Článek
K autoritářskému lídrovi, který je nad zákonem, tíhnou spíš nejstarší generace. Přispívá k tomu také pocit věkové diskriminace. Postoj k autoritám ovlivňují i zkušenosti z totalitních režimů. Nejmladší generaci pak nejméně záleží na tom, zda žije v demokratické zemi. Zjistili to vědci při zkoumání čtyř generací Evropanů. Zjištění o generačním pohledu na autoritu v pondělí v Senátu na konferenci o bezpečnosti rodiny představila Klára Plecitá ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Vědci se zaměřili na poválečné baby boomery narozené v letech 1946 až 1964, generaci X z let 1965 až 1980, mileniály z let 1981 až 1996 a generaci Z z let 1997 až 2012 v evropských zemích. Zjišťovali jejich postoje k autoritě i důvody podpory autoritářských lídrů. Využili údaje z průzkumu ze tří desítek zemí a z projektu Infra4NextGen.
„To, co na aktuálních datech překvapuje, je preference silného lídra nad zákonem u nejstarší generace. U nejmladších překvapuje to, že jim nejméně záleží na tom, zda žijí v demokratické zemi,“ uvedla Plecitá. Experti důvody přístupu mladých k demokracii neznají a nevědí, zda jsou jim jedno poměry ve vlasti, nebo by jim nevadilo žít v cizině v autoritářském státě třeba kvůli kariéře. Podle socioložky je třeba další výzkum. „Stejně tak jako u otázky, jakým způsobem se budou ubírat stárnoucí společnosti, jak se tam bude proměňovat postoj k autoritě a zda v budoucnu budou autoritářští lídři, kteří si nedělají starosti s právním řádem země, tolerování více než před 20, 30 či 40 lety,“ podotkla vědkyně.
V příklonu k autoritářům hraje roli věk, vzdělání, postoje třeba ke klimatické změně, migraci, přerozdělování ve společnosti, sexuálním menšinám či rovnosti žen a mužů, ale i pocit věkové diskriminace. „Čím jsou lidé starší, tím víc jsou k autoritářství konformní. Snaží se čím dál méně proti autoritám vystupovat a opravovat je. Pak jsou to také lidé, kteří se cítí ve společnosti diskriminováni. Netýká se to jen starých lidí. I když pokud se zeptáte, zda se cítí být diskriminováni na základě věku, tak odpoví nejvíc lidí v nejstarší generaci,“ uvedla socioložka. Dodala, že pocit diskriminace vede k hledání vůdců, kteří nabízejí změnu ve společnosti. „Naopak generace X a mileniálové se necítí tak diskriminováni, autoritářské vůdce příliš nevyhledávají,“ řekla expertka.
Lidé ale také přestávají být spjati s politickými stranami. „Hledají vůdce, kteří mají charisma než předsedy s ideovým a konzistentním programem. Politici se neprezentují ve starých médiích jako rozhlas a televize či na mítinku, ale na internetu. Stylizují se do role herce, nějaké figury. Sami si řídí, jak na ně bude pohlíženo. Vede to k tomu, že lidé preferují víc charismatické než zkušené osobnosti s programem,“ řekla socioložka.
Věkovou diskriminaci zmínila polovina dotázaných boomerů a třetina z generace Z, devět procent z generace X a osm procent mileniálů. Pocit odpovědnosti za změnu klimatu měli nejčastěji příslušníci generace X a mileniálové. Pro zajištění budoucích důchodů i za cenu snížení těch nynějších byli nejčastěji dvě nejmladší generace, nejméně boomeři. Ti se cítili nejvíc spjatí se svou zemí, s klesajícím věkem sepětí sláblo. V posledních volbách volily více než čtyři pětiny Evropanů z poválečné generace, tři čtvrtiny z generace X, dvě třetiny mileniálů a necelé dvě pětiny generace Z, téměř dvě pětiny nejmladších ale také ještě volit nemohly.
O tom, že by se děti měly učit respektu k autoritám, byli nejvíc přesvědčeni boomeři. S klesajícím věkem se podíl snižoval. Roli hrály i zkušenosti s totalitou. V Česku či Maďarsku souhlasí s výchovou k respektu k autoritě šest lidí z deseti, na Slovensku či v Chorvatsku sedm, ve Slovinsku a Bulharsku téměř osm. Výrazně nižší podíly jsou v severských státech, ale i v Řecku a na Ukrajině. Nejvyšší jsou naopak ve Francii či Belgii.
