle Kopáčka v podstatě jen čtyři mlékárny: Pragolaktos, Madeta, Mlékárna Hlinsko a Bohemilk.

Jak vnímají oligopol mlékaři? „Všude ve světě se dnes potravinářské podniky koncentrují a specializují na menší počet výrobků. Bylo by neefektivní, aby měl každý šíleně drahé výrobní linky. To nejde a není to nikde ve světě,“ vysvětluje Kopáček.

Oligopol tlumí dovozy

Ve výrobě másla mají podíl 70 procent čtyři společnosti: Milkpol, Madeta, Alimpex a Agrofert. Na trh je podle antimonopolního úřadu těžké vstoupit. Na druhou stranu je tato „dominance“ tlumena silnými dovozy, kdy se až polovina másla spotřebovaného v Česku importuje ze zahraničí. Cenu tedy tlačí dolů dovozy. Tabulku vede Milkpol, čistý dovozce másel z Polska, který si z trhu ukousl 25 až 35 procent.

Také u kuřecího masa si trh dělí především několik velkých společností. Trhu jednodenních kuřat vládne Výkrm Třebíč (podíl 25–35 procent) z koncernu Agrofert. Významným hráčem je společnost Xaverov (15–25 %) kontrolovaná rodinou exministra zemědělství Miroslava Tomana a Mach drůbež (15–25 %), kterou ovládal již zesnulý agropodnikatel z Litomyšle Jiří Mach.

Mezi zpracovateli jatečných kuřat dominuje Vodňanská drůbež s 25 až 35 procenty trhu. Až patnáctiprocentní podíl mají další dva hráči: Drůbežářský závod Klatovy a Rabbit Trhový Štěpánov.

Zpracovatelé těží z toho, že mají vedle porážek i chovy a odchovy jednodenních kuřat, výkrmy, výrobu krmiv nebo prodejny. Úřední řečí jde o výhodu vertikální integrace. To je fakt, který šance konkurence zmenšuje, nicméně trh je podle úředníků přesto zdravý.

„Vysoká úroveň vertikální integrace, respektive její potenciální dopad na hospodářskou soutěž v České republice, však může být mírněn významným mezinárodním obchodem, a tudíž relativně snadnou možností pořídit požadovaný vstup na zahraničních trzích,“ konstatoval ÚOHS. Třicet dva procent kuřecího masa se do České republiky dováží.

Trh s pšenicí je silně ovlivněn globálními cenami a exportem. Jen zlomek se importuje. Pšenici nicméně pěstuje a prodává velké množství zemědělců, kteří ji prodávají mlýnům. Trh je silně konkurenční. To se ale rozhodně nedá říct o trhu s moukou.

V mouce jsou dva silní soutěžitelé (GoodMills Česko, Malitas), kteří mají zhruba 50 procent trhu a vedle nich řada menších. Osm největších hráčů tvoří prakticky celý trh.

Jak je možné, že z pohledu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je taková konstelace trhu normální? Častým argumentem jsou dovozy. Díky nim obchodníci nemohou být zatlačeni do kouta, protože mohou sáhnout pro zboží za hranice.

Čtěte analýzy Seznam Zpráv

Reklama

Doporučované