Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Průmysl umělé inteligence se stává největším novým konzumentem energie na planetě. Hraje se teď o to, kdo ovládne přístup k levné a rychle dostupné elektřině, aby tak ovládl i závod o digitální infrastrukturu příštího desetiletí. V tomto souboji nemá zemní plyn alternativu a Evropa je bohužel v obrovské nevýhodě kvůli cenám podstatně vyšším než v USA.
Firmy jako Microsoft, Google, Amazon či Meta (tzv. hyperscaleři) v současnosti operují s prakticky nulovými náklady na vlastní kapitál. Investoři jsou totiž přesvědčeni o jejich budoucí dominanci a finančně je štědře zásobují. Jejich volná kapitálová základna se ale musí přetavit do fyzických aktiv: serverů, sítí, a především energetické infrastruktury.
Cílem hyperscalerů je vybudovat obrovskou a funkční infrastrukturu, aby se stali nepostradatelným pilířem digitální ekonomiky. „Všechny firmy, se kterými mluvím a které s hyperscalery vyjednávají, mi říkají totéž, a to, že jim záleží hlavně na čase uvedení na trh. Je to prakticky jediná věc, která je zajímá. Berou svůj nulový náklad na kapitál, chtějí s ním získat podíl na trhu, a k tomu je rychlost klíčová. Ptám se pak, kde v jejich prioritách stojí cena, a odpověď bývá, že prakticky nikde,“ řekl Seznam Zprávám londýnský bankéř Alastair R. Syme, který je v Citi zodpovědný za globální energetiku.
Cena energie je v tomto souboji sekundární stejně jako uhlíková stopa. Velké technologické firmy mají zelené závazky, ale ty nestojí na vrcholu jejich žebříčku priorit. Zásadní je rychlost výstavby infrastruktury. Podle této logiky je pak jasné, jaké palivo bude v příštích letech vyrábět elektřinu v datových centrech.
Nabízí se paralela s kryptoměnami. V největším boomu se zdálo, že cena elektřiny při těžbě kryptoměn nehraje žádnou roli. Dokud trh rostl, vysoké náklady se rozpouštěly v kapitálových výnosech. Při korekci cen bitcoinu a kryptoměn pak ale realita ukázala, že část provozovatelů těžila se ztrátou. Podobná korekce čeká i část AI infrastruktury. Potíž je v tom, že nedokážeme přesně říct, kdo prohraje a kdo vyhraje.
Cena jednotlivých obnovitelných zdrojů energie se může výrazně lišit.
Nic to ale nemění na skutečnosti, že poptávka po výkonu je teď obrovská. Datová centra potřebují stovky megawattů, a navíc spolehlivé a nepřetržité dodávky. Napojení na stávající elektrickou síť často není možné kvůli kapacitě a neúměrně by zdražilo elektřinu pro domácnosti a firmy. Technologické firmy proto staví zdroje, které nejsou zapojeny do sítě, přímo u datových center.
„Jedinou off-grid technologií, která odpovídá jejich energetické intenzitě, je plyn. Samozřejmě, že by rádi využili jadernou energii, ale ta nesplňuje podmínku, že ovládnou trh jako první. Takže jedinou odpovědí je plyn,“ říká Syme.
Jaderná energie podmínku rychlosti nesplňuje, protože výstavba reaktoru trvá v nejlepším případě desetiletí. Solární panely zase nejsou stabilní a současné baterie dokážou vykrýt výpadek elektřiny maximálně na hodiny, nikoli dny. Jedině plyn lze přivést rychle, aby poháněl turbíny produkující elektřinu do datacenter v horizontu měsíců. Plynové kogenerační elektrárny navíc mohou vyrábět chladnou vodu, kterou datová centra potřebují. Chlad vyrobený v kogeneraci je významně levnější než ten vyráběný běžným způsobem.
USA mají v cenách energií výraznou výhodu.
Pro Evropu je to špatná zpráva. Průměrná velkoobchodní cena plynu v USA za posledních 10 let činila čtvrtinu ceny, kterou platíme v Evropě. Cena elektřiny byla pak v USA o zhruba 20 procent nižší. Je to dáno povahou amerického trhu, na němž obrovské zásoby břidlicového plynu narazily na relativně omezenou exportní kapacitu a držely trvale nízkou lokální cenu.
Je známá věc, že průmysl v Evropě trpí právě kvůli drahým energiím: chemie, metalurgie, sklářství, strojírenství. Ceny vstupů se zvýšily především po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Nová datová centra se pak přirozeně staví hlavně tam, kde je energie levná, tedy ve Spojených státech, například v těžařském Texasu (kde mimochodem nedávno koupil zdroje i český byznysmen Pavel Tykač).
Globální poptávka po energiích neklesá.
Jako budoucnost čisté průmyslové energetiky bývá prezentován zelený vodík. Ale nemá cenu o něm vůbec uvažovat. Podle údajů Citi byla průměrná reálná cena energie v globální ekonomice za posledních pět let (energie z ropy, plynu, uhlí i všeho ostatního) zhruba 45 dolarů za megawatthodinu. Zelený vodík technicky funguje, ale nelze ho dodat za méně než 100 dolarů za megawatthodinu. Jádro je pak ještě dražší, započítáme-li veškeré náklady na výstavbu.
Naděje se upínají i k malým modulární reaktorům, které už si objednal například ČEZ. Všichni doufají, že se sériovou výrobou se budou náklady snižovat. To je ale zatím hudba budoucnosti. Levnou energii potřebují firmy dnes.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
