Trn v oku. Slavná škola není pro AfD „dost německá“

/Od našeho zvláštního zpravodaje v Sasku-Anhaltsku/

„Srdečně vás vítáme v Sasku-Anhaltsku, zemi moderního myšlení,“ hlásá cedule na dálnici A14, když těsně za letištěm Lipsko/Halle přejíždím zemskou hranici se Saskem.

Dvoumilionová spolková země se heslem „Myslet moderně“ hlásí k inovacím a také k tradici modernismu. Jeho nejznámějším symbolem je Bauhaus v Dessau.

Ve 20. letech minulého století to byla experimentální škola, která spojovala architekturu, design, umění a řemeslo, a hledala, jak má vypadat moderní život. Její nápady se pak rozšířily po celém světě.

Letos od příchodu Bauhausu do Dessau uplynulo sto let. A právě v jubilejním roce se z něj znovu stalo politické téma.

Sasko-anhaltské „Moderní myšlení“ se má nahradit „německým myšlením“. Alespoň podle Alternativy pro Německo (AfD), která podle průzkumů míří k vítězství v nedělních zemských volbách.

Její volební program kritizuje současnou identitu země odvozovanou od Bauhausu jako „politiku bez identity“. Místo modernismu chce víc zdůrazňovat německé dějiny, Bismarcka, Nietzscheho, tradici a „nové národní sebevědomí“.

Hans-Thomas Tillschneider, jeden z hlavních ideologů zemské AfD, mluví ještě ostřeji. Bauhaus podle něj vychází z „duchovně chudé, specificky levicové ideologie pokroku“, rozmělňuje národní identitu a vede ke světu bez kořenů.

AfD už dřív Bauhaus označila za „slepou cestu modernity“ a „poruchu identity“, kterou chce svou kulturní politikou „vyléčit“.

Ikonickou školní budovu od Waltera Gropia není potřeba v Dessau hledat dlouho. Na jedné šedé stěně se táhne charakteristický nápis BAUHAUS, druhé straně dominuje několikapatrová skleněná fasáda.

Ocel, sklo, beton. Přímé linie, velká okna, minimum ozdob. Uvnitř šedou, bílou a černou místy rozbíjejí výrazné barvy dveří, zábradlí nebo stěn.

Na bývalém dílenském křídle se některá okna vyklápějí šikmo ven a narušují jinak pravidelnou skleněnou plochu. Vedle stojí pětipatrový Prellerhaus s řadou malých balkonů, někdejší studentské ubytování.

Dnes je komplex centrem výzkumu, výuky a designu. Před sto lety to byla škola, která se do Dessau přestěhovala z Výmaru po politickém tlaku a škrtech ve financování.

Teď se kolem budovy stavějí pódia pro víkendový festival ke stému výročí. Turisté fotografují prosklenou fasádu, jiní nakupují knihy, pohlednice, hrnky nebo tašky s charakteristickou bauhausovskou typografií.

Bauhaus je dnes kulturním dědictvím i globálně rozpoznatelnou značkou.

Mladík, který se se mnou v suterénní kavárně dává do řeči, říká, že dorazil z Manchesteru jen kvůli Bauhausu.

A do Dessau přijeli za architekturou i Helena a Marek z Česka. „Když se tady tahle architektura objevila, muselo to působit, jako když přistane UFO,“ říká mi Helena v jedné z modernistických vil z 20. let, postavených pro mistry Bauhausu.

Přirovnává to i k brněnské vile Tugendhat a k prudkému kontrastu mezi tehdejší modernou a zdobnou architekturou, která jí předcházela.

Pár z Brna při cestě východním Německem sleduje i politickou atmosféru před zemskými volbami.

Helenu překvapuje hlavně síla podpory krajní pravice. Současnost jí přitom v něčem připomíná dobu, ve které Bauhaus vznikal: rychlé technologické změny, společenské otřesy a nejistotu, se kterou se část společnosti obtížně vyrovnává.

Ředitelka Nadace Bauhaus Dessau Barbara Steiner je s historickými paralelami opatrnější. Když se jí ptám, co Bauhaus po sto letech vlastně znamená, nezačne u architektury.

„Bauhaus byl škola. Existoval jen čtrnáct let,“ připomíná mi ve své designové kanceláři. Jeho myšlenky ale podle ní po zániku školy začaly žít vlastním životem. Lidé po celém světě je přebírali, upravovali a překládali do vlastních podmínek. „Vzniklo mnoho různých podob Bauhausu. A to je dobře, protože to znamená, že je dnes absolutně živý,“ říká Barbara Steiner.

Dessauská instituce se proto podle ní nesoustředí jen na minulost. Zabývá se současnou architekturou, designem, udržitelností nebo cirkulárním využíváním materiálů a pracuje i s mladými lidmi. „Neříkáme jim, co mají dělat. Chceme je povzbudit, aby si sami představovali svou budoucnost,“ popisuje ředitelka.

Právě tato otevřenost a mezinárodní rozměr jsou ale podle Barbary Steiner součástí toho, co AfD na Bauhausu odmítá. „Jejich představa je národní, nacionalistická, völkisch kultura. A proti tomu stojí Bauhaus,“ říká.

Podle ní AfD používá slovník, který má Bauhaus vykreslit jako něco cizího a nepatřícího k Německu. „Je cizí. Není německý. ‚Undeutsch‘,“ vypočítává, „A právě výraz ‚undeutsch‘ používali k popisu Bauhausu i nacisté.“

Bauhaus čelil nacionalistickému a pravicovému tlaku už ve 20. letech. Jak již bylo zmíněno, ve Výmaru přišel o podporu a přestěhoval se do Dessau. Tam ale sílila NSDAP a v roce 1932 městská rada na její návrh rozhodla o uzavření školy. Bauhaus se ještě krátce přesunul do Berlína, po nástupu nacistů ale v roce 1933 definitivně skončil.

Barbara Steiner přitom netvrdí, že se historie jednoduše opakuje. Paralelu vidí spíš v tom, jak velký význam radikální pravice přikládá kultuře. „Kultura je oblast, kde se definuje identita, hodnoty, symboly a také to, co považujeme za normální,“ míní.

Podle ní jde nakonec o to, kdo bude určovat, co je „německé“, co je „vlastenecké“ a kdo do společnosti patří.

„Obvykle se o tom ve společnosti vyjednává. Oni to chtějí definovat,“ varuje před AfD.

Pokud by Alternativa pro Německo skutečně zemské volby v Sasku-Anhaltsku vyhrála, bezprostředně po nich by se podle ředitelky nestalo nic dramatického. Partaj by automaticky nezískala kontrolu nad správní radou nadace a financování má být podle současného ministra kultury zajištěné do roku 2030. „Proto mám teď trochu lepší náladu,“ svěřuje se.

Bezprostřední klid ale neznamená, že jde jen o symbolickou předvolební přestřelku. Politolog Michael Kolkmann z univerzity v Halle upozorňuje, že kultura patří právě k oblastem, kde může zemská vláda přímo rozhodovat, například o financování institucí. „Kultura nebo školství mohou patřit k oblastem, kde bude vliv vlády vedené AfD největší,“ vysvětluje.

Právě dlouhodobého posunu se ředitelka Bauhausu Barbara Steiner obává nejvíc. „Stačí si přečíst jejich program. Chtějí vybudovat jiné Sasko-Anhaltsko. Plánují jeho kompletní přestavbu,“ upozorňuje.

Když se jí ptám, jestli je Bauhaus na politický tlak připravený, odpoví bez váhání: „Ano. Jsme připraveni.“

Pak ale dodává: „Neznamená to, že můžeme polevit.“