Když něco dokážete v zemědělství, je to za trest, říká šéf holdingu

„Život není nekonečný,“ říká Josef Kolář, když vysvětluje, proč už nechce dál zvětšovat jednu z největších zemědělských skupin v Česku nákupem dalších farem.

Holding RHEA buduje zhruba tři dekády, dnes hospodaří na 22 tisících hektarů především v jižních Čechách a rozšiřovat se chce hlavně v živočišné výrobě. Chystá například obří jatka za 2,5 miliardy korun, čímž se stane přímým konkurentem Agrofertu.

Kolář zároveň několik let působí v Iniciativě zemědělských a potravinářských podniků, která sdružuje významné zemědělské a potravinářské firmy. I proto bývá spojován se zájmy velkých zemědělců. Sám ale odmítá, že by ti velcí měli být automaticky považováni za ty špatné.

Jak jste se dostal k zemědělství?

Narodil jsem se na vesnici do zemědělské rodiny a doma byly vždy prasata a býci ve výkrmu. Když jsem dostudoval střední zemědělskou školu a Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně, pustil jsem se do zemědělství jako zaměstnanec jedné z firem, kterou dnes vlastníme. Ke třinácti hektarům jsme postupně přikupovali nějaké pozemky a dnes hospodaříme na více než 22 tisících hektarů. Ale stále jsme firma, která stojí na rodinných základech.

V posledních letech bylo na trhu hodně zemědělských společností na prodej, a podle některých lidí z oboru rozprodeje nekončí. Plánujete další růst formou akvizic?

Neplánujeme. Prožil jsem si to v počátcích mého podnikání. Nemyslím, že se dobrý hospodář pozná podle velikosti hektarů, ale podle toho, jaký pořádek má na dvoře a jak z hektarů dokáže vytěžit další přidanou hodnotu. České zemědělství, vztaženo k hektaru, je pouze na 60 procentech průměrných tržeb EU. To není chvályhodné.

V čem není české zemědělství efektivní?

Mnozí zemědělci se zabývají jen rostlinnou výrobou anebo jen například sečením luk apod. Ale naše skupina je silně nad evropským průměrem. V každém koutě našeho hospodářství se něco snažíme pěstovat nebo chovat. A proto také máme jen čtyři procenta podílu dotací na příjmech.

Nemyslíte si, že se dost menších farem výrazně orientuje na rostlinnou výrobu proto, že je pro ně kapacitně, lidsky i finančně mnohem náročnější udržovat živočišnou výrobu?

Nemyslím. Dám vám jeden konkrétní příklad. Jsem zároveň dvacet let starostou v obci Lovčovice a můj kamarád, místostarosta, hospodaří asi na čtyřiceti hektarech, ale má doma prase i skot a chová krávy na mléko. Není to o velikosti, ale o přístupu zemědělce a o tom, jak moc si chce komplikovat život. Dobytek se neptá, jestli je ráno, večer, víkend nebo státní svátek. Na farmě musíte být pořád.

Vy sám jste začínal jako malý zemědělec, dnes patříte mezi největší. Vadí vám, když se zemědělci dělí na malé a velké?

Zažil jsem si být malý, střední a dnes jsem větší. Ale vždycky jsem u toho měl nějakou živočišnou výrobu. Kastování mezi velké a malé nesnáším.

Proč vám to tak vadí?

Zlobí mě, že my jsme ti špatní jen proto, že jsme velcí. Jsem velký zemědělec, a přesto se chovám správně. Produkujeme suroviny pro potravinářský průmysl a pole hnojíme organickými hnojivy. Kdo má zemědělství vystudované, tak ví, že je to dobře. I každý zahrádkář ví, že je dobré si na zahrádku občas dát hnůj. A obráceně, někdo menší má třeba stovky hektarů, za desítky let nedal na pole hnůj, nemá ani slepici na dvoře, ale je vnímán jako dobrý jen proto, že je malý. Co je to za logiku?

Občas si říkám, že kdybych před dvaceti lety koupil jeden soustruh, dnes jich měl spoustu a zaměstnával pět set lidí, mnozí v Česku by mě chválili za to, kam jsme to dopodnikali. A když něco takového dokáže člověk v zemědělství, tak je to ostuda. Tak je to za trest.

Na druhou stranu velké podniky mají oproti malým výhodu v úsporách z rozsahu, nebo ne?

To chápu, úspory z rozsahu větší podniky mají. Koneckonců proto jsem nechtěl skončit na třinácti hektarech. Můj první sen byl hospodařit alespoň na 150 hektarech, protože jsem věděl, že třináct je málo. A pak zjistíte, že s velikostí se vám rozevírají další možnosti.

Není tedy logické, aby stát tuto nevýhodu menších zemědělců kompenzoval vyšší podporou?

Tady vždycky bylo to, že procentuálně větší dotaci dostali ti menší. Ale nemělo by to podle mě vést k tomu, že větší podnik je automaticky považován za špatný, a podle toho se nastavuje podpora.

Asi narážíte na zemědělskou politiku minulé vlády, která podle nejvlivnějších zemědělských organizací v podpoře menších zemědělců zašla příliš daleko. Co nastavila špatně?

Vláda premiéra Fialy vedla boj proti velkým zemědělcům. Nastavila tak dotační podmínky, redistributivní platbu a další věci. Zvýšila také daň z nemovitostí, včetně zemědělské půdy, zhruba na 1,8násobek, což je významná nákladová položka. Navíc zemědělství nepřál trh, protože ceny rostlinných komodit podle mě neodpovídají realitě. Kombinace těchto faktorů vytvořila tlak na střední a větší firmy.

Vy sám jste několik let členem Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, která sdružuje především velké hráče. Proč jste se do ní zapojil?

Sedím tam už několik let a byla pro mě čest, když mě tam přizvali. Nejsem tam ani zdaleka největší hvězda. Je to skupina velmi pracovitých, odborně vzdělaných a pragmaticky uvažujících lidí a pro mě je přínosem poslouchat jejich názory a zkušenosti. To, že v Iniciativě sedím, ale neznamená, že politikařím.

Letošní rok výrazně poznamenalo sucho. Jak se to promítlo do výsledků sklizně?

Vzhledem k průběhu letošní sklizně, kdy úroda na polích postupně dozrávala, jsme ji nakonec sklízeli přibližně čtvrtinou kombajnů oproti předchozím letům. Rozhodli jsme se sklizeň dokončit vlastními kombajny, i když jsme si ji tím prodloužili o osm, devět, možná deset dní. Na druhou stranu tím ušetříme něco mezi 2,5 a třemi miliony korun za služby.

Říkal jste, že zemědělství současná situace na trhu nepřeje. Které části vašeho podnikání jsou dnes pod největším tlakem?

Z živočišné výroby funguje přiměřeně drůbež, ale vepřové maso a mléko v tuto chvíli nefungují. Dnes prodáváme prase za 26 korun a mléko za 9,50 Kč. Zemědělství je ale obor, kde musíte přemýšlet dlouhodobě. Zažili jsme období, kdy byla tahounem ekonomiky firmy rostlinná výroba, a období, kdy jím byla živočišná výroba. S tím je potřeba se smířit a přizpůsobit se tomu.

Přestože je Česko ve vepřovém mase nesoběstačné, říkáte, že část vlastní produkce musíte vyvážet. Jak je to možné?

Polovinu naší produkce prasat vyvezeme za hranice. Přestože je soběstačnost Česka kolem 40 procent, z našeho trhu nás vytlačí prasata dovezená kdoví odkud. Naše čerstvé maso jde pryč. S českými lidmi tady něco vychováme a vyprodukujeme a z poloviny to skončí za hranicemi našeho státu.

Mnozí se radují, že mají na pultu vepřové maso za 59,90 koruny nebo čerstvé polotučné mléko za 5,90 Kč. Pak se politici mohou radovat z toho, že je nízká inflace. Pak je otázka, kdo tu inflaci platí tím, že ji drží nízko.

Vedla tato politika paradoxně k ještě větší koncentraci zemědělství?

Některé vlastníky nebo ředitele středních a větších podniků to pod tím tlakem přestalo bavit. Když navíc neměli nástupce, rozhodli se podnik prodat. Ale kdo je potom kupuje? Silné zemědělské subjekty, jako je Agrofert nebo Úsovsko.

Ale vy také patříte k největším zemědělským holdingům.

My se formou akvizic nerozšiřujeme, rosteme ale kapacitně, například budováním nových farem.

Věděl jsem, že když nemáte dvacet krav, ale máte jich stovky, otevírá vám to další možnosti. Před deseti lety jsem nemohl uvažovat, že si postavím vlastní výrobu krmiv, protože jsem pro ni neměl odbyt. Dnes si krmiva vyrábíme sami a nepotřebujeme jediného obchodního zástupce. Nepotřebujeme pro ně auta, notebooky… A nemusíme objíždět zemědělce a přesvědčovat je, že naše krmivo je lepší. Všichni naši zootechnici vědí, že krmivo si objednávají u nás.

Dříve jsme navíc sklidili úrodu, prodali ji a vozili i stovky kilometrů daleko. Ze stejných vzdáleností přiváželi krmiva. Tohle všechno zmizelo. Dnes máme z vlastní výroby krmiv na naše farmy průměrnou dojezdovou vzdálenost okolo třiceti kilometrů. Šetříme tím spoustu nákladů a zároveň snižujeme uhlíkovou stopu. To je podle mě výhoda produkce a zpracování v jednom regionu.

Takže další růst RHEA už nemá být hlavně o hektarech, ale o tom, že si větší část produkce sami zpracujete?

Přesně tak. Když vypěstujete pšenici, máte jen komoditu. Když z ní vyrobíte krmivo, získáte další přidanou hodnotu. Další získáte, když tím krmivem vyprodukujete mléko, hovězí, vepřové nebo drůbeží maso. A další přidanou hodnotu získáte, když maso zpracujete třeba na šunku. Jde o to posouvat se v tom řetězci blíž k zákazníkovi a získávat ekonomické benefity, které v něm jsou.

Kam až se tedy chcete ve zpracování posunout? Připadá v úvahu třeba vlastní mlékárna, mlýn nebo zpracování vepřového?

Teď nic takového aktivně neřeším. Mým cílem je ještě postavit nějakou farmu na drůbež, postavit nebo modernizovat některé provozy na produkci mléka a chov krav a postupně modernizovat farmy prasat. Do budoucna se může stát, že přijde nabídka na mlékárnu, závod na zpracování vepřového nebo třeba mlýn. Ale to už se potom mohou rozhodnout děti. Teď máme dost práce s řízením stávající firmy.

Jak je rodina zapojena do řízení podniku?

Děti vychováme v tomto smyslu, že pracovat se musí. Od prvního dne prázdnin jsou všechny tři děti na brigádách a poznávají naše provozy. Odjíždí na zkušenou do zahraničí, aby poznali, jak se to tam dělá. Prostě to není zadarmo.

Dvě starší děti jsou v dozorčí radě holdingu a třetí tam přibude, až bude plnoleté. Nejstarší dcera už studuje obor uplatnitelný ve skupině a syn letos odmaturoval a chce pokračovat na vysoké škole, zase směrem ke skupině. Manželka ve firmě sedí od rána do pozdního odpoledne.

Počítáte tedy s tím, že jednou firmu převezmou děti?

Počítám s tím. Myslím si, že starší dvě děti se chtějí zapojit, u nejmladšího ještě uvidíme. Pro mě je teď důležitější než postavit jednu konkrétní farmu vyřešit nástupnictví. Když se to podaří, můžu přemýšlet na padesát let dopředu.

Loni jste sloučili všechny farmy do jednoho holdingu. Bylo důvodem nástupnictví?

Byl to jeden z hlavních důvodů. Postupně jsme přikupovali firmy a já tu mozaiku znám, protože jsem ji skládal, ale pro děti už byly vztahy mezi jednotlivými podniky složitější. Holding má jasnou a čitelnou strukturu, což je důležité pro nástupnictví i řízení. Souvisí to ale také s financováním plánovaných jatek. Pro banky je konsolidovaný celek čitelnější a financování tak velké investice je jednodušší.

Plánujete výstavbu obřích jatek za 2,5 miliardy korun v Jindřichově Hradci. Proč jste si pro další krok ve zpracování vybral právě drůbeží maso?

Spotřeba drůbežího masa dlouhodobě stoupá. Zároveň si myslím, že pokud by se v Česku zvýšila produkce drůbeže, stávající zpracovatelské kapacity by ji úplně neobsáhly. My jako zemědělský podnik umíme produkovat živou drůbež a chceme postavit další farmy.

Dnes přitom veškerou svou produkci kuřat dodáváte Vodňanské drůbeži. Znamená to, že se chcete zbavit závislosti na Agrofertu?

My dodáváme do Vodňanské drůbeže. Čili není to v tuto chvíli nějaký boj, jsme prostě obchodní partneři. Na druhou stranu každý má své podnikatelské záměry.

Má RHEA nějakou hranici, za kterou už růst nechcete?

Jsme regionálně postavení a pro mě má hodnotu i to, že když sednu do auta, jsem schopen značnou část našeho hospodářství fyzicky projet. Podívat se, jak věci fungují, jestli je uklizeno, nakrmeno a jestli je všechno obstaráno tak, jak má být. A to si myslím, že stačí.

Život není nekonečný a my nejsme investiční skupina ani fond, abychom plnili potřeby investorů někde zvenku. Prostě si hospodaříme, a podle toho, jak se daří, si můžeme dovolit více, nebo méně.

Kritizujete postavení obchodních řetězců, podnákladové ceny. Měl by je tedy stát více regulovat?

To podle mě nejde. Jestli jsme ve volném trhu, neumím si představit, jak chcete někomu nařizovat, za kolik má co produkovat nebo prodávat. Mělo by to být spíš založené na férovosti vztahu, protože se ve finále všichni potřebujeme.

A co regulace prodeje zemědělské půdy formou předkupního práva pro zemědělce?

Nechceme žít v době, kdy nám někdo něco nařizuje. Běžte nařizovat vlastníkům, komu mají za kolik prodávat. To je rudý hadr na všechny. Stejně tak podle mě nemůže existovat, že někdo řekne obchodníkovi, za kolik má prodávat máslo.