Článek
Litovelská skupina MJM agro s pětimiliardovým obratem je jedním z hlavních konkurentů Agrofertu a jedním z největších aktérů tuzemského agrobyznysu. Vyrábí a prodává hnojiva, osiva, mele mouku, uskladňuje obilí, nabízí servis zemědělcům a také sama hospodaří.
V loňském roce skupině klesly tržby z 5,14 na 5,09 miliardy a provozní zisk vzrostl ze 165,5 milionu na 169,6 milionu korun.
„Dřív to bylo prudce ziskové. Teď se potýkáme s opačným efektem. Ceny zemědělských produktů jsou pod dlouhodobým průměrem a náklady se nedaří stlačit dolů,“ komentuje stav Radomír Šmoldas, předseda představenstva MJM agro v rozhovoru pro SZ Byznys.
V roce 2022, který byl obecně pro zemědělce mimořádně ziskový, měla skupina provozní zisk 388 milionů, obrat se blížil k šesti miliardám.
Podívejte se: Seznam Zprávy sestavily žebříček 100 nejhodnotnějších českých firem. Kliknutím na řádek v tabulce nebo na interaktivní grafiku je možné zjistit další podrobnosti o umístěné společnosti.
Partnery České elity jsou společnosti ORLEN Unipetrol, Penta Fund, Burza cenných papírů Praha, UniCredit Bank, A&O Shearman.
Odborným garantem žebříčku TOP 100 České elity je společnost Deloitte.
Zemědělskou skupinu MJM agro tvoří přes deset společností, pobočku má také na Slovensku. Hospodaří na 5-6 tisících hektarů půdy, většinu si pronajímá. Koncern patří do Reticulum Holdingu miliardáře Zdeňka Šoustala, který také vlastní developera komerčních nemovitostí Accolade, jehož odhadovaná tržní hodnota je podle žebříčku Seznam Zpráv Česká elita 11 miliard korun.
Trh s hnojivy se změnil
MJM agro byla v 90. letech jednou z prvních firem, která se snažila o víc, než jen překupování a prodej hnojiv. Dnes je jedním z hlavních dodavatelů pevných směsí pro zemědělce, nemá však vlastní chemickou výrobu. Produkty nakupuje, mimo jiné právě od chemiček Agrofertu.
Holding Andreje Babiše v roce 2023 ovládl jednu z největších výrob čpavku, rakouský Borealis. Podle Šmoldase se od té doby trh s hnojivy výrazně změnil. Zmizel jeden z klíčových nezávislých výrobců a konkurence se zmenšila.
„Dřív jsme mohli vybírat z více evropských dodavatelů. Dnes je trh koncentrovanější, a cenotvorba se tím zhoršila,“ říká. Podle něj se tím zvýšila závislost českého trhu na jednom velkém hráči, což ztěžuje firmám, jako je MJM, hledat výhodné alternativy pro vlastní výrobu směsných hnojiv.
„Když dříve rakouská větev Borealisu dodávala na český i slovenský trh, přicházela v určitých fázích s nabídkami, který byly konkurenceschopné a hýbaly s trhem. A to teď není,“ popsal.
MJM staví prodejny
„Co nám naopak jde velmi dobře, a to jsme si před deseti lety mysleli, že to postupně skončí, tak je prodej v malospotřebitelském balení,“ vypráví Šmoldas. Skupina provozuje 15 prodejen pro chovatele a zahrádkáře a každoročně plánuje otevírat až dvě nové. Zájem o menší chovy a zahrádkaření překvapivě zvedl prodej včetně krmiv a hnojiv – MJM tak těží z návratu lidí k vlastní výrobě potravin a k drobnému hospodaření, které původně považovala za ustupující trend.
Mezi nejvýdělečnější části byznysu patří zpracování a uskladnění obilnin a olejnin. Holding zároveň patří mezi špičku v precizním zemědělství, kde vyvíjí systémy pro variabilní aplikace hnojiv. Do toho se pustil už kolem roku 1998, kdy zde ještě pojem „precizní zemědělství“ nikdo neznal. Tehdy se strojem Terra Gator, dovezeným z USA, začal sbírat podrobné informace o půdě. Vznikl tak systém Prefarm.
„Zájem o to byl už tenkrát, protože to byla převratná novinka. Od té doby to jde ve vlnách,“ říká. Poslední útlum přišel, když bývalý ministr Zdeněk Nekula zrušil plánované dotace na precizní zemědělství. Reticulum holding zainvestoval také do dalšího hráče v oboru, společnost Agri-Precision.
Všechno špatné z Bruselu? Omyl
Radomír Šmoldas je kritikem současné dotační politiky, zastává názor, že by se podniky měly rozlišovat ne podle velikosti, ale podle přístupu k půdě i zvířatům a více se podporovat produkce.
„Redistribuce je jen malá část toho, co nás trápí,“ poukazuje na rostoucí environmentální požadavky na zemědělce. „Určitě neplatí to, co se říká na veřejnosti, že všechny restrikce a pravidla, které svazují zemědělskou výrobu v Česku, pocházejí z Bruselu. To zdaleka není pravda,“ říká a dodává: „Vznikají tam obecné vize a nařízení, které se ale potom bohužel v českých rukou byrokratizují a více svazují domácí producenty.“
Dává dva příklady. Prvním je schválení konce klecových chovů nosnic od roku 2027, který EU po České republice nevyžadovala. Zákaz nebude platit třeba v Polsku, odkud se dál budou moci vejce od nosnic v klecích dovážet.
V Česku také podle něj budou od roku 2026 platit moc přísná protierozní pravidla. „Ve srovnání s okolními zeměmi budeme mít nebývale vysoké procento erozně ohrožených půd. Je to kontraproduktivní. Zasahuje to oblasti, kde se nedaří, máme například problémy s výrobou brambor,“ nesouhlasí s pravidly.
Mix podobných patření podle něj vede k tomu, že středně velké skupiny přestávají mít chuť profesi dělat a nabízejí se „do chřtánu větších skupin“.
Kromě mouk ve dvou vlastních mlýnech se MJM nežene do potravinářství. I tady však vidí prostor pro zlepšení. „Je logické vyrábět, zpracovávat a konzumovat potraviny v okruhu 50 nebo 100 kilometrů,“ říká a dodává: „Vyváží se extrémní množství pšenice do Německa i do Polska, tam spousta fabrik vyrobí kaiserku, zmrazí ji a doveze nám ji zpět. To je strašná škoda.“
Konec starých bioplynek?
Samo MJM vyrábí ve dvou regionálních mlýnech mouku, ale s řetězci nespolupracuje, dodává především průmyslová balení lokálním pekárnám. Provoz, jako jsou mlýny, se v uplynulých letech začal kvůli energetické krizi prodražovat. I proto firma investovala do fotovoltaiky a bioplynových stanic. Dnes vyrábí čtyřikrát víc elektřiny, než sama spotřebuje.
Některé bioplynky však plánuje zavřít, protože se blíží konec zákonné lhůty pro vyplácení zeleného bonusu a provozy budou nerentabilní. „U nás zavřeme jednu až dvě bioplynky z pěti, ale v okolí u našich zemědělských podniků to bude mít větší dopad,“ odhaduje.
MJM se věnuje také živočišné výrobě. Chová tři sta kusů dojnic a do modernizace chovu na plně robotizovaný plánuje investovat sto milionů korun. Důvodem jsou i chybějící pracovníci.
