Pětka SZ: Podezřelé operace v Olomouci. Soudce obviněn z obtěžování

Máme o jednoho soudce méně. A vlastně za to – v uvozovkách – mohou kolegyně Adéla Jelínková a Christine Havranová, které popsaly chování ostravského krajského soudce Petra Budína (rezignoval už dříve, když zjistil, že se o něj reportérky zajímají). Devadesát pracovnic soudu tvrdí, že jim rozepínal podprsenky, kalhoty, či se na ně vrhal v kanceláři. Upozornily, že Budín, soudce s třicetiletou praxí, zneužíval nadřazeného postavení, které „v některých případech přerostlo do fyzického kontaktu s cílem vyvolání sexuálního následku“.

Člověk se neubrání přemýšlení, kdo všechno vlastně může v Česku soudit. A být ve funkci, od které se oprávněně čeká nadstandardní osobnostní výbava. Navíc když doktor Budín (popírající sexuální obtěžování) nemá problém o svém případu mluvit neodolatelným stylem hospodského vypravěče. Třeba připustil, že občas vedl „ty piča řeči“. Zároveň ukázal schopnost dokonalé zkratky, kdy v rozhovoru s kolegyněmi prohlásil: „V tom je to kouzlo, dámy, já vím, že se chovám občas jak debil.“

A ještě jeden příběh ze světa doktorských titulů. Teď pro změnu těch medicínských. Kolega Jiří Pšenička před časem otevřel možná jednu z nejtřaskavějších kauz českého zdravotnictví: Podezření, že v olomoucké fakultní nemocnici implantovali srdeční defibrilátory několika stovkám pacientů, kteří tato zařízení vůbec nepotřebovali. Velmi to zajímá i policii – zjišťuje například, jestli za tím není nějaký utajený byznys.

Jirka teď získal nové důkazy, že vedení nemocnic o tomhle tikajícím průšvihu rok vědělo a nic neudělalo. Ačkoli i jeden z vysoce postavených lékařů vyzýval, ať management předá informace vyšetřovatelům. „Naši právníci to tehdy vyhodnotili tak, že to nepodléhá ohlašovací povinnosti,“ reagoval na dotazy Seznam Zpráv dlouholetý ředitel nemocnice Roman Havlík. Teď jde o to, jestli právníci tehdy jen nečetli z úst řediteli nemocnice. Tedy zda neměli úkol v tom nic závažného nespatřovat.

Máme tady olympiádu a také zjištění, že rychleji, silněji a výš to už možná nepůjde. Lidské tělo už zkrátka nedokáže vyvinout větší energii, takže výkony v profesionálním sportu začnou časem stagnovat. „Matematické modely běžeckých výkonů ukazují, že v krátkých disciplínách jsme velmi blízko biologickému maximu, protože limity jsou dány maximálními schopnostmi svalů generovat sílu, mechanikou lidského těla či nervosvalovou koordinací. Jde tedy o plošný jev viditelný ve statistikách, nikoliv o náhodu,“ říká známý fyzioterapeut Pavel Kolář v analýze Petra Juny. A nebo tady budeme mít rekordmany, odmala drilované ke špičkovým výkonům, ale také v pětadvaceti fyzicky i psychicky zničené.

Jak je to vlastně s majetkem údajně nejbohatšího Čecha Michala Strnada? Náš analytik Jiří Nádoba vysvětluje, že záleží na tom, jak se díváme na jeho byznys a hlavně prodej akcií koncernu CSG, jímž Strnadovo jmění dostalo cenovku 700 miliard korun. CSG je v burzovním světě spíš rarita, píše Jiří. Sto procent akcií stojí dvacetkrát víc, než CSG vydělá. Čili vklad by se investorům vracel při dnešní výkonnosti dvacet let – a to představuje nevídanou trpělivost. U běžných firem se vyžaduje návratnost výrazně kratší: sedm let. Jenže byznys na burze funguje trochu jinak: Spekuluje se na zářnou budoucnost. Svět prostě chce zbraně a munici.

Na závěr ještě jedna ekonomická zpráva z rubriky „cynické startupy“. V Nepálu byla zadržena šestice manažerů, kteří řídili falešné záchranné akce ve snaze vydělat na zahraničních pojišťovnách. Podle nepálské policie mají manažeři na svědomí inscenované evakuace, ale také úmyslné vyvolávání nevolnosti u klientů. A záchranné lety vrtulníků s horolezci a turisty pak pěkně vyúčtovávali pojišťovnám. Jen pro představu: Mezi lety 2022 až 2025 úřady shromáždily důkazy o 600 podvodech v celkové výši téměř 20 milionů dolarů (asi 460 milionů korun).