Zakázali jsme si v Evropě hospodářskou soutěž, to byla chyba, říká nobelista

Spojené státy i Čína aktivně podporují svůj průmysl, a proto jsou úspěšní. „Evropa musí svůj přístup změnit. Musíme vytvořit to, čemu říkám ´koalice ochotných´. Tedy koalici nejen evropských států, ale i zapojit by se mohla i Kanada či Singapur a další, které sdílejí podobné hodnoty. Je to velmi ambiciózní projekt,“ říká v první části rozhovoru pro Seznam Zprávy nositel Nobelovy ceny za ekonomii Philippe Aghion.

Aghion navštívil Prahu kde převzal čestný doktorát Univerzity Karlovy. Kromě toho je dlouholetým členem Výkonného a dozorčího výboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Ekonomického ústavu Akademie věd ČR.

Začněme Francií, vaší domovskou zemí. Problémy Francie lze vnímat jako symbolické pro mnoho evropských zemí. Je to vysoce rozvinutá ekonomika, ale zároveň je i výrazně zadlužená. Nemáte obavy, že dluh zadusí budoucí růst?

Toho se obávám. Bude velmi záležet na tom, kdo vyhraje prezidentské volby příští rok. Pokud volby vyhrají populisté, Marine Le Penová nebo Jordan Bardella (oba z Národního sdružení), Francie se ocitne v prekérní situaci a budeme mít velký problém. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom tomu zabránili.

Pokud však nevyhrají, myslím, že existuje východisko. Je pravda, že máme vysoké zadlužení, ale na rozdíl od Řecka máme také velmi dobrý systém výběru daní. Zodpovědná vláda by měla zajistit, aby veřejné výdaje rostly pomaleji než HDP. Pokud budeme důsledně pokračovat touto cestou, může se naše ekonomika zotavit.

Jak tedy zkrotíte veřejné výdaje?

V krátkodobém horizontu existuje několik neopodstatněných daňových úlev, které můžeme řešit. Například daň z bydlení (taxe d'habitation; někdy také česky místní poplatek za užívání bytu). Lidé dříve platili daň z bydlení, kterou zrušil prezident Emmanuel Macron. Část z ní by měla být obnovena.

Za druhé, poskytujeme firmám nadměrnou podporu. Máme moc dotací. Vezměte si například daňový odpočet na výzkum. Obchodním řetězcům Carrefour nebo bankám daňové odpočty na výzkum dávat nepotřebujete. Tady můžeme ušetřit peníze. Existují také daňové mezery, které jsou zneužívány. Důchodci dostávají 10% odpočet na cestovní výdaje, ale když jste v důchodu, nemáte zas tak moc cestovních výdajů. To jsou oblasti, kde můžeme okamžitě ušetřit.

Ve střednědobém horizontu je to pak míra zaměstnanosti mladých lidí a starších zaměstnanců, která je příliš nízko. Zaměstnanost můžeme zvýšit rozvojem učňovského odborného vzdělávání a hospodářskou politikou zaměřenou na mladé. Nízká míra zaměstnanosti mezi mladými a lidmi nad 50 let je něco, co můžeme řešit. V dlouhodobém horizontu jsou odpovědí inovace. Musíme více inovovat.

Myslím si, že seriózní vláda, která prokáže svou důvěryhodnost, může věci posunout. Jakmile ukážeme, že veřejné výdaje rostou pomaleji než HDP, Francie bude opět slyšet.

Není pro Francii problémem stárnutí populace, které jde proti těmto opatřením?

Ano, rozhodně. Proto potřebujeme několik věcí. Zaprvé musíme zvýšit míru zaměstnanosti mladých lidí, v tom máme prostor pro zlepšení. Musíme také zlepšit náš školský systém, který býval dobrý, ale zhoršil se. Dalším problémem je migrace. Neměli bychom mít nulovou imigraci. Potřebujeme migraci související s prací, tedy kontrolovanou migrační politiku, která je orientována na zaměstnání.

Myslíte jako je třeba v Saúdské Arábii nebo Dubaji?

Jsem spíše zastáncem kanadského modelu. Líbí se mi kanadský bodový systém. (Kanadský bodový systém Express Entry je online imigrační systém, který hodnotí a vybírá kvalifikované zájemce o trvalý pobyt v Kanadě. Uchazeči získávají body na základě vzdělání, pracovní praxe, jazykových znalostí a věku, pozn. red.) Myslím, že funguje dobře. Je několik věcí, které můžeme udělat, a věřím, že pokud budeme mít dobrou vládu, dokážeme je realizovat. Za to bojuji.

Poslouchají vás politici?

Někdy ano. Někdy ne.

Znáte Daniela Křetínského, českého byznysmena, který působí ve Francii?

Vím o něm a myslím si, že si vede dobře a je to schopný byznysmen. Vlastně vám něco řeknu: mám ho rád. Spolupracuje s mužem jménem Denis Olivennes (vede Křetínského francouzské nakladatelství Editis, pozn. red.), kterého znám velmi dobře. Myslím si, že dělají velmi dobré věci, protože podporují názorovou pluralitu. Je pravda, že Křetínský vlastní řadu médií, ale nezasahuje do jejich činnosti. Neříká jim, co mají dělat.

Ve Francii jsou i jiní majitelé médií, kteří chtějí přímo zasahovat do toho, co dělají mediální organizace nebo nakladatelství. Křetínský naopak pomáhá zaručovat svobodu médií a svobodu tisku, má pozitivní vliv. Jeho přístup spočívá v tom, že říká: „Chci podporovat pluralitu,“ a to také dělá. Podporuje média napříč politickým spektrem, levicová i pravicová, ale nezasahuje do redakční politiky.

Z našeho pohledu je Francie velmi levicová země, zejména pokud jde o sociální systém. To je podle vás udržitelné?

Je to spíš mix, protože Francie je levicová, ale je také extrémně korporativistická. V důsledku toho je rovnostářská jen zdánlivě. Ve skutečnosti, když pocházíte z Grande École (francouzská prestižní škola, pozn.red.), máte tendenci pohlížet na všechny ostatní svrchu, ať už jste levicoví nebo pravicoví. Ve stylu: „Já jsem z Grande École, proto na vás pohlížím s despektem“. Francie tedy není ve skutečnosti rovnostářská. Je falešně rovnostářská.

Elity jsou ale nezbytné, někdo musí spravovat zemi

Samozřejmě. Ale potřebujete také sociální mobilitu. Je důležité, aby elity zůstaly otevřené a přístupné. Problém nastává, když se úspěch v těchto soutěžích příliš odtrhne od sociální mobility.

Existuje politická vůle k realizaci všech opatření, které jste zmínil výše?

Věřím, že ano. Jakmile se v Evropě staneme znovu důvěryhodní, můžeme investovat. Můžeme si společně půjčovat prostřednictvím nástrojů, jako jsou eurobondy, a investovat do vzdělávání, inovací, produktivity a projektů podobných americké DARPA (agentura amerického ministerstva obrany pro vývoj nových vojenských technologií, pozn. red.). To je cesta vpřed. Prokážeme fiskální odpovědnost, a to nám umožní provádět potřebné investice do vzdělávání, projektů podporujících růst, inovací a výzkumu.

Jak jsem řekl, v krátkodobém horizontu můžeme zredukovat dotace. Ve střednědobém horizontu můžeme zvýšit míru zaměstnanosti. Existují také reformy důchodového systému a další opatření, která lze realizovat poměrně rychle – do jednoho roku – s cílem zvýšit zaměstnanost. To by nám zase poskytlo důvěryhodnost potřebnou k podpoře eurobondů a dalších forem evropského půjčování na investice do inovací, programů typu DARPA a souvisejících iniciativ.

Německo a další země by musely s eurobondy souhlasit, ale dosud se k tomu stavěly zdrženlivě

Pokud uvidí, že to Francie myslí vážně, budou s námi chtít spolupracovat. Proč? Protože potřebujeme spolupráci v otázkách obrany a energetiky. Vezměme si jadernou energii. Francie do jaderné energie značně investovala a Německo z toho těží. Dodáváme elektrickou energii, kterou mohou využívat ostatní. Také v oblasti obrany, tedy z našeho jaderného štítu těží další země. Tyto investice provedla Francie, nikoli oni.

Francie tedy může říct: „Podívejte, nyní to myslíme vážně. Investovali jsme do obrany, jaderné energie a dalších strategických oblastí, z nichž těžíte.“ To je základ pro spolupráci.

Myslím si, že Německo bude chtít s námi spolupracovat kvůli problémům, které představují Donald Trump a Vladimir Putin. Jsme skupinou zemí, které sdílejí společné hodnoty: svobodu, demokracii, právní stát, sociální model a zájem o životní prostředí. Můžeme se stát jádrem nové aliance zemí.

Premiér Kanady Mark Carney v tomto sehrál velmi důležitou roli. Ve svých projevech v Davosu a nedávno v Jerevanu argumentoval, že pokud se Evropané vydají tímto směrem, Kanada by se k nim měla připojit. Připojit by se mohly i další země, například Česká republika, a mohli bychom vytvořit skupinu zemí, které sdílejí společné hodnoty.

Myslíte například v oblasti investic do inovací?

Pokud jde o umělou inteligenci, musíme se rozhodně posunout vpřed. Umělou inteligenci a obranu bych spojil dohromady. Měli bychom mít instituci ve stylu DARPA zaměřenou jak na umělou inteligenci, tak na obranu. To je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme udělat.

Musíme oživit hospodářský růst. Spojené státy mají také velké dluhové břemeno. Problémem v Evropě je, že jsme se stali příliš hayekovskými. Myslím si, že Friedrich Hayek byl velký myslitel a obdivuji ho, ale jeho vliv byl pro Evropu katastrofou.

Proč katastrofou?

Protože jeho poselství zní: „Tohle nesmíte dělat. Tamto nesmíte dělat.“ Maastrichtský rámec zacházel s výdaji na důchody a investicemi podporujícími růst, jako by šlo o totéž. To byla chyba. Jedno jsou spotřební výdaje, druhé jsou investice.

Politika hospodářské soutěže se v Evropě vykládala jako zákaz průmyslové politiky a státní podpory pro konkrétní odvětví. To byla také chyba. Spojené státy i Čína provádějí průmyslovou politiku. Evropa musí svůj přístup změnit. To je jedno z klíčových poselství Draghiho zprávy.

Německo je nyní ochotno to změnit, protože chápe, že musí investovat do obrany, a protože se zhoršuje stav části jeho infrastruktury. Německo je tedy na naší straně. Jediná věc, na kterou se čeká, je stabilní a důvěryhodná vláda ve Francii. Německá obava spočívá v tom, že pokud za rok zvítězí Bardella nebo Le Penová, bude velmi obtížné dlouhodobě s Francií spolupracovat. Pokud však bude mít Francie stabilní vládu – v duchu toho, co jsem popsal – pak s námi bude spolupracovat Německo i Spojené království.

My tři, spolu s jakoukoli další zemí, která se k nám bude chtít připojit, bychom mohli vytvořit to, čemu říkám „koalice ochotných“. Její součástí by mohla být Kanada a možná i země jako Singapur nebo jiné, které sdílejí podobné hodnoty. To by se mohlo stát jádrem skupiny, o které mluví Carney. Je to velmi ambiciózní projekt.

Myslíte tím rozšíření koalice za hranice Evropy?

Ano, Kanada by měla být její součástí, protože sdílíme stejné hodnoty. Také usilujeme o podobný přístup k umělé inteligenci. Máme vynikající vědce. Například Yann LeCun (francouzsko-americký informatik, který se zabývá umělou inteligencí; také profesor informatiky na Newyorské univerzitě, pozn. red.) a další jsou výzkumníci světové úrovně. Například Yoshua Bengio, který spolu s LeCunem obdržel Turingovu cenu (obdoba Nobelovy ceny pro informatiku, pozn. red.), působí v Kanadě. Máme vědecký talent a máme hodnoty, které chceme prosazovat.

Jaký je tedy rozdíl mezi umělou inteligencí vyvinutou v USA a tou, kterou si představujete vy?

Naše umělá inteligence bude radikálnější a bude po ní poptávka. Vezměte si nedávný experiment společnosti Anthropic. Vytvořili fiktivní společnost s fiktivním manažerem. Manažer poslal e-mail, ve kterém napsal, že má v úmyslu nahradit systém umělé inteligence. Umělá inteligence zjistila, že manažer má milenku, a poté mu poslala zprávu: „Pokud mě nahradíš, tuto informaci prozradím.“

Nacházíme se ve scénáři z filmu 2001: Vesmírná odysea. V důsledku toho bude poptávka po systémech umělé inteligence, které uživatele před tímto druhem chování ochrání. Věřím, že tento typ AI bude vyvíjen především v Evropě a to díky našim hodnotám. Tomu říkám soft power. Máme obrovskou sílu, dobré vědce a schopnost tyto technologie vyvíjet.

Proti USA a Číně ale nemáme tvrdou ekonomickou sílu

Podívejte se na Yanna LeCuna. Chce posunout AI za hranice velkých jazykových modelů. Věří, že éra těchto modelů je již za námi a že lze vyvinout novou generaci AI. A to lze provést v Evropě a Kanadě. Myslím si, že máme skvělou budoucnost a třeba Jižní Korea také sdílí mnoho našich hodnot.

Nelíbí se mi ale, co se v těchto dnech děje ve Spojených státech. Například výzkumné práce obsahující slovo „equity“ mohou přijít o financování, protože někteří lidé předpokládají, že se toto slovo vztahuje pouze na sociální spravedlnost, i když ve skutečnosti znamená kapitálové financování. Podobně některé biotechnologické výzkumy používají transgenní myši, a protože slovo obsahuje „trans“, lidé špatně chápou, co to znamená. Hodně věcí je v USA špatně.