Článek
V Česku se brzy zpřísní pravidla pro odklady. Dosud jsme patřili v Evropě mezi odkladové premianty – později nastupuje do první třídy každé čtvrté až páté dítě. Nově by odklad měl být jen výjimečně, schválili nedávno poslanci. Rozhodnutí budí důvodné obavy. Nemůže to poškodit spoustu dětí? ptají se rodiče a učitelé.
Dopadnout to může dobře a rozhodnutí děti, které by v minulosti dostaly odklad, nepoškodí. Stát ale musí zajistit, aby se každému žákovi a žačce dostalo řádné podpory a podmínek pro dobré vzdělání. Ve svých rukou to mají poslanci, kteří odkládají hlasování o druhé zásadní novele. Právě ve velké novele školského zákona se přitom skrývá většina podpory, kterou musí doprovázet snížení odkladů.
Po odkladech v Česku saháme příliš často. Udělovány jsou navíc nesystematicky: mezi Kyjovem a Jablunkovem existuje až pětinásobný rozdíl. Oba regiony přitom mají podobné sociální podmínky. To ukazuje, že se při udělování odkladů nevychází jen z hodnocení připravenosti, ale i lokální praxe poraden, poptávky rodičů a kapacit škol. Mikroregiony s velkým podílem odkladů navíc nemají ani lepší výsledky.
Tradice odkladů se nakonec hlavně prodražuje. Děti zůstávají déle ve školce, v dospělosti nastupují později do práce. Omezení odkladů může přinést roční úsporu mezi dvěma až třemi miliardami, ukazuje PAQ Research v nedávné studii.
Upozorňuje v ní zároveň na rizika. Snížení odkladů musí doprovázet posílení podpory, která zajistí úspěšný přechod mezi mateřskou a základní školou. Dnes se v Česku při přechodu na základní školu hodně spoléhá na rodiče, kteří si často raději vyprosí odklad, protože se obávají, že jejich dítě nebude ve škole stačit. Musíme náš přístup posunout: Škola má být připravena na dítě, nikoliv dítě na školu.
Aby škola mohla dětem zajistit kvalitní a vstřícné zázemí, potřebuje k tomu sama dobré podmínky od státu. Novela odkladů správně zavádí více asistentů v první třídě, přinese konec známkování v prvních dvou ročnících, slibuje také omezení propadání v první třídě.
Tohle ale bohužel nestačí. Potřebujeme do škol další finance a hlavně odborníky. Pokud se dětem a rodinám nedostane dostatečné opory, hrozí zvýšení vzdělávací neúspěšnosti. Frustraci a smutek ve školách a rodinách rozhodně posilovat nechceme. Absence podpory by se navíc prodražila. Přinesla by víc nákladů než očekávaných úspor, protože děti by měly v budoucnu horší práci nebo by častěji závisely na dávkách.
Rozhodující část podpory má zajistit novela zákona
Na 60 procent základních škol v Česku nemá psychologa ani speciálního pedagoga. Na školách přitom přibývá případů šikany a násilí, mladí lidé se potýkají s duševními obtížemi. Děti z chudších rodin, kde se tolik nemluví či nečte, musí dohánět jazykovou vybavenost.
Proč pro ně školy nemají odborníky? Mimo jiné chybí stabilní financování, říkají ředitelé. A kde psychologa či speciální pedagožku mají, tam se strachují o jejich pokračování. Končí totiž placení podpůrných pozic z evropských peněz. Novela by to konečně vyřešila.
Školy by také mohly mít sociálního pedagoga. V Česku dnes nedokončí základní vzdělání okolo 3600 žáků ročně. Učitelé často nemají čas hledat příčiny, proč dítě nechodí do školy nebo mu hrozí propadnutí. Potřebují mít k ruce partnera, což by mohl být právě sociální pedagog.
„Spolupracuji se sociálními službami i s volnočasovými aktivitami, zajišťuji doučování. Výhoda sociálního pedagoga je, že na to má čas,“ popisovala v České televizi sociální pedagožka Nela Beranová. Lidé v její pozici pomáhají se snižováním absencí, řeší konflikty ve třídě, obstarávají spolupráci s poradnami nebo úřady. I tady ale Česko dosud spoléhá na peníze z EU.
V neposlední řadě novela myslí na chudé oblasti a domácnosti. Právě v nich bývá hodně dětí s odkladem. Roli hraje i to, že často nastupují do školky jen na rok. To bývá málo, odklady či přípravné třídy jim dávaly rok navíc. Při rušení odkladů o něj přijdou, potřebují proto víc podpory.
Nově by se znevýhodněným školám a dětem mělo dostávat víc peněz na platy učitelů, podpůrné pozice či pomůcky. Všechno má prokazatelně pozitivní dopad. Stěží přitom zdůraznit, jak moc jej potřebujeme. Málokde na světě panují tak velké rozdíly mezi školami v prosperujících a chudých regionech.
Bavíme se o jedné z největších reforem ve školství za poslední roky. Bohužel zůstává zaparkovaná v třetím čtení. Ke zdárnému konci proto nechybí mnoho, stačí poslední hlasování. To bude už ve středu 7. května. Vůli k dotažení velkých změn zákonodárci očividně mají, jak ukázali během rychlého schválení odkladové reformy. Teď by měli doplnit i druhou část. Rozhodne to o odkazu, který po sobě v českém školství zanechají.
