Článek
Fotbalové kluby v západní části metropole a jejím okolí řeší v posledních týdnech problémy s přemnoženou černou zvěří. Čerstvou zkušenost mají na Praze 5 v Košířích, kde divočáci rozryli kus hrací plochy.
„Poprvé nám to rozryli trošku o Vánocích, pak dali pokoj, ale během srpna a září nám hřiště rozryli pětkrát,“ uvedl pro Seznam Zprávy předseda klubu Sparta Košíře Tomáš Peterka. Běžný drátěný plot nebyl pro divoká prasata překážkou, museli do něj proto přidat ocelové výztuže.
Dopad na fungování klubů je přitom okamžitý a škody se mohou vyšplhat na desítky tisíc korun. Nejde totiž jen o opravu povrchů, další finanční náklady se nasčítají za oplocení, následné hnojení nových trávníků nebo třeba za přesun domácích utkání na náhradní hřiště.
„Než se na tom dá znovu hrát, trvá to tři týdny až měsíc,“ uvedl Peterka s tím, že bez pomoci dobrovolníků by klub situaci finančně neustál. „Kdyby to měla dělat specializovaná firma, tak už nehrajeme, protože na to nemáme peníze. Městská část nám pak musela pomoct zafinancovat opravu i nové zabezpečení,“ dodává.
„Dokážou pletivo v podstatě rozmontovat“
Podobná pomoc samospráv je však pro kluby jedinou záchranou - na automatické proplacení škody ze zákona totiž nárok nemají. „Podle zákona o myslivosti se škody způsobené zvěří na nehonebních pozemcích nehradí,“ uvádí Českomoravská myslivecká jednota s tím, že veškeré náklady na opravy i zabezpečení zůstávají na vlastnících či pronajímatelích pozemku.
Takřka identický problém jako Sparta Košíře řešili i o několik set metrů dál na Čechii Smíchov. Podle předsedy klubu Ivana Senciho činily přímé náklady na opravu přibližně 50 tisíc korun.
„Navíc když se to stane někdy koncem srpna, kdy už začíná běžet sezona, tak tam jsou další náklady, a to kvůli tomu, že jsme tam nemohli nechat týmy hrát. Ta plocha je po opravě měkká, porost je nestabilní, tím pádem dochází rychle k jeho zničení a také tam hrozí zranění hráčů,“ popsal podobnou zkušenost Senci.
Že běžný plot z drátěného pletiva pro divočáky nepředstavuje vážnější překážku, potvrzují i zkušenosti dalších klubů. Na břevnovském Unionu se přesvědčili, že zvířata dokážou zábrany překonat hrubou silou. „Ploty berou rozběhem nebo kly, dokážou pletivo v podstatě rozmontovat,“ konstatuje Marek Šálek, člen výboru SK Union Břevnov. I on zdůrazňuje, že škody mohou být pro některé týmy likvidační.
Fotbalový oddíl SK Černošice si podobnou zkušeností prošel již před několika lety. Tehdy se pro ně osvědčily až elektrické ohradníky, které následně nahradilo pevné oplocení. „Nejvíce nám pomohlo doplnit pevné ohraničení s kari sítí, od té doby s tím problém nemáme,“ potvrzuje výpovědi jiných klubů předseda SK Černošice Ondřej Pařík.
Upravené travnaté plochy jsou pro divočáky lákavé
Proč divoká prasata míří právě na fotbalová hřiště? Důvodem je paradoxně poctivá péče správců o sportovní plochy. Vedoucí střediska Lesy hl. m. Prahy Václav Nejman vysvětluje, že pravidelné zavlažování způsobuje, že se v zemi drží larvy, žížaly nebo jiný hmyz, který divočáci vyhledávají.
To potvrzuje také předseda Mysliveckého spolku Řeporyje František Čuba. Právě na ně se v létě obrátili zástupci zasaženého areálu Sparty Košíře. „V srpnu byla velká sucha a fotbalové trávníky se kropí. Pro žížaly je to výborné místo a pro divočáky velká pochoutka. Jsou to inteligentní zvířata se silným čichem a jdou si pro ně. Doporučil jsem jim proto zpevnit oplocení kari sítěmi, což udělali, a od té doby mají klid,“ uvádí Čuba.
Na pozoru před divočáky jsou i týmy na okraji Prahy, které škody zatím řešit nemusely, ale zvěř mají v bezprostřední blízkosti areálu - například v Přední Kopanině.
„Máme vedle hřiště ovocný sad a kanci jsou tam ve velkém množství. Přes den jsou zalezlí, ale večer krouží kolem areálu. Jsem ve stavu, že vždy, když ráno přijdu a hřiště je celé, tak jsem rád,“ popisuje předseda FC Přední Kopanina Tomáš Cigánek. Nejistotu navíc přiživuje nedávná zkušenost sousední obce Statenice, kde divočáci rozryli velkou část místního fotbalového hřiště.
Ani slíbené zástřelné kluby nezachrání
První myšlenka zasažených klubů často míří k myslivcům, odstřely v zastavěných oblastech však za běžných okolností vylučuje bezpečnost i legislativa. Města a parky totiž patří mezi takzvané nehonební pozemky, kde běžné myslivecké spolky nemají pravomoc zasahovat.
Pokud na nehonebním pozemku zvěř páchá škody, musí vlastník požádat magistrát, který může lov povolit a výkonem pověřit spolek z nejbližšího okolí. Radnice Prahy 5 navíc myslivcům z Řeporyjí a Zličína vyplácí zástřelné tisíc korun za každý vykázaný ulovený kus.
Že se myslivci snaží stavy černé zvěře na západě Prahy srážet, dokládají i jejich statistiky. V minulém hospodářském roce ulovili řeporyjští myslivci celkem 121 divočáků, z toho 23 kusů přímo na nehonebních pozemcích v oblasti Košíř a Jinonické ulice. V probíhajícím roce mají na kontě dalších 61 úlovků.
Regulace černé zvěře v okolí metropole je podle Františka Čuby nezbytná. „Ve Španělsku už divočáci běžně chodí po ulicích a vůbec nereagují na lidi ani dopravu. Vždycky s trochou úsměvu říkám, že kdybychom je tady nelovili, už by u nás jezdili i metrem,“ dodává myslivec.
Výjimkou jsou také okrajové části, kde areály sousedí s volnou krajinou. Jenže ani tam, kde myslivci v přilehlých polích zasáhnout smějí, to zásadní úlevu nepřináší. „Požádali jsme je o odstřel, čas od času přijdou, ale uloví dva, tři kusy. Prasata pak jen na chvíli přeběhnou pole do Šárky do jiného revíru a za čas jsou zpátky. Je jich prostě moc,“ konstatuje Cigánek.
Na městských pozemcích pak jednají také Lesy hl. m. Prahy. Ty v Košířích nasadily odchytovou klec, do které pomocí potravy lákají divočáky. Podle Nejmana se však zatím podařilo chytit pouze jednoho divočáka, i tato metoda má totiž své limity. V době, kdy v lesoparcích padají žaludy či špendlíky a v přírodě je potravy dostatek, se opatrná zvířata podezřelým pastem vyhýbají.
