Článek
Když sedmnáctiletá Divya Shikhawal dostala v červnu roku 2023 horečku, lékaři v místní nemocnici nedokázali zjistit příčinu. Až v Dillí odhalili, že trpí rakovinou krve.
Divya nemoc porazila. Na rozdíl od sousedky z její vesnice, manželky pěstitele cukrové třtiny Satpala Singha, která ve svých čtyřiceti letech podlehla rakovině jater.
Za posledních 10 let se mezi 7700 obyvateli vesnice rakovina vyskytla u 1,3 procenta obyvatel - celostátní průměr je přitom dle Indian Journal of Medical Research sedmkrát nižší.
Obě rodiny za zvýšeným výskytem nejen rakoviny, ale také kožních infekcí, žloutenky, infekcí, poškození jater, problémů se zuby, ledvinovými kameny nebo chronickým kašlem vidí znečištěnou řeku.
„Prakticky mrtvý“ tok
Vesnicí protéká 400 kilometrů dlouhá řeka Hindon, která se táhne severoindickým Uttarpradéšem a po cestě „sbírá“ odpadní vody ze stovek průmyslových podniků, měst i vesnic.
Domácnosti, jako je ta Divyina, mnohdy nemají vodovodní přípojku a jsou odkázány na podzemní vodu čerpanou ručními pumpami. Už studie z roku 2007 ve vodě prokázala přítomnost olova a chromu.
Podle indického Ústředního úřadu pro kontrolu znečištění (CPCB) žije v povodí Hindonu přibližně 19 milionů lidí. Z téměř 944 milionů litrů splašků vyprodukovaných denně dokážou místní čistírny zpracovat asi 712 milionů. Více než 220 milionů litrů tak zůstává nevyčištěných.
Jestli je znečištěná řeka Hindon skutečně příčinou zvýšeného výskytu rakoviny ve vesnici, však není jak prokázat. Podle zdravotníků z okresu Muzaffarnagar mohou nádory souviset s genetikou, stravou, kouřením i řadou dalších faktorů.
Jejich vlastní průzkum přímou souvislost s vodou nepotvrdil. Zároveň ale připustili, že krev místních na těžké kovy netestovali – jeden takový test může stát až 12 tisíc rupií (asi 2600 korun) a úřady na něj nemají prostředky. Dlouhodobá studie, která by vztah mezi vodou a nemocemi potvrdila nebo vyvrátila, neexistuje.
Dělník Asif z vesnice Pithlokar chodí dva kilometry pro vodu k obecní pumpě. Když rodina musí použít vlastní čerpadlo, teče z něj černá zapáchající voda. Hlubší vrt si dovolit nemohou. Všech šest jeho dětí trpí kožními infekcemi. Indický Národní zelený tribunál už v roce 2020 označil Hindon za „prakticky mrtvý“ tok.
Hindon není výjimkou. Nejnovější hodnocení CPCB našlo 296 znečištěných úseků na 271 indických řekách - o něco méně než při předchozím hodnocení, kdy jich bylo 311. Sedmatřicet úseků spadá do nejhorší kategorie.
Čísla navíc zachycují především organické znečištění podle biologické spotřeby kyslíku - sama o sobě tedy nepopisují například veškerou kontaminaci těžkými kovy.
Řeka, před kterou se lidé stěhují
O stovky kilometrů západněji v Rádžasthánu teče Jojari - řeka, jejíž stav se minulý týden dostal k Nejvyššímu soudu.
Kolem zhruba stokilometrového úseku trpí podle reportáže amerického serveru Mongabay dopady znečištění téměř padesát vesnic a osad.
Do sezónní řeky přitékají chemikálie z textilního a ocelářského průmyslu v okolí Džódhpuru a zároveň komunální splašky. Z 230 milionů litrů komunálního odpadu, který Džódhpur denně produkuje, se podle místních dat zpracuje jen něco přes polovinu.
Rakesh Dewasi z vesnice Doli-Rajguro kvůli vodě před čtrnácti lety opustil dům a postavil si nový asi o kilometr dál. Ani tam však před znečištěním neunikl – v posledních pěti letech se podle něj špinavá voda přiblížila i k novému bydlišti. Rodiny v některých vesnicích musejí kupovat cisterny s pitnou vodou, zemědělcům mezitím kontaminovaná voda zaplavuje pole a znečišťuje studny a rybníky.
Podle výzkumů se ve vodě vyskytuje nikl, chrom, měď či železo spojené s ocelářstvím a barviva z textilní výroby. Další odborníci upozorňují na olovo či kadmium. Místní popisují zdravotní problémy a některé rodiny údajně posílají těhotné ženy pryč z postižených vesnic.
Rozsah škod už letos přiměl k mimořádnému zásahu indický Nejvyšší soud. Ten minulý týden zakázal výstavbu do sta metrů od Jojari a potenciálně znečišťující průmysl či jiné rizikové aktivity do 500 metrů od jejího toku. Případ soud projednává z vlastní iniciativy pod názvem odkazujícím na dva miliony ohrožených životů.
Posvátná voda
Nikde není rozpor mezi významem řek a jejich znečištěním vidět lépe než na Ganze.
Na začátku roku 2025 proudily za úsvitu k jejímu soutoku s Jamunou v Prajágrádži zástupy hinduistických poutníků a asketů.
Koupel v Sangamu, kde se podle hinduistické tradice setkávají Ganga, Jamuna a mytická Sarasvatí, má člověka očistit od hříchů a pomoci mu uniknout z koloběhu znovuzrození. Během 45 dní Mahá kumbh mély zaznamenaly úřady zhruba 663 milionů návštěv koupacích míst.
Voda, do které poutníci vstupovali, se během festivalu stala předmětem sporu. CPCB upozornil, že některé vzorky kvůli vysokému množství fekálních koliformních bakterií nesplňovaly kritéria pro koupání.
Ganga přesahuje i do politiky. Premiér Uttarpradéše Jógí Áditjanáth pochybnosti odmítal a ve státním parlamentu tvrdil, že voda u soutoku je vhodná nejen ke koupání, ale dokonce k áčamanu – rituálnímu usrknutí. Kritiku označil za pokus „pošpinit Mahá kumbh mélu“.
Ganga je zároveň řekou, do jejíhož čištění stát investoval největší politický kapitál. Program Namami Gange, zahájený po nástupu premiéra Naréndry Módího k moci v roce 2014, vybudoval nové kanalizace a čistírny a pokračuje i dnes – rozpočet na finanční rok 2026/27 mu přidělil 31 miliard rupií (necelých sedm miliard korun).
„Je to chyba lidí“
Problém znečištění není problémem jen okrajových vesnic. Hlavním městem Dillí protéká Jamuna.
V ní se dnes pětašedesátiletá Susheela Devi jako dítě běžně koupala. Dnes by do ní dle vlastních slov neponořila ani prsty. „Je to chyba lidí,“ řekla serveru The Indian Express s tím, že v řece končí rozbité modly a další předměty z náboženských rituálů. „Posvátnost, která nás sem přivádí, zároveň znečišťuje břehy.“
O kus dál sedmdesátiletá Sarla z rodiny lodníků říká, že vodu z řeky stále pije - Jamuna její rodinu živila po generace.
Na Dillí přitom připadají jen asi dvě procenta z více než 1300 kilometrů dlouhého toku Jamuny, podle vládních údajů ale tento úsek nese 97 procent jejího znečištění.
Viditelným symbolem se stala bílá pěna, která řeku opakovaně pokrývá - novější výzkum v ní a v přítocích zaznamenal vysoké množství látek z detergentů, amoniaku, mikroplastů i dalšího znečištění z nevyčištěných splašků a průmyslu.
Růžová voda
Na jihu země má znečištění doslova jinou barvu. Šestasedmdesátiletá Ramathal z okolí Tiruppuru v Tamilnádu si před lety nechala vyvrtat studnu pro zavlažování. Postupně ale voda začala růžovět a páchnout po chemikáliích. Na poli jí podle jejích slov zůstalo pouhých patnáct kokosových palem. Její soused Gunasekaran chtěl založit drůbežárnu, dodavatelé mu ale po prohlídce vody odmítli dodat kuřata ze strachu, že by nepřežila.
Tiruppur je jedním z největších oděvních center Indie a vyrábí ve velkém pro zahraniční trhy.
Tamní barvírny byly po letech znečišťování donuceny přejít na systém nulového vypouštění kapalných odpadů. V červenci 2024 však jeden z kanálů napojených na Noyyal zrůžověl - následná kontrola potvrdila, že do něj unikla nevyčištěná průmyslová odpadní voda.
Podle agentury Reuters připadala na tamní továrny v roce 2025 přibližně třetina indického vývozu oděvů. Zakázky do oblasti směřují od velkých evropských a amerických odběratelů a značek - mezi těmi, které v posledních letech v Tiruppuru objednávaly zboží, média uvádějí například Primark, Tesco, Decathlon či Gap.
Část oblečení, při jehož výrobě se látky barví a chemicky upravují, tak míří do šatníků zákazníků v Evropě a Spojených státech - největších odbytišť indického textilu a oděvů.
