Není to vojenské cvičení, říká ministr k Pavlově snaze jet na summit NATO

Na motoristické ministry se poslední týdny valí nejvíc kritiky. Možná víc než škrty v resortech zahraničí, kultury nebo životního prostředí vadí ona komunikace kolem, kdy místo vysvětlování a obhajování svých kroků se ministři naváží do oponentů.

Ministr pro sport a zároveň předseda poslanecké frakce Motoristů Boris Šťastný ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje stranickou strategii, vztahy s premiérem Babišem nebo vyhrocené spory s prezidentem Pavlem. A prozradil také to, jaké změny ve financování sportu právě chystá.

Když vidíme všechny ty motoristické provokace, prostě trolling, to je váš záměr? Vytáčet a vyvolávat hněv?

K úkolu přinášet řešení, úspory a návrhy pro škrty jsme přistoupili zodpovědně. To, o čem mluvíte, je spíše způsobeno aktivismem našich odpůrců. Motoristé přišli s jasnou ideologií zefektivnit chod státu, zbavit se nesmyslných zelených politik, či dotací organizacím, které prospívají často více samy sobě a svým zájmům než lidem. Ať už jde o oblast životního prostředí, kultury, ale obecně i různé zbytečné dotace a granty na všech ministerstvech. To je naše ideová a naprosto přímočará linka, vychází z genetického základu Motoristů.

A když škrtáte, musíte u toho říkat, jak „poteče zelená krev“, nebo že „ekologové jsou teroristé“ ? Nebo říkat „vyřešil jsem ho“, když jde o obyčejné odvolání?

Používat metafory nebo provokovat, myslím, není na škodu. Domnívám se, že všichni rozumní lidé vědí, jak to myslíme a není potřeba to nějak překládat. Je to prostě charakteristický způsob naší komunikace. A možná pro řadu lidí to jednoduchým způsobem vysvětluje podstatu toho, za co bojujeme a čeho chceme dosáhnout.

Inspirujete se v tom americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jemuž také dělá dobře, když své oponenty rozčílí doběla?

Motoristé bez servítků komunikovali vždy. Je pravda, že tady podobnost s trumpovským hnutím MAGA existuje, ale my to takto dělali od svého začátku, a to Donald Trump nebyl v současné funkci. Tedy od první kampaně v hlavním městě Praze, kdy jsme bojovali proti nesmyslným dopravním opatřením. Vždy jsme se snažili vysvětlovat věci jasně. A myslím, že je to dobře, nemá cenu běhat okolo horké kaše, je lepší ty věci komunikovat přímočaře.

Pojďme se podívat na konkrétní fungování vašich ministrů. Nemáte dojem, že váš předseda Petr Macinka coby ministr zahraničí to už v konfliktu s prezidentem Pavlem přehání, jak je osobní a jaký používá slovník?

To, co se odehrává mezi Motoristy a panem prezidentem, je dnes už standardní politický střet. Prezident republiky se svými postoji pasoval do pozice vůdce opozice, a není to jenom slovní obrat, to je neoddiskutovatelný fakt.

Tam jste ho spíš pasovali vy, ne?

A co špatného Motoristé panu prezidentovi udělali? Že nás lidé zvolili? Tak to se omlouvám. Prezident republiky poprvé v historii České republiky nejmenoval právně bezúhonného lídra vládní strany ministrem, a to bezdůvodně, protiústavně a neobhajitelně. A když předseda naší strany Macinka za něj politicky bojoval, udal ho prezident policii a veřejně sdělil, že se námi mají zabývat bezpečnostní složky.

Čili váš boj proti prezidentovi, kterého lidé také volili, je taková pomsta za Turka?

My k tomu přistupujeme standardními politickými nástroji. Tedy i rétorikou, která je důsledkem tohoto politického střetu. Motoristé situaci kolem nejmenování Filipa Turka sice překonali exekutivně, ale určitě ji nepřekonali a překonat nemohou politicky. Navíc jsme v situaci, kdy vidíme evidentní prezidentovo souznění se všemi opozičními stranami ve Sněmovně i při různých veřejných protivládních protestech. To vidí každý.

Je ale prozíravé zakázat prezidentovi cestu na summit v NATO, když se tam díky svému minulému působení těší autoritě a vlivu? Nebylo lepší se nějak domluvit, než to dál eskalovat?

O vliv ani autoritu přece vůbec nejde. Naopak jde o to, že letošní summit NATO rozhodně nebude ceremoniální. Budou se na něm řešit zásadní otázky, které značně ovlivní Českou republiku. Proto je důležité, aby delegaci vedl předseda vlády, který ma na politiku v zemi reálný vliv. Je to summit, kde nebudou ani jiné země reprezentovány prezidenty či krály, ale premiéry a kancléři. Že byl Petr Pavel vojákem, to opravdu není určující. Není to vojenské cvičení, ale vážný politický summit.

Premiér Babiš dává najevo, že chce s prezidentem jakžtakž vycházet. Brzdí vás v těch výpadech proti hlavě státu? Nebo mu vyhovuje, že to Motoristé dělají za něj?

Skutečnost, že máme odlišné názory než prezident na některá témata, jako jsou výdaje na zbrojení, zahraniční politika či výdaje na neziskovky, přeci nemůže být v demokracii problém. Pro nás je to dnes klasický politický střet. Na jedné straně vláda, na straně druhé opozice pod vedením prezidenta. Není v tom nic osobního.

Aktuálně je pod největší kritikou ministr kultury Oto Klempíř. Upřímně - zvládá podle vás tu funkci? Vyhýbá se schůzkám s aktéry v oboru, své kroky nevysvětluje, působí arogantně…

Tohle je klasická snaha zase rozkývat naši soudržnost. Prohlášení našeho předsedy Petra Macinky i premiéra Andreje Babiše tomu učinila přítrž. Žádná židle se nehoupe. Já rozumím tomu, že se určitým skupinám nemusí líbit některé postoje nebo návrhy ministra Klempíře, ale já chci připomenout, že on nedělá nic jiného, než plní to, co je v programovém prohlášení vlády. Tedy plánuje předložit nový mediální zákon, který ruší mediální poplatky. Nebo řeší určité ideově předpojaté rozdělování grantů. Otevírá také kulturu široké veřejnosti.

Sám víte, jak k práci ministra patří to, že své kroky musí také vysvětlovat a obhajovat, nikoliv se hráčům v oboru vyhýbat.

On ty jednotlivé kroky může obhajovat vždy až ve chvíli, kdy jsou koaličně schváleny a spatří světlo světa. Také uznejte, že mnohdy ministr Klempíř pozval zástupce kulturního světa na jednání a pak se to otočilo proti němu. Například tím, že místo toho, aby pozvaní umělci s ním šli férově diskutovat, na což, jak já vím, se on těšil, tak na něj nachystali past v divadle. A jiné setkání s ním zase pojali jako dehonestační show. Fér je zasednout za jednací stůl a bez zbytečných emocí diskutovat.

Vy jste ministr pro sport, prevenci a zdraví. Jak si připadáte, když vás nejprve ministryně financí Alena Schillerová dotlačí k úspoře rozpočtu na sport o 800 milionů, aby tam pak premiér Andrej Babiš peníze vrátil a veřejně o vás řekl, že jste byl málo „urputný“, málo jste bojoval? To vás muselo naštvat, ne?

Vůbec ne. Já jsem velice urputný, pracovitý a systematický člověk. Byl to můj první rozpočet, o který jsem bojoval, ministrem jsem poprvé. My jsme pracovali s určitými daty, která na jednu stranu přinášela návrh na snížení investičního rozpočtu. Na druhou stranu jsme tady měli využitelný přebytek z minulých období. Chápu, jak funguje politika. Jsem moc rád, že jsme s předsedou vlády našli způsob, jak přesvědčit paní ministryni financí, aby se formou pozměňovacího poslaneckého návrhu peníze našly. Důležitý je výsledek.

Neobáváte se, že takto lezete do klasické Babišovy pasti, kdy vy budete oznamovat nepopulární věci, jako jsou škrty, zatímco on bude oznamovat, že peníze sehnal a vše zařídil? Sociální demokracie by mohla vyprávět, jak to končí.

Neobávám. Pro pana premiéra Babiše je oblast sportu prioritou. A já jsem rád, že s ním řadu věcí můžu řešit. Máme před sebou skutečně velké plány a oceňuji, že mám v tomto ohledu nad sebou premiéra, který sportu rozumí, který ví, že sport víc peněz nutně potřebuje. Pro něj je to velká priorita, ostatně zabývá se zdravým životním stylem a všemi souvislostmi. Vždyť máme premiéra, který jde každý den okamžitě s rozbřeskem cvičit, a který má neustále na ruce sporttester.

Vy ho nějak chválíte.

Protože máme společné manažerské vidění světa. Ihned po svém jmenování jsem ve financování sportu musel začít dávat spoustu věcí do pořádku. Nechal mi volné ruce. Stačilo mi několik málo měsíců a výsledky se dostavují. Řízení firem a restrukturalizace jsou věci, kterým jsem se věnoval před mým návratem do politiky. Národní sportovní agentura (NSA) má tolik zaměstnanců, kolik já jsem řídil v jednom z desítek zařízení, které jsem měl v manažerském portfoliu.

Jak je vlastně těžké dávat dnes peníze do sportu, když nemine měsíc, aby v nějakém sportovním svazu nevypukla korupční aféra? Naposledy ve fotbalu, před tím Sokol, tenis…

Ve všech sférách lidské činnosti, kam se dávají veřejné peníze, jsou lidé poctiví a nepoctiví. Takže v tomto ohledu to platí i pro sport. I když musím říct, že ta poslední kauza ve fotbalovém svazu je diametrálně odlišná od těch předchozích. Fotbalová asociace ve spolupráci s mezinárodními organizacemi a s policií udělala kus práce právě proti darebákům ve fotbalu, kteří sportovní hnutí poškozují. Takže v tomto ohledu já mám pocit, že se ta situace zlepšuje.

Když se podívám na vaše plány, chápu správně cestu, že chcete daleko méně finančně podporovat velké projekty a stadiony, ale raději peníze dávat po menších částkách na menší hřiště do regionů?

Naší jednoznačnou prioritou je podporovat děti, mládež a sport pro všechny. V investičních projektech jsem se rozhodl přenastavit systém tak, aby těch menších projektů bylo řádově víc než v minulosti. To odpovídá programovému prohlášení vlády. Jestliže dřív to byly desítky zrekonstruovaných nebo nově vybudovaných hřišť ročně, tak já chci, aby jich byly stovky. Chtěl bych opravdu každý rok uspokojit co nejvíc potřeb klubů, měst, obcí a krajů na menší investice.

Kde na to vezmete peníze? To škrtnete všechny velké akce, jako třeba sportovní centrum v Nymburce, na jehož rozsáhlou rekonstrukci schválila předchozí vláda dotaci 800 milionů korun?

My ty velké projekty musíme nejprve přehodnotit. Musíme se podívat na jejich dlouhodobou udržitelnost. Proto NSA po dohodě se mnou nedávno pozastavila vyhodnocení investičních výzev týkajících se takzvané standardizované sportovní infrastruktury. Jde často o žádosti v řádu stovek milionů až jednotek miliard korun, které byly zděděny po předchozí vládě. U řady z nich neexistuje obhajitelná dlouhodobá strategie, ale ani krytí finančními prostředky ze státního rozpočtu. Nejen na výstavbu, ale i pro každodenní provoz takových sportovišť.

Kdy tedy budeme přesně vědět, co z pozastavených sportovních projektů úplně zrušíte, co jen zeštíhlíte a na co třeba naopak dáte více peněz?

Nejprve musí vzniknout generel národní sportovní infrastruktury, který vymezí rozsah a využití stávajících sportovišť i plánovaných staveb v regionech. Kdysi jsem něco podobného spoluvytvářel ve zdravotnictví. Šlo o takzvaný generel specializované a super-specializované péče v českém zdravotnictví. Dnes to skvěle funguje - kardiocentra, onkocentra, traumacentra, iktová centra. Chci, aby se to teď povedlo i u sportu. Abychom si řekli, kde a jaké sportoviště bude, a kolik to bude stát.

To je hezké, ale nejsem si jistý, zda tato specializace vede k cíli, který jste si vytyčili - aby sportovalo co nejvíc dětí. K tomu potřebují hřiště či halu ve své obci, nikoli specializované centrum v kraji, které bude pro výkonnostní kategorie.

Jak dostat děti ke sportu je strašně komplikovaná otázka, je to kombinace mnoha věcí. Rádi se srovnáváme se Skandinávií, ale tam i dospělí jsou mnohem aktivnější než dospělí v Česku. Přístup k životnímu stylu je tam o dost jiný než u nás. Je to fakt kombinace - záleží na rodině, obci, regionu. A pak je to škola. Jsou velké rozdíly ve školách a přístupu škol ke sportu pro všechny. Právě proto velice intenzivně komunikujeme s ministrem školství Robertem Plagou, abychom propojili ty aktivity.

O využití školních hřišť se mluví už roky…

Jednou z konkrétních věcí, na které jsme se usnesli, je, že do budoucna chceme podporovat dotační projekty do měst a obcí, kde už dnes jsou sportoviště přístupná veřejnosti. Protože se nám stává, že stát zainvestuje nemalé peníze do hřiště a oni to hřiště pak zamknou, aby jim ho nezničili vandalové.

Dovolte osobní otázku na závěr - jak vás štvou ty vtípky, které si z vás utahují, že jste ministr kotrmelců nebo ministr chůze do schodů?

Jsem rád, že se mi během pár měsíců podařilo vymanit z toho pochybovačství, že vlastně řídím zbytečný úřad. A že jediné, co jsme vymysleli, je chůze do schodů a takové věci. Taková paralela - když jsem kdysi předkládal návrh na změnu zákona na ochranu nekuřáků, tak jsem potkával lidi a oni mi říkali: vidíte, teď jsem to típnul nebo jsem si nezapálil. A dneska potkávám lidi na ulici a oni mi hned hlásí, jak dneska šli po schodech. Takže to asi nějak funguje. V těch lidech to zůstává a musíme to rozvíjet. Jsou to drobné krůčky, které mají určitě velký dopad.