Článek
Zrekonstruované náměstí Jiřího z Poděbrad je funkčnější a dává vyniknout Plečnikovu kostelu. Novou podobu „Jiřáku“ pro Seznam Zprávy zhodnotila teoretička architektury a spisovatelka Anna Beata Háblová. V současných horkých dnech by však přivítala více stínu.
V čem vidíte největší posun k lepšímu oproti původnímu stavu?
Současná podoba náměstí je rozhodně lépe uspořádaná a mnohem funkčnější. Splňuje všechny potřeby městského náměstí, to znamená, že tu najdeme prostor na shromáždění, prostor na odpočinek i vodní prvky. Jsem z tohoto posunu k lepšímu nadšená. Sice to teď působí trochu jako rozpálené letiště, jak někdo říkal, ale náměstí potřebuje rovněž splnit městskou funkci, kterou je setkávání, prodávání a slavení.
Zaujaly mě například červené lavičky v podobě akrobatických a prolézacích prvků. Není to klasické sezení pro ženy v šatech, ale prvek, který přímo vybízí k pohybu a oživuje prostor. Červená barva navíc dobře funguje jako designový kontrast k jinak neutrálním barvám náměstí. Veřejný prostor je jakýmsi „obývákem města“ a toto je sedačka, po které mohou děti skákat – vybízí to k drobné rebelii.
Co se architektům náměstí nejvíce povedlo?
Velký význam pro mě má symbolika kostela. Plečnikův kostel je chrám s velkým „CH“. Je to jedna z nejkrásnějších budov, kterou vůbec znám. Líbí se mi, jak architekti studia MCA promýšlejí prvky do detailu. Celá stavba odkazuje ke králi Jiřímu z Poděbrad i královským Vinohradům a autoři projektu se symbolikou také pracují. Je to vidět třeba u výdechu z metra, který připomíná královskou korunu. Zároveň oceňuji volnou plochu, která působí jako takové předsálí kostela.
Právě kvůli novému výdechu z metra kolují na sociálních sítích kritické příspěvky. Lidem ostré hroty evokují něco negativního. Hodí se sem?
Přiznám se, že hroty i tmavá barva působí trošku agresivně. Za mě se sem tenhle typ architektury už tolik nehodí, ale zároveň rozumím jejímu symbolu. Možná, že na někoho působí smutně a depresivně i kvůli tomu, že připomíná Pomník Jana Palacha od Johna Hejduka na Alšově nábřeží. Vnímám to ale jako zajímavý umělecký objekt, který není jen obyčejnou useknutou kostkou. Co je na něm také fajn, je řešení výdechu směrem vzhůru a ne do prostoru náměstí.
Co náměstí naopak postrádá?
Přemýšlela jsem nad tím a přijde mi, že zde vlastně nechybí nic. Jediné, co potřebuje čas, jsou stromy, bohužel ale potrvá pět až deset let, než povyrostou. Když si všimnete, tak všechny lavičky jsou úplně prázdné, protože na slunci se nedá sedět. Ale zároveň je vidět, že je to promyšlené. Architekti počítali s tím, že až stromy povyrostou, tak přesně místa na sezení pokryjí.
Jak jste sama zmínila, potrvá to dlouho a v těchto vedrech se tu málokdo posadí. Je k tomu náměstí aktuálně přizpůsobené? Nebylo by vhodné sem umístit třeba nějaké alternativní řešení, než stromy zajistí stín?
To by nebyl vůbec špatný nápad, protože stín je tu nyní opravdu velmi potřeba. Dokázala bych si nad lavičkami představit nějakou dočasnou a elegantní dřevěnou pergolu. Na druhou stranu by nesměla působit nebezpečně ve večerních hodinách, kdyby skrze ni nebylo dobře vidět. Dočasnou alternativu by to ale rozhodně chtělo.
K horku mohu dodat, že stávající osvěžovače by bylo skvělé rozšířit z lokálního měřítka na celou plochu. Mohly by například stříkat vodu i z vyšších sloupů, klidně ve výšce lamp veřejného osvětlení. Mimochodem se mi design nových lamp líbí, je velmi povedený a nejsou to žádné těžkopádné sloupy. V noci navíc umí vytvořit krásnou světelnou show.
Říkala jste, že vám tu nic zásadního nechybí. Nepostrádá náměstí nějaké intimnější zóny, kam by se dalo schovat před hlukem dopravy?
Prošla jsem si to a zjistila jsem, že zelené prostory pod pozůstalými stromy jsou docela osídlené, lidi na nich sedí nebo leží. Více intimity na takto rušném náměstí není potřeba, protože by ta místa byla brzy osídlena natolik živelně, že by to už pro ostatní nemuselo být příjemné. Stála jsem tady pět minut a už chtěl po mně někdo peníze. Ale vnímám to jako místo, kde se setkává více sociálních skupin. Mně osobně to tedy příliš nevadí, mám ráda například i pražské hlavní nádraží právě proto, že tam člověk vnímá křehkost a pomíjivost lidských osudů.
Myslíte si, že je zdejší propustná dlažba zadržující vodu z hlediska klimatické změny dostačujícím řešením? Protože i na to někteří kriticky naráží.
Klimatická situace je tak vážná, že všechno je vlastně málo. Nicméně oceňuji ekologický přístup architektů. Nejde už jen o jednolitý vyasfaltovaný beton, ale pracuje se právě s propustnými materiály a zadržováním vody, což je důležité. Souvisí to i s novou fontánou, která je veřejnosti přístupná a lidé se v ní mohou zchladit.
