Článek
V Bruselu začínají diskuze k rozpočtu EU a Evropská komise navrhuje zásadní změny ve způsobu financování jedné z nejdůležitějších kapitol - zemědělství. Ta je druhou největší položkou, v rámci které se v aktuálním období 2023-2027 rozděluje přibližně osm miliard eur.
V České republice v roce 2023 podle dat Státního zemědělského a intervenčního fondu šlo na přímé platby, z nichž největší část tvoří platby na hektar, téměř 16 miliard korun. Dalších téměř 14 miliard šlo na investice do takzvaného II. pilíře, který se však kofinancuje z rozpočtu EU.
Na podstatných finančních příjmech jsou zemědělci méně či více závislí. U některých drobných sedláků tvoří dotace většinu z jejich tržeb.
Unijní zemědělský rozpočet se však od 80. let 20. století stále snižuje. Tehdy tvořil přes 70 procent rozpočtu EU, dnes zhruba třetinu.
A snižovat se má i ten příští, na sedmileté programové období od roku 2028.
Přestože začala v diskuzích o rozpočtu v rámci unijních institucí teprve „první třetina“, zemědělci včetně hlavních českých organizací, se už pouští do boje za své jisté dotační příjmy. Pod hlavičkou nejmocnější agrární organizace EU COPA-COGECA svolali happening s názvem House of Cards. Symbolicky má odkazovat k tomu, co se stane, pokud nastanou zásadní rozpočtové změny, jež naznačila Evropská komise.
Komise má totiž v úmyslu nejen snížit finanční rozpočet, a to až o 20 procent, ale také rozpustit jednotlivé obálky, tedy I. pilíř a II. pilíř do jedné obálky.
Zemědělské dotace
Společnou zemědělskou politiku tvoří dva pilíře.
I. pilíř = přímé platby
Cílí na přímou podporu zemědělců. Podpory jsou často podmíněny dodržováním určitých environmentálních, sociálních a zemědělských standardů.
- Základní platby na plochu
- Platby za ekologická opatření
- Platby pro mladé zemědělce
II. pilíř = rozvoj venkova
Cílem je dlouhodobý rozvoj venkovských oblastí a investice do zemědělství. Mezi projekty patří modernizace podniků, ochrana krajiny, sociální začleňování, diverzifikace venkovských ekonomik.
- Agro-environmentální opatření
- Investice do venkovské infrastruktury
- Podpora mladých zemědělců a inovací
- Programy na ochranu biodiverzity
Podle Zemědělského svazu bude krácení rozpočtu o 20 procent (v Česku by šlo o několik miliard korun ročně) v reálu bolet ještě víc, a to kvůli vysoké inflaci v posledních letech.
„Je to neakceptovatelné. Od roku 2015 se rozpočet EU na Společnou zemědělskou politiku příliš nenavýšil,“ poukazuje šéf svazu Martin Pýcha na rostoucí náklady. Podle něj byla průměrná kumulovaná inflace v EU od té doby 30 procent, a reálná hodnota dotací se snížila o třetinu, v České republice dokonce o polovinu.
„Podpory a dotace nedostáváme za nic, jsou to kompenzační platby za to, jak říkáme, že máme hospodařit, udržovat krajinu, zajišťovat bezpečnost potravin v EU,“ uvedl. Dodal, že krácení rozpočtu může mít vliv na ceny potravin.
Alternativou ke krácení financí je podle něj zrušení nákladných požadavků na zemědělce, kteří musí plnit celou řadu byrokratických požadavků, opatření na welfare zvířat, případně jsou přísnou legislativou oproti třetím zemím znevýhodněni, jako je tomu v oblasti geneticky modifikovaných potravin. Ty se v Evropě nesmí vyrábět.
Souboj národních rozpočtů
Další nástrahy vnímají agrárníci v úmyslu Evropské komise sloučit dotační obálky do jedné. Tím by zmizely stanovené stropy a členské státy by mohly na jednotlivá opatření buď výrazně přisypávat podle svých potřeb, nebo je naopak podporovat velmi málo či vůbec. Hlavní obava tedy plyne z toho, že mezi zeměmi vzniknou velké rozdíly.
Vytvořili bychom tím nekonkurenceschopné prostředí, protože bychom zemědělce v různých zemích podporovali různě.
„Pokud by mělo dojít k tomu, že pro každou zemi bude jeden fond, který bude závislý na tom, jak země prostředky využije, kam půjdou a jak je bude kofinancovat, je to konec společné zemědělské politiky,“ tvrdí Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie ČR a viceprezident Agrární komory ČR.
Martin Pýcha upozorňuje, že hrozí transformace struktury dotací do takové podoby, kdy bude jednotná obálka pro každý stát a ten si bude finance rozdělovat podle svého uvážení.
„Každý stát by zemědělství podporoval jinak, dnes držíme alespoň nějakou garanci podpor. Vytvořili bychom tím nekonkurenceschopné prostředí, protože bychom zemědělce v různých zemích podporovali různě. Stal by se z toho souboj národních rozpočtů,“ varuje.
