Článek
Jeskynní potápěči objevili v Amatérské jeskyni v Moravském krasu místo, kde spojením Sloupského potoka a Bílé vody vzniká ve složité spleti chodeb podzemní říčka Punkva. K prozkoumání dříve přehlížené odbočky z jeskynní propasti přispěl nižší vodní stav a tedy lepší viditelnost.
Jednoznačné potvrzení místa se potápěči chystají ještě ověřit, jeskyňář Radek Nejezchleb v rozhovoru pro Seznam Zprávy nicméně zmiňuje důležitost objevu pro další výzkum. Zároveň popisuje náročnost a nástrahy potápění v úzkých i rozsáhlých podzemních prostorách.
Jak si má člověk představit místo, kde Punkva vzniká?
K soutoku dochází pod vodou, v takzvaném bludišti Milana Šlechty. To si člověk může představit jako složitou spleť různých chodeb: horizontálních, vertikálních, větších, menších. Takže poměrně složitý systém. A v tomto systému se nachází několik propástek nebo propastí, které vedou na hladině aktivní vody. A o jedné takové propástce se podle barvících pokusů vědělo, že je blízko předpokládanému soutoku.
Na dno jedné propasti, kterou protéká i aktivní tok Bílé vody, jsme se potápěli. V květnu se propast už podařilo propojit s hladinou v jiné části bludiště, o které se tušilo, že je na Sloupském potoce. Z toho vyplývalo, že soutok musí být v úseku mezi těmito dvěma hladinami, proto jsme naši činnost soustředili sem.
Jak náročné je potápět se v takových prostorách?
Měli jsme dvě základní fronty potápění. Jedna, kterou jsme začali, byla z jihu, z oblasti Šolimové mísy, na sever, kde není až takový problém s úzkými místy. Tam jsou prostory veliké. To bylo nakonec důvodem, proč se postup nedařil při předchozích pokusech. Ve velkých chodbách je problém si vybrat, kudy pokračovat. Je to tam i poměrně hluboké, nejhlubší místa mají pod 30 metrů a jde třeba o 250 metrů kontinuálně pod vodou. Než člověk doplave do míst, kde došlo k objevení soutoku, je to přes půl kilometru plavání, z toho, kromě 100 metrů, 400 metrů pod vodou. Ponory jsou tedy náročné hlavně z hlediska délky, hloubky míst a studené vody.
Naopak v místě, kde jsme se potápěli naposledy, tedy v oblasti bludiště Milana Šlechty, postupu bránilo skutečně úzké místo, které bylo tak úzké, že se do něj potápěč vůbec nevešel. Jediná možnost, jak se dostat dál po proudu, aby se úseky propojily, bylo prohrabat ve valounech větší profil, aby se tam mohl prostrkat potápěč s malými sedmilitrovými kyslíkovými lahvemi.
Tam to vypadá tak, že chodba jde dolů a zase nahoru, a v tom nejnižším místě se hromadí valouny a průtočný profil drží jenom voda, která protlačuje valouny na druhou stranu. A jakmile jsou průtoky nižší, mají valouny tendenci se skutálet do nejnižšího místa, takže aby se tam člověk protáhl, musí si skutečně rukama vyhrabat profil.
Kolem odbočky z Bílé vody jste proplouvali už předtím, co tehdy bránilo jejímu prozkoumání?
V květnu jsme potvrdili spojení dvou hladin, tím se dokázalo, že na tomto úseku by soutok měl být. Viditelnosti ale nebyly takové, takže si potápěč Martin Bartošek, který s námi byl i teď, nevšiml, že z hlavní chodby odbočuje chodba na sever. Místo vůbec neviděl.
Až minulou sobotu, když probíhalo podrobné mapování prostoru, kdy jsme měřili směry, vzdálenosti, kreslili tvary chodeb, potápěči odbočku uviděli a řekli: „Tady je něco jdoucí směrem na sever.“ To byl směr, který nás zajímal. Ale při mapování ho nikdo neprozkoumal, až v úterý jsme do toho místa naplavali, podívali se a jednoznačně identifikovali, že z něj přitéká poměrně silný proud a tím pádem, že to je přítok nějaké jiné vody do té vody, kterou plaveme.
Síla severního přítoku, patrně Sloupského potoka.Video: Radek Nejezchleb
Řeky v Česku mají málo vody, některé přehrady vysychají. Jaký vliv má nedostatek vody na podzemní toky v jeskyni?
Při vysokých vodních stavech nedokáže veškerá voda téct nejnižšími kanály, protože jsou poměrně úzké. Voda se vytlačí nahoru do bludiště a pak se i „suchozemec“ může dostat na místo, kde vidí z jedné chodby přitékat povrchový Sloupský potok a z druhé strany přichází Bílá voda. Za nejnižších stavů, které jsou teď, k soutoku dochází pod vodní hladinou. My jsme neměli úplně představu, zdali se jeden z těch potoků jen necedí někde štěrkem. V takovém případě bychom místo nedokázali najít a identifikovat jednoznačně. Nakonec se ale ukázalo, že to jsou skutečně dvě chodby a do jedné se připojuje ta druhá.
Pomohl vám tedy nízký vodní stav při hledání?
Určitě ano, protože potápění v Moravském krasu je nejvíc závislé na viditelnosti, na kvalitě vody. A čím jsou vodní stavy nižší, tím je kvalita vody vyšší. Bylo to i zásadním předpokladem, abychom odbočku z bělovodské chodby uviděli. Už dříve v těchto místech potápění probíhalo a došlo k propojení dvou hladin, ale místo, ze kterého přitéká Sloupský potok, se nepodařilo identifikovat. Vodní stavy jsou v tomto smyslu tedy zásadní, protože když jsou vyšší nebo standardní, jsou viditelnosti třeba metr, přičemž chodby a prostory jsou daleko větší, takže člověk toho zkrátka moc nevidí.
Proč je podstatné znát místo vzniku řeky Punkvy?
Má to několik rozměrů. Jeden je speleologický. Říčka Punkva je matkou všech jeskyní kolem Amatérské a Punkevní jeskyně. Je to nejdůležitější tok v této části Moravského krasu. Takže my, kteří se zabýváme výzkumem jeskyní, jejich popisem, chceme mít kompletní obrázek o tom, jak to místo vypadá dnes.
Další věc je, že z toho do jisté míry mohou vyplývat informace, jaká byla geneze jeskyně. To znamená, který tok má větší řečiště, nebo co se napojuje do čeho a jakým způsobem to celé vypadá. Z toho se dají vyvinout i teorie vzniku jeskyní, což může vést k předpokladům, kde by se v jeskyních mohly najít ještě další chodby.
Mapování jeskyní má i širší rozměr. Amatérská jeskyně byla při svém objevu plně izolovaná od vnějšku, neměla žádný přirozený vchod, klima v ní bylo nenarušené. A jednak tím, že se jeskyně otevřela na povrch, a jednak tím, že nad ní probíhá zemědělská činnost, v ní dochází k určitým změnám. Takže i z hlediska ochrany přírody a ochrany jeskyně je důležité znát co nejpřesněji, jak to v ní funguje, odkud se bere voda, kde jeskyně přesně probíhá, aby se nastavil režim ochrany jeskyně.
Nicméně na definitivní potvrzení, jestli jste našli skutečné místo vzniku řeky, budete ještě čekat. Potvrdit to musí další výzkum, při kterém se využívá i barvení vody. Jak to přesně funguje?
Je to poměrně odborná činnost. Budeme ji dělat ve spolupráci s univerzitou a hydrologickým ústavem, který se těmito věcmi zabývá. Probíhá to tak, že máme dva toky a do každého se vysype jeden stopovač, stopovací látka. Pak máme čidla, která dokážou kontinuálně měřit vodu, a v okamžiku, kdy se stopovač objeví v konkrétním místě, čidlo zaznamená čas a intenzitu.
Je pro nás malinkým otazníčkem, jestli není v severním přítoku Bílá voda už nějakým způsobem do Sloupského potoka namíchaná. Může se stát, jelikož se jedná o systém puklin a zasucených kanálů, že se část Bílé vody do Sloupského potoka čepuje už někde výš proti proudu. Chceme to tedy vyloučit a určit jednoznačně místo soutoku.
