Zemědělci hledají „novou řepku“. Zlatá pole už tolik nevynášejí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Čtyři problémy českého zemědělství? Jaro, léto, podzim, zima,“ zní jeden z vtipů, které kolují o českých zemědělcích.

Najít spokojeného farmáře je skutečně oříšek. Jedna z nejstarších lidských činností trpí špatnou pověstí. Veřejnost na zemědělce nahlíží skrze těžko pochopitelné spory o dotace, stávky, strašení chlebem za 150 korun nebo snahy některých agrárních bossů o regulaci dovozů.

„Lidé blázní, že zemědělci berou dotace a topí se v penězích. Jenže dotace na hektar jsou plus minus 5000 Kč, úplně stejné jako před pěti lety, zatímco náklady na výrobu šly o 60 procent nahoru,“ rozčílil se menší sedlák z Kutnohorska.

Nejpoužívanější minerální hnojivo, ledek amonný, kupuje za 9000 Kč za tunu, před začátkem ruské války na Ukrajině byl za pět až šest tisíc. Cena hnojiv vzrostla kvůli drahému plynu – nejdřív na čtyřnásobek a teď se drží na dvojnásobku. „Jenže cena pšenice je skoro stejná a cena krmného ječmene je na úrovni 90. let 20. století,“ vyjádřil v číslech svou frustraci.

Podle názoru mnoha zemědělců dotace situaci nezachraňují. Největší zemědělské organizace navíc varují, že se dá čekat snižování dotačního balíku pro další sedmileté období od roku 2028 až o pětinu. Volají proto po jejich navyšování.

Z dat Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který v Česku administruje veškeré zemědělské dotace v ročním objemu přes 35 miliard korun, se v posledních pěti letech dotace neustále snižovaly, a to bez ohledu na inflaci. V roce 2020 se vyčerpalo téměř 39,9 miliard korun, v roce 2024 „jen“ 35,8 miliard (viz následující tabulka). V příštím roce se rozpočtovaná částka navýší na 41,8 miliard korun.

Když na chvíli odhlédneme od nesmiřitelných bojů o to, k jakým farmářům se má naklonit dotační kyvadlo, mají dnes vlastně mikro, malí i středně velcí zemědělci spoustu společných problémů. A jedním z nich je disproporce mezi růstem nákladů a růstem cen zemědělských výrobků.

V roce 2010 farmář prodával potravinářskou pšenici v průměru za 3392 Kč za tunu. Loni, po více než deseti letech, stejné množství zpeněžil za 4772 Kč za tunu, tedy o 41 procent dráž. Řepka zdražila ze 7737 Kč na 11 217 Kč (o 45 procent). Podobný vývoj je vidět i u dalších plodin.

Obecná inflace v české ekonomice dosáhla od roku 2014 v součtu 44 procent. Tomu by zhruba odpovídal nárůst cen komodit. Číslo však neodráží některé výrazně inflační položky, které hrají v ekonomice zemědělských podniků poměrně zásadní roli. Nezahrnuje ani další náklady jako zvýšení pachtovného, daně z nemovitosti nebo zakazování účinných látek v pesticidech, za které není náhrada, což se projevuje ve ztrátách na úrodě nebo zvýšených nákladech za větší množství méně účinných alternativ.

„Největší nákladovou položkou jsou mzdy, hnojiva a přípravky na ochranu rostlin,“ říká místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů a jednatel zemědělské společnosti Savas Kamil Surovník.

Mzdy v zemědělství se za deset let od roku 2014 zvýšily o 69 procent, z 21 117 Kč na průměrných 35 654 korun. Od roku 1995 mzda vzrostla čtyřnásobně, ale řepka, která je dlouhodobě nejziskovější plodinou, zdražila „jen“ na dvojnásobek (z 5482 Kč na 11 217 Kč). Nejvíc tím trpí podniky orientované výhradně na rostlinnou výrobu.

Naopak živočišná výroba, která byla dlouhé roky podniky „dotována“ ze zisků z prodeje obilnin a olejnin, se za poslední dva roky stává trumfem. Zejména ten, kdo má dojnice, může slušně vydělávat. Také dříve mnohdy ztrátová produkce vepřového masa začala být plusová.

Farmáři ale moc nevěří, že by se pustili do chovu dojnic či prasat, stavěli nové haly nebo rozšiřovali ty stávající.

„Je to velice těžké. Vezměte si, jak složité je získat stavební povolení, postavit haly. Budou vám mlékárny svážet mléko? Dříve nechtěly jezdit pro méně než 2000 litrů. V Rakousku a Polsku to funguje, u nás ne,“ přemítá Jan Staněk, který na jihu Čech hospodaří na 330 hektarech orné půdy. Má sice padesát kusů masných krav, ale takový počet podle něj zajistí jen asi 15 procent celkových příjmů.

Výroba mléka se v posledních letech stala velmi ziskovou. Data Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) ukazují, že zemědělci měli v roce 2023 z každého litru prodaného mléka zisk 50 haléřů, se započtením dotací 2,50 Kč. Chovy dojnic jsou však doménou středně velkých až velkých zemědělských podniků.

„Proč by nemohla i malá farma chovat dobytek? Myslím, že to není problém,“ říká šéf Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček. Na druhou stranu však připouští, že to není pro každého. „Z hlediska mlékáren mohou být překážky v objíždění malých farem. Nechtějí svážet ‚konvičkáře‘, vykupovat mléko od soukromníků s pár kravami,“ říká. Pokud má někdo 40-50 krav, není prý problém.

Další překážkou pro někoho může být chybějící pracovní síla, kterou vyžaduje zejména živočišná výroba. A na nejmodernější investice jako automatické dojičky podle Kopáčka zřejmě malé farmy také nedosáhnou.

Ziskovější jsou v poslední době také chovy nosnic s produkcí vajec. Chovatelé si dlouhá léta stěžovali na příliš levná vejce. Jak vyplývá z grafu níže, třicet let až do roku 2021 se ceny vajec od zemědělce držely mezi 1 a 2 korunami.

Tomu se diví i farmář Josef Dvořák ze Statku Dvořák, který je v jiných ohledech k velkochovům kritický. „Za dvě koruny se vejce prodávala ještě za komunismu a podobná cena byla ještě před dvěma lety. Je to neuvěřitelné. Velcí hráči mají jen haléře na jednom vejci,“ kroutí hlavou. V minulých letech se svého vaječného byznysu zbavil koncern Agrofert. Až v poslední době je cena vyšší kvůli ptačí chřipce v Evropě.

Změnilo se po ptačí chřipce a souvisejícím nedostatku vajec v Evropě. „Aviárka“ decimuje především chovy v Polsku a čeští chovatelé se netají tím, že jim to pomáhá.

V některých oborech živočišné výroby se navíc postupem let poměrně výrazně zvýšila efektivita. Jeden příklad za všechny: v roce 2022 kráva v ČR dala průměrně za rok 5718 litrů mléka, v roce 2022 už 9084 litrů. „Po Dánsku jsme v užitkovosti druzí nejlepší. Za poslední rok stoupla o 200 litrů mléka,“ uvádí Kopáček.

Je za tím genetika, vyšší kvalita krmiv, ale také orientace na užitkovější plemeno holštýnského skotu, které nahrazuje české „stračeny“. Dojivosti pomáhá i zvětšování pohodlí pro zvěř (welfare).

V technologickém vývoji je i částečná odpověď, jak čelit „krizi“ v rostlinné produkci, domnívají se odborníci. „Musíme si poradit tak, že zvyšujeme výnosy, efektivitu používání hnojiv a snižovat náklady,“ nabízí recept farmář Jan Štefl, který hospodaří na téměř 700 hektarech na Jindřichohradecku a kromě plodin chová přes dvě stě kusů masného skotu.

Odpovědí jsou podle něj zčásti technologie, které snižují náklady a nahrazují chybějící pracovní sílu. Popisuje například, že moderní kombajn má běžně záběr 7,5 až 12 metrů, zatímco dříve to byly 4 metry. Výkonnost zemědělské techniky je desetinásobná. „Dřív kombajn posekal tři hektary za den, dnes padesát hektarů,“ říká.

Technologie precizního zemědělství snižují náklady, protože aplikují chemii cíleně a nikoliv plošně. Finančně jsou ale těžko dostupné malým farmám.

Jednou z možností, jak zlepšit ekonomiku rostlinné výroby, by byly geneticky modifikované plodiny – upravené tak, aby byly odolnější vůči klimatu i škůdcům. Evropa se však použití GMO technik brání.

Lukáš Musil, obchodní ředitel startupu Agdata, který se zabývá precizním zemědělstvím, uvádí, že přesným, takzvaným variabilním hnojením, kdy se látka aplikuje jen na rostliny, se ušetří 10 procent nákladů. Na druhou stranu připouští, že vysoké náklady zemědělců technologie samy o sobě nevyřeší.

„Dnes už nevidíme růst výnosů z pole. Potenciál se vyčerpal. Rostlinná výroba stagnuje, nebo padá. Letos v některých oblastech nevykvetla řepka. Zřejmě kvůli škůdcům nebo suchu. A slyšel jsem názor, že na Jižní Moravě do tří let řepka skončí,“ říká Jaroslav Vaňous, předseda Zemědělského družstva Sloupnice.

Podle něj dnes stoprocentně platí, že ten, kdo dělá jen rostlinnou výrobu, je na tom hůř. Šéf středně velkého podniku tak soudí i podle loňské sklizně řepky. Náklady na tunu byly 14 200 korun, takže podnik prodával se ztrátou. Řepka byla přitom roky zlatem pro zemědělce a patřila k neziskovějším plodinám.

Ceny komodit se odvíjejí od světových burz, těžko je ovlivní ministr, natož zemědělec. Spoustu věcí však podle farmářů stát ovlivnit může.

„Zvýšily se například zálohy společnosti EKO-KOM, zpracovatelům potravin zvýší náklady v celé ČR o stovky milionů korun. Přestože se mluví o snižování byrokracie, moc se toho nestalo,“ pokračuje Vaňous.

Na druhou stranu zemědělství jako celek je v zisku a rozumný zemědělec diverzifikuje svou činnost, aby byznys nestál na jedné noze. „Dovolil bych si zdůraznit, že od vstupu do EU české zemědělství bylo vždy solidně ziskové, nikdy nebylo ve ztrátě,“ uvádí Tomáš Maier z České zemědělské univerzity. „Určitě bych tak neřekl, že zemědělství je nekonkurenceschopné. Ale faktem je, že byrokracie je nebetyčná,“ dodal. Je to však podle něj „daň“ za dotace, které farmáři požadují.