Rána pro přírodu. Do Česka se dostala nemoc červených očí

U zajíců se virové onemocnění zvané myxomatóza projevuje zarudlýma očima, záněty v oblasti hlavy, podkožními uzly, apatií. Nákaza postupuje organismem velmi rychle a jedinci během několika dní hynou.

Nemoc donedávna postihovala výhradně králíky. V 60. a 70. letech 20. století prakticky vyhladila do té doby hojnou populaci králíka divokého. Až v roce 2018 se ve Španělsku objevil nový zmutovaný kmen viru, který začal zabíjet i zajíce.

Postupoval rychle a smrtnost byla podobná jako u králíka. „Uhynulo asi 70 procent celé populace,“ popsal pro Seznam Zprávy přírodovědec Jakub Hruška. Z Pyrenejského poloostrova se virus rychle rozšířil do Holandska a Německa a letos v létě dorazil do Dolního Rakouska, jen několik desítek kilometrů od jižní Moravy.

Nyní zajíci se symptomy myxomatózy hynou už i v Česku. „Víme, že se nemoc rozšiřuje od hranic Rakouska. Hlášení o uhynulých zajících s příznačnými symptomy zatím máme ze Strachotic, Jaroslavic, Božic, Slavkova u Brna a informace už máme i z Břeclavska,“ uvedl pro Seznam Zprávy předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota.

Na uhynulých jedincích se nyní provádějí laboratorní testy a podle ředitele veterinární sekce Státní veterinární správy Petra Šatrána se u nich myxomatóza pravděpodobně potvrdí. „Máme zatím potvrzené jen to, že klinické příznaky nade vší pochybnost naznačují přítomnost této nemoci, nicméně laboratorní potvrzení ještě v tuto chvíli nemáme,“ řekl ve čtvrtek v poledne pro Seznam Zprávy.

Nákaza se šíří buď přímým kontaktem mezi zvířaty, nebo prostřednictvím hmyzu. Následné onemocnění vyléčit nelze, ale existuje poměrně účinná možnost vakcinace.

„Ta se využívá hlavně u domácích králíků. Problém je, že v současné době mluvíme o populaci volně žijících zvířat na obrovské ploše a tam samozřejmě vakcinace není možná,“ upozornil Šatrán s tím, že jinou specifickou ochranu v tuto chvíli nemáme.

Ani podle Janoty z myslivecké jednoty proti viru neexistuje žádná obrana. „Nejúčinnější způsob je v současné době zakopání uhynulého nakaženého zajíce. Pokud to ale bude dál od ohniska nákazy, tak je nejlepší ho odevzdat na krajskou veterinární správu, která zajistí vyšetření těchto zajíců a zjistí, jestli se nemoc nepřenáší i do dalších oblastí republiky,“ popsal.

Jak rychle se u nás vir, pokud se potvrdí, bude šířit a jak velká bude smrtelnost, zatím není jasné. Podle přírodovědce Jakuba Hrušky to ale bude mít nejméně dočasně fatální důsledky.

„Nechci říkat, že to znamená konec zajíců ve střední Evropě, ale kdybychom vzali analogii s králíky, tak se jejich populace velmi sníží. Nějaké procento současných počtů bude přežívat, třeba se na nějakou dobu populace trochu vzpamatují, ale pak infekce propukne znovu a oni zase půjdou dolů,“ vysvětlil Hruška.

Připouští ale i možný optimistický vývoj situace. „Můžeme doufat, že u nás kmen myxomatózy nebude tak strašně zhoubný pro zaječí populaci a že tam třeba dojde během let k nějakému vzniku přirozené rezistence,“ uvedl přírodovědec.

V Česku navíc už delší dobu dochází k úbytku zástupců tohoto druhu. „Zajíci jsou naše historicky původní zvěř, která se vždy v krajině vyskytovala v hojném počtu, ale dlouhodobě už se projevuje, že nám stavy zajíců poměrně významně klesly,“ potvrdil Janota. Výskyt myxomatózy by tak na krajinu neměl mít zásadní dopad.

Ohrožené by jím neměly být ani jiné živočišné druhy než králíci a zajíci. „Co se týká mezidruhového přenosu, jedná se o poměrně specifický virus, který se mezidruhově nešíří,“ uvedl veterinář Petr Šatrán.

„Až choroba pomine, na myslivcích následně bude, aby opět zazvěřovali krajinu zajíci. Otázka ale je, jestli to bude vůbec možné a jak to bude účinné,“ dodal Janota.