Hlavní obsah

Nenávist jako epidemie. S jejím mírněním by mohla pomoci umělá inteligence

Verbálním projevům nenávisti jsou na internetu nejčastěji vystavovány menšiny. Ale třeba i novináři.

Reklama

15. 11. 2022 17:35

Psaní nenávistných komentářů lidem navozuje pocity vzrušení, zvedá sebevědomí a pomáhá jim vyfiltrovat strach. Mohla by to být v budoucnu umělá inteligence, kdo je od tohoto jednání odradí.

Článek

Ke zmírnění nenávistných projevů může podle odborníků přispívat skupinový kontakt mezi pisateli nenávistných zpráv a jejich příjemci. V praxi jsou však nějaké workshopy a diskuze těžko realizovatelné.

Zlepšovat vztahy na sociálních sítích by ale v budoucnu mohlo zapojení umělé inteligence, která by v internetových diskuzích vyzývala k větší míře empatie i umírněnosti.

V praxi se to už testovalo na chatovací platformě Reddit za využití sociálních botů. Na základě stanoveného algoritmu vyhledávaly nenávistné projevy a reagovaly na ně empatickými nebo normativními komentáři.

„To znamená, v prvním případě se snažily vzbudit soucit s oběťmi, v druhém případě vyzývaly diskutující k tomu, že na této platformě nemáme zapotřebí se bavit takovým způsobem. Výsledky ukázaly, že obě tyto intervence byly stejně účinné při boji proti hate speech (anglický termín pro projevy nenávisti) v tom, že lidé, kteří se těchto diskuzí účastnili, pak měli mnohem menší pravděpodobnost, že by reagovali během následujícího měsíce v diskuzích nenávistnými projevy,“ popisuje výsledky zahraničního výzkumu sociální psycholožka Sylvie Graf.

Jak vypadá hate speech v praxi

Termínem „hate speech“ se rozumí veřejný projev, který podněcuje, propaguje nebo ospravedlňuje nenávist vůči jednotlivcům nebo skupinám osob. A to na základě příslušnosti k určitému pohlaví, národnosti, náboženskému vyznání, etniku nebo sexuální orientaci.

Jedním z příkladů toho, kam až může nenávist na internetu zajít, je příběh zpěváka romského etnika Radka Bangy. V roce 2016 protestoval proti vystoupení skupiny Ortel na předávání hudebních cen, odešel ze sálu a napsal o tom příspěvek na facebook. Vzápětí se prakticky přes noc stal terčem tisíců nenávistných komentářů na sociálních sítích.

„Bezprostředně po on-line napadení podal trestní oznámení. Policie nicméně konstatovala, že se nic nestalo, takže v podstatě zkonstatovali, že když ho lidé posílali do plynu, přáli smrt jemu i jeho rodině, není to trestným činem,“ líčí rapperův příběh právnička Klára Kalibová. Ta je současně ředitelkou organizace In Iustitia, která se tematikou hate crime dlouhodobě zabývá a na niž se zpěvák tehdy obrátil s prosbou o podporu.

Banga se s prvotním rozuzlením policie odmítl smířit a po podání stížnosti tak bylo vytipováno zhruba dvacet profilů pachatelů. Nakonec jich bylo pravomocně odsouzeno dvanáct. Podle Kalibové by k tomu ale nedošlo, pokud by sám poškozený nezaujal aktivní postoj a nevybízel policii k činnosti.

S podobným příběhem se v průběhu konference svěřil i Lukáš Houdek, koordinátor vládní kampaně proti nenávisti Hate Free Culture. „Jako člověk, který tu kampaň vede deset let, jsem se sám stal terčem poměrně brutální nenávisti, zejména v posledních letech,“ říká.

Především v souvislosti s první migrační krizí se totiž podle Houdka stali oběťmi hate speech i pracovníci neziskových organizací a lidskoprávní aktivisté. „Lidem z nezisku se často říká, že by si na to měli zvyknout, nebo se nad to povznést. Ale potom mi s odstupem došlo, jak velmi snadno se vám stane, že se z vašeho obyčejného života stane noční můra, během níž se neustále bojíte, co se vám může stát,“ upozorňuje Houdek, že i jeho příběh začal pouhými komentáři, pokračoval přes soukromé zprávy a došel až k tomu, že na některých internetových stránkách byly zveřejňovány osobní údaje.

Bod zlomu pro Houdka nastal ve chvíli, kdy se se svým partnerem autobusem vracel domů a zjistil, že za ním sedí jeden z jeho nejaktivnějších haterů. „Řekl jsem partnerovi, ať jede dál, že vystoupím později, aby nezjistili, kde bydlím. Mohla to sice být náhoda, ale na pocitu bezpečí vám to nepřidá. Na tom příkladu chci hlavně ukázat, že se to netýká jen vás, ale nevyhnutelně do toho vztáhnete i své okolí,“ uzavírá.

Úzkosti, strach i sociální vyloučení

Podle psycholožky Sylvie Graf se hate speech od obecné diskriminace odlišuje primárně tím, že může cílit až na tisíce příslušníků dané menšiny. „Diskriminace je důsledkem předsudků a jako taková je sice cílená na skupinu, ale zažívají ji jednotlivci. V tom je největší rozdíl mezi diskriminací a hate speech, protože ta může cílit na tisíce lidí zároveň,“ vysvětluje odbornice.

Důsledky nenávistných projevů se pak negativně odráží i na psychickém zdraví obětí. Ty zpravidla pociťují strach a úzkosti, které mohou vést až k rozvoji posttraumatické stresové poruchy nebo deprese. Zároveň se u nich může projevovat i upouštění od účasti na společenském životě, což může vést až k izolaci, sebevražedným pokusům i dokonaným sebevraždám.

Podle filozofa Mateje Cibíka má to, jak se společnost chová ke svým menšinám, zásadní vliv na jejich život a začlenění do komunity. „To, jak o menšinám hovoříme a jak jsou začleňovány do veřejného diskurzu, má následně vliv i na praktická politická práva. I když nad tím přemýšlíme tak, že je to jen vtip, jen názor, nikdy to tak není. Jazyk má zásadní důležitou moc někoho vylučovat a zbavovat příležitostí,“ varuje.

„Možným pozitivním dopadem je mobilizace k sociálního protestu, který se děje u příslušnic a příslušníků menšin v důsledku vzteku po vystavení hate speech,“ dodává psycholožka Graf. Současně ale upozorňuje na to, že ve srovnání s negativními důsledky je přínos tohoto efektu spíše zanedbatelný.

K důvodům, které uživatele vedou k publikování nenávistných projevů, patří podle psycholožky Graf především pravicové autoritářství, obecné předsudky, pocit strachu i znechucení. Autoři se také prostřednictvím nich často vyrovnávají s vlastním negativním hodnocením a zvyšují si sebevědomí.

„Co se týče struktury ohrožených lidí, v poslední době se hodně mluví o napadání LGBT lidí, i v kontextu teroristického útoku v Bratislavě, a i naše data potvrzují , že tito lidé jsou v podstatě nejohroženější skupinou, pokud jde o předsudečné násilí v jakékoliv podobě,“ uvedla právnička Klára Kalibová. Za první tři kvartály letošního roku eviduje společnost In Iustitia 35 incidentů motivovaných sexuální nebo genderovou identitou.

„Verbální trestné činy nejsou netrestné. České trestní právo ale chrání pouze vybrané skupiny před předsudečnými útoky, a to lidi, kteří jsou napadeni z důvodu předsudečnosti spočívající v jejich rase, příslušnosti k etnické skupině, politickému přesvědčení a náboženskému vyznání,“ dodává s tím, že v této skupině ale chybí lidé, kteří jsou terči útoků kvůli své sexuální identitě, což je problematické.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované