Brusel dokoná to, co Fialova vláda nezvládla. Zemědělce čeká dotační strop

Není to revoluce, ale evoluce, řekl k představení zemědělského rozpočtu EU po roce 2028 eurokomisař pro zemědělství Christophe Hansen. Mnozí farmáři to tak nevnímají a změny považují za zásadní zvrat v dosavadní politice.

Směr zemědělství v letech 2028 až 2034 určí hned několik podstatných úprav unijních norem. Balík peněz určený jen pro farmáře se ztenčí z 387 na 302 miliard eur.

V aktuálním období si Česko z tohoto koláče ukrojilo osm miliard eur, v současných cenách 197 miliard korun. Při avizovaném snížení částky o 22 procent by si ČR za sedm let mohla rozdělit pouze 154 miliard korun, to znamená 22 miliard korun ročně. Nyní v průměru za rok vyčerpá 28 miliard korun.

Tyto propočty jsou zatím předběžné a leccos se může změnit. Všem zemím se navíc nemusí prostředky krátit stejně.

Komisař Hansen rozpočet nazval jako robustní. Sám přitom zpochybňoval, že si zemědělci pohorší. Kromě zmíněné částky 300 miliard eur, vyhrazené pro zemědělství, bude moci jít do zemědělství více peněz, ale o tom už budou rozhodovat jednotlivé země na základě svých priorit.

„Vyhrazená částka je minimální. Členské státy budou moci investovat více peněz na základě svých vlastních potřeb a plánování v různých oblastech politiky,“ řekl.

Dosud zemědělci sahali pro dotace do dvou kapes. Tou první jsou přímé platby, kam patří platba na hektar, platby na citlivé komodity, environmentální platby nebo platby pro mladé a začínající zemědělce. Tento takzvaný I. pilíř tvoří asi dvě třetiny zemědělského rozpočtu. Druhým pilířem jsou investiční dotace, neboli Program rozvoje venkova. Ten se dosud spolufinancuje z národních zdrojů a v moci ho má zemědělský resort.

Nově však se však obě tyto kapsy sloučí do jedné. Zemědělci k tomu budou mít možnost sáhnout do jiných dotačních programů, určených nejen pro ně, a ty zřejmě nebudou spravovány Ministerstvem zemědělství.

Celkové příjmy zemědělců tedy ve větší míře než dosud ovlivní konkrétní vládní strategie. Podle Martina Pýchy ze Zemědělského svazu tím vzniká riziko, že některé země jako Polsko podpoří své farmáře mnohem víc než třeba Česko.

„Čteme to tak, že kromě přímých plateb a citlivých komodit by bylo všechno ostatní kofinancováno. Potom se dostáváme do tvrdého souboje rozpočtů,“ domnívá se. „Ano, bylo by pro zemědělství možné využít jiné fondy, ale jak budeme přesvědčovat stát, ať dá přednost investicím do zemědělství před podporou obcí, infrastruktury apod.,“ uvažuje.

Další podstatnou změnou v dosavadní politice má být zastropování přímých plateb na 100 tisíc eur, tedy zhruba 2,5 milionu korun na farmu. Nad tuto částku by podniky nedostaly ani korunu. V tuto chvíli však není jasné, zda se strop bude týkat všech přímých plateb, nebo například jen nejdůležitější složky - takzvané platby na plochu, kterou dostává každý zemědělec při splnění základních pravidel hospodaření podle počtu hektarů.

Do částky 100 tisíc eur by navíc platil princip degrese, tedy postupného snižování dotačních příjmů podle nastavených sazeb.

Kombinace těchto nástrojů by mohla pro zemědělské rozpočty představovat poměrně tvrdý zásah, domnívají se farmářské organizace a někteří oslovení zemědělci. Naopak Asociace soukromých zemědělců (ASZ) sama zastropování neúspěšně prosazovala, ale současný ministr zemědělství a také státní dotační agentura SZIF tvrdili, že je v praxi příliš složité kontrolovat propojenost jednotlivých subjektů.

Místopředseda ASZ Jan Štefl přesto považuje navržené stropy za příliš přísné, resp. příliš nízké, „především v souvislosti se stále vyššími samotnými životními náklady především i v zemích původní patnáctky v EU apod“. „Navrhované stupně či stropy by podle mě měly být přesně dvojnásobné,“ myslí si.

Zcela tento návrh odmítá Zemědělský svaz. „Evropskou komisí navrhované zastropování a degrese v podstatě zlikvidují středně velké podniky. Zatím nevíme, na kolika hektarech se to bude lámat, ale je to obrovský problém. Ještě větší než redistributivní platba,“ varuje šéf svazu Martin Pýcha.

Redistributivní platbu zavedla současná vláda, aby vyrovnala rozdíly v příjmech největších a nejmenších zemědělských podniků. V principu ti větší „odevzdali“ část svých dotačních příjmů na prvních 150 hektarů, což znamenalo, že si nejvíc polepšili farmáři hospodařící na půdě do této rozlohy.

Jak moc by zastropování zemědělce bolelo, je těžké říct, protože nejsou známy konkrétní parametry.

Část farmářů tvrdí, že krácení dotačních příjmů může rozhodnout o tom, zda se jejich hospodaření udrží v černých číslech. „Dotace u nás tvoří pouze šest procent celkových příjmů, ale bohužel těchto šest procent rozhoduje o tom, jestli budeme v zisku nebo ve ztrátě,“ říká jednatel ZD Sloupnice Jaroslav Vaňous.

Podnik se třemi tisíci hektary ze Svitavska vlastní okolo tří stovek družstevníků. V posledních pěti letech na dotacích ročně vyčerpal od 20 do 30 milionů korun a bez nich by byl každý rok ve ztrátě. V posledních třech letech by po odečtení dotací každý rok prodělal přes deset milionů korun.

ZD Sloupnice má přitom poměrně hodně - rovnou polovinu příjmů - z živočišné výroby, která v posledních letech obvykle pomáhá zemědělcům vylepšit čísla. Naopak kdo se příliš opírá o rostlinnou výrobu, může na tom být výrazně hůř, protože po začátku války na Ukrajině platí, že tempo nárůstu cen obilnin a olejnin je slabší než rychlost zdražování hnojiv, energií, mezd a dalších vstupů.