Rusko nám najednou zabavilo státní majetek, říká velitel z Estonska

/Od zvláštního zpravodaje v Estonsku/

Rusové svévolně odstranili estonské hraniční bóje z řeky Narva, tedy státní majetek pobaltské země. Ruští pohraničníci podle Estonců občas „omylem“ překročí hranici o několik metrů. Nad baltskými státy se zároveň objevují drony, které kvůli elektronické válce ztratily kurz během útoků proti cílům v Rusku.

Podle zástupce šéfa estonské policie a pohraniční stráže Veika Kommusaara dnes podobné incidenty patří k běžné realitě života na východní hranici NATO.

„Rusko rádo operuje v šedé zóně, vytváří drobné incidenty a tlak, aby demonstrovalo svou přítomnost a testovalo reakce okolí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Estonsko proto urychleně buduje nové systémy proti dronům, posiluje hranici s Ruskem a připravuje se na scénáře, které ještě před několika lety působily nepředstavitelně.

Jak vážně dnes estonské úřady vnímají hrozbu dronů? V posledních týdnech zažily baltské státy několik incidentů a narušení vzdušného prostoru.

Není to jen problém baltských států. Neznámé drony dnes létají po celé Evropě. Před několika měsíci kvůli nim byla uzavřena velká letiště v několika hlavních městech Evropské unie.

My zároveň pozorujeme válečné drony velmi blízko našich hranic. Nejsou přímo určeny k zasažení území Evropské unie, ale kvůli intenzivní elektronické válce některé z nich ztratí kurz a směřují do EU.

Protože jsme velmi blízko cílů na území Ruska, občas se drony objeví i v našem vzdušném prostoru. Nejen v Estonsku, ale i v dalších sousedních zemích.

Dronovou hrozbu každopádně bereme velmi vážně. Nedávno byl jeden válečný dron sestřelen uprostřed Estonska. Když zaznamenáme hrozbu v našem vzdušném prostoru nebo poblíž hranic, velmi úzce spolupracujeme s estonskou armádou. Dělíme si odpovědnost, sdílíme informace o situaci ve vzdušném prostoru a společně koordinujeme případná protiopatření.

Jde o izolované incidenty, nebo jejich počet roste?

Záleží, jak dlouhé období sledujete. Pokud se podíváme půl roku zpátky, nárůst incidentů je viditelný.

Nepředpokládáme, že by nás elektronická válka neovlivnila. Naopak. Každý den jsme připravenější reagovat. Budujeme nové systémy detekce dronů, systémy včasného varování a snažíme se vědět o dronech co nejdříve, často už ve chvíli, kdy odstartují.

Zároveň musíme velmi pečlivě zvažovat, jak proti dronům zasahovat. Pokud například míří směrem k větším městům, chceme je zastavit co nejdříve. Ale zároveň musíme počítat s tím, že i zásah proti dronu může způsobit škody nebo nehody.

Jaké prostředky dnes Estonsko proti dronům používá? Jsou efektivní a udržitelné? Loni jsme v Polsku viděli velmi nákladný zásah pomocí raket nebo stíhaček.

Záleží na typu dronu. Především teď budujeme nové systémy včasné detekce. Prakticky každý den přibývají nové prvky monitorování vzdušného prostoru.

Současně budujeme i vlastní prostředky proti dronům. Armáda musí sama rozhodnout, o jakých schopnostech chce veřejně mluvit, ale my jako policie a pohraniční stráž pořizujeme tzv. interceptory, tedy vlastní prostředky pro zachytávání a neutralizaci dronů a další technologie pro jejich zásahy.

Použití raket nebo stíhaček je úkol armády. My sami samozřejmě nebudeme nasazovat F-35, ale máme v celém systému svoji roli. S armádou sdílíme přehled o situaci a ten, kdo má v danou chvíli vhodné prostředky, přebírá odpovědnost za zásah.

Nakolik změnila dronová hrozba způsob, jakým Estonsko přemýšlí o ochraně hranic a vnitřní bezpečnosti?

Pokud mluvíme o ochraně hranic a hybridních hrozbách obecně, zásadní změna přišla ve chvíli, kdy Rusko v roce 2022 zahájilo frontální agresi proti Ukrajině.

Od té doby jsme začali pozorovat různé malé incidenty a provokace, které tu dřív nebyly. Typickým příkladem je organizovaná migrační vlna z Běloruska směrem do Evropské unie. Několik pokusů jsme zaznamenali i na našich hraničních přechodech a podobnou zkušenost mají také Finové.

Ta hrozba nezmizela. Jen nevíme, kdy se někdo rozhodne ji znovu spustit ve větším rozsahu.

Jak dnes v běžné praxi vypadají tlak a provokace ze strany Ruska?

Máme dlouhou vodní hranici s Ruskem. Jen říční úsek měří přes 70 kilometrů. Dříve jsme na začátku každé sezony umisťovali na řeku navigační bóje, aby lidé omylem nepřekračovali hranici při rybaření nebo plavbě.

Do roku 2020 to fungovalo bez problémů pro obě strany. Pak se ale situace změnila prakticky přes noc. Rusko oznámilo, že už bóje na řece nechce, a během noci některé z nich odstranilo. V podstatě nám zabavili státní majetek.

Snažili jsme se situaci normalizovat, ale už několik let na řece žádné bóje nejsou. Hranici samozřejmě dál střežíme, ale pro běžné lidi je situace mnohem složitější.

Pak přišla migrační vlna a také další incidenty. Máme například malý kus území, který patří Estonsku, ale leží na ruské straně řeky. Jednoho dne jsme tam pozorovali ruské pohraničníky.

V poslední době navíc registrujeme případy, kdy ruští pohraničníci „omylem“ překročí hranici o několik metrů a zase se vrátí. Dochází k pravidelným drobným provokacím.

Měli jsme i případ, kdy loď ruské pohraniční stráže nesla vlajku Vagnerovy skupiny. Nebyl jediný důvod, proč by ji tam měli mít, ale stejně to udělali.

Narva, naše třetí největší město, leží přímo u ruské hranice. Každý rok 9. května tam Rusko pořádá velké propagandistické akce s agresivní ruskou militaristickou rétorikou.

Podobné provokace menšího rozsahu se objevují neustále. Z pohledu běžného člověka je někdy těžké pochopit, proč to Rusko dělá. My ale máme vlastní závěry: Rusko rádo operuje v šedé zóně, vytváří drobné incidenty a tlak, aby demonstrovalo svou přítomnost a testovalo reakce okolí.

Na zelené hranici navíc často vidíme ruské vojáky při aktivitách, které před začátkem války proti Ukrajině vůbec neprobíhaly.

Jde podle vás také o testování reakcí?

Rozhodně sledují, jak budeme reagovat my, Evropská unie i NATO.

Když například jejich stíhačky „omylem“ vletí do našeho vzdušného prostoru, následuje silná reakce. Jenže pro Rusko to zjevně mnoho neznamená, protože v podobných aktivitách pokračuje dál.

A pokud jde o Baltské moře, máme tu také ruskou stínovou flotilu, která dál převáží „krvavé peníze“. Ty lodě nikam nezmizely. Některé jsou sice na sankčních seznamech a nesmějí vplouvat do evropských přístavů, ale v regionu se dál pohybují. Kontrolujeme je my i další sousední státy.

Rusko navíc otevřeně mluví o tom, že chce tyto lodě nějakým způsobem chránit. Na různých úrovních tak probíhá celá řada aktivit a nátlakových operací.

Před dvěma lety jsme například řešili případ, kdy si někdo přes sociální sítě najal skupinu lidí, která poškodila auto estonského ministerstva vnitra. Ve stejné době poškodili i auto jednoho novináře.

Podobné incidenty se dějí po celé Evropě. Viděli jsme také útoky na vojenské sklady nebo jinou infrastrukturu. Žijeme v novém bezpečnostním prostředí. A musíme si přiznat, že podobné aktivity nejsou náhoda.

Takže tohle je dnes každodenní podoba hybridní války?

Ano. Musíme chápat, že dnes fungujeme v úplně jiném bezpečnostním prostředí než dřív. Někdy sice přesně nevíme, kdo konkrétně za určitým incidentem stojí, ale zas tolik zemí přece nemá důvod podobné věci dělat.

Musíme se naučit fungovat v nové realitě.

Jak moc změnila ruská invaze na Ukrajinu fungování estonské policie a pohraniční stráže? Šlo o zásadní změnu v přemýšlení nebo metodách?

Připravenost na různé krizové scénáře pro nás není nic nového, ale po roce 2022 jsme si uvědomili, že musíme postupovat mnohem rychleji než dřív.

Dřív často narážely i dobré nápady na rozpočtové limity. Dnes máme větší možnosti, ať už na úrovni estonského státu, nebo Evropské unie.

Ve velkém teď posilujeme připravenost na různé krizové situace. Znamená to lepší výcvik personálu pro různé scénáře. Vedle své běžné práce má každý zaměstnanec i konkrétní úkoly pro mimořádné situace. Pravidelně trénujeme různé scénáře, pořizujeme nové vybavení a zavádíme postupy, které jsme dřív neměli.

Současně výrazně posilujeme i východní hranici. Dnes už je většina hranice s Ruskem oplocená a zbývá jen několik posledních kilometrů. Celou hranici pokrývají moderní sledovací technologie, nové radarové systémy a zároveň budujeme i systémy pro detekci dronů. Opravdu se toho teď mění hodně.

Čili i váš úřad je součástí Baltské obranné linie?

Ano. O svých konkrétních plánech a cílech musí mluvit sama armáda, ale i my jsme součástí celého projektu a úzce spolupracujeme. Na hranici už dnes přibývají nové prvky, které jsme tam dříve neměli. Máme společné pracovní skupiny a prakticky každý den vznikají další části infrastruktury.

Už jste zmínil, že Estonsko má velkou část hranice s Ruskem na vodě. Jak vlastně vypadá ochrana hranice na jezerech a řekách?

Na Čudském jezeře máme vlastní hlídkové lodě. Testujeme také nové bezposádkové čluny a doufáme, že je brzy zařadíme do provozu. Celé jezero pokrývají radarové systémy, které nám mají zajistit co nejvčasnější varování.

Letos také testujeme, jak budovat bariéry přímo ve vodě. První zkušební překážky chceme instalovat ještě letos, potřebujeme ale zjistit, jak budou fungovat v našich podmínkách.

V zimě totiž naše vodní hranice prakticky zamrzá a mění se v pevninu. Letos bylo Čudské jezero dva a půl měsíce pokryté asi 50centimetrovou vrstvou ledu. V zimě je to v podstatě normální pozemní hranice. Na některých říčních úsecích proto led prorážíme, aby nás nikdo nemohl překvapit.

Připravenost ale není jen o bariérách a infrastruktuře. Změnila se od roku 2022 i estonská společnost? Přemýšlejí dnes lidé o bezpečnosti jinak?

Myslím, že estonská společnost to chápe velmi dobře. Všichni vidíme, co Rusko dělá na Ukrajině. Většina lidí si uvědomuje, co by se mohlo stát i nám, pokud bychom se nepřipravovali. Jediné, co můžeme udělat, je být připraveni. Jak Estonsko, tak i celé NATO a Evropská unie.

Samozřejmě všichni doufáme, že se nikdy nebudeme muset bránit agresivnímu sousedovi. Jenže samotná naděje nestačí. Myslím, že většina společnosti bere odpovědnost za vlastní připravenost velmi vážně. Vidíme to i na obranných výdajích. Estonsko dnes vydává na obranu více než pět procent HDP a podobně postupují i naše sousední země.

Pokud ten okamžik nikdy nepřijde, bude to skvělé. Ale pokud přijde, budeme mnohem připravenější než dřív.

V Česku se každou první středu v měsíci testují sirény. Máte něco podobného i v Estonsku?

Ano. Testujeme sirény i další varovné systémy. Na jejich rozvoji spolupracují záchranné složky a státní IT agentura. Současně pracujeme na systémech, které dokážou při vážném nebezpečí rozeslat varovné zprávy do mobilních telefonů nebo přes aplikace.

Tyto systémy už jsme použili i při incidentech s drony. Lidé dostali varování přímo během reálných situací.

Zároveň pracujeme na tom, aby lidé věděli, co mají v případě varování dělat. Pokud někdo dostane zprávu o hrozbě dronu, musí vědět, jak reagovat podle situace, ve které se právě nachází. Tyto systémy pravidelně testujeme a už dnes fungují i v reálném provozu.

A co civilní ochrana? Po začátku války se například v Česku i Polsku hodně řešilo, kolik máme krytů a v jakém jsou stavu. Jak je na tom Estonsko?

To spadá hlavně pod estonské záchranné složky, ale mohu říct, že to řešíme na několika úrovních. První část tvoří veřejná místa, kde se lidé mohou ukrýt. Většina z nich už je označená a jejich poloha je veřejně dostupná.

Parlament zároveň přijal zákon, podle kterého musí mít nové budovy odpovídající ochranné prostory. Všechny státní instituce navíc nesou odpovědnost za to, aby měly vlastní ochranná opatření.

Vedle toho podporujeme také velké bytové domy v tom, aby měly prostory pro ukrytí obyvatel v případě krizové situace.

Myslíte si, že zbytek Evropy opravdu chápe, jak moc se bezpečnostní situace na východním křídle NATO změnila?

Myslím, že situace se zlepšuje, ale je fakt, že pokud hrozbu nemáte přímo vedle sebe, pochopení přichází pomaleji. Neřekl bych ovšem, že evropské země hrozbu nechápou. Chápou ji. Rozdíl je spíš v tom, jak rychle a razantně reagují.

Země blíže Rusku nebo státy, které hrozbu vnímají intenzivněji, postupují rychleji. Jiné země možná reagují pomaleji, protože bezprostřední nebezpečí necítí tak silně, ale všichni dnes vidí, co se děje na Ukrajině. Raketa nebo dron mohou během krátké chvíle doletět i mnohem dál na západ.

Všichni také vidíme, jak Rusko útočí na civilní cíle. Na školy, nemocnice nebo obytné oblasti. To všechno mění pohled lidí na bezpečnost v celé Evropě.