Tady už vše vypadá, jako by se NATO bránilo ruské invazi

/Od zvláštní zpravodajky v Litvě/

„Lekce z Ukrajiny nás donutily přehodnotit způsob, jakým cvičíme,“ říká mi s úsměvem major Robertas Šiuša, když procházíme areálem vojenské základny Pabradé.

Zařízení na první pohled působí jako klidné místo obklopené hustými borovými lesy, přitom se ale jedná o jedno z nejstrategičtějších míst v celém Pobaltí.

Obrana východní hranice Severoatlantické aliance se stala ještě zásadnějším tématem po ruské invazi na Ukrajinu. A obavy z možného přelití konfliktu jsou znát na mnoha místech v Litvě.

Už při příchodu do areálu je těžké si nevšimnout, jak důvěrně místní krajina napodobuje realitu, na kterou se tu několik tisíc vojáků připravuje.

Lesy, rozbahněné pláně, mělké vodní plochy, a dokonce i simulované město – všechno připravené na scénář, o kterém se všichni snaží mluvit co nejméně: Že by válka mohla začít i tady.

Když se ptám vojáků, nakolik si myslí, že je reálný útok ze sousední země, mají ve tvářích velmi vážné výrazy. „My jsme zvyklí na to, že je Rusko blízko. Proto se taky tolik připravujeme. Nikdy není dobré propadat pocitu bezpečnosti, natož teď,“ říká mi jeden z nich. Konkrétní jména vojáků v textu neuvádíme z bezpečnostních důvodů.

Právě probíhá cvičení ostré palby. Můj průvodce mi vysvětluje, že na rozdíl od běžných tréninků se zde používá ostrá munice. To znamená, že jakákoliv chyba, nedostatek koordinace nebo i minimální odchylka od plánu mohou mít vážné následky. I proto mi obléká neprůstřelnou vestu a nasazuji si na hlavu vojenskou helmu.

Program pak začíná důslednou ukázkou mapy či jednotlivých směrů útoku a vysvětlením strategie. Po chvíli se zdálky ozve první výstřel a my se přesouváme k jednomu z míst, odkud se cvičení řídí – a kde je tématem jedna z hlavních změn, které sem válka přinesla.

Na pozorovací stanici mi ukazují vojáci neustále se pohybující obraz z kamery dronu, kde se na zrnitém snímku objevuje cíl. Používání bezpilotních letounů se podle Šiuši stalo zásadní složkou v plánování úderů.

A zatímco dříve měly jednotky jen pár takových kusů, dnes je to právě oblast dronů, kde se litevská armáda ve velkém posunula. Počet používaných bezpilotních letounů se podle majora mnohonásobně zvýšil. A kromě strojů sloužících k pozorování je také mnohem větší pozornost upřena i na drony schopné provést úder.

Experimentování je pak slovo, které padá během návštěvy základny často. „Teď je ten ideální čas na zkoušení nových věcí. Od ukrajinské armády můžeme převzít hodně jejich tvrdě naučených zkušeností,“ popisuje mi voják a hrdě ukazuje na monitor, na kterém lze vidět, jak se pomocí dronu zaměřuje cíl.

Důležitá je také lidská stránka věci. A litevské ministerstvo obrany už dříve oznámilo, že plánuje v příštích třech letech naučit více než 22 tisíc lidí včetně školáků, jak sestavovat a ovládat drony.

Ve stínu nedaleké války se ovšem podle vojáků neustále mění a zlepšuje také strategie. „Rozptýlili jsme velitelská stanoviště, abychom nebyli soustředěni na jednom místě. Teď jsme schopni operovat v různém prostředí – v lese, v podzemních objektech nebo kdekoliv, kde se dá skrýt. Experimentujeme, abychom byli připraveni na reálné situace,“ dodává Šiuša.

Cvičení Iron Wolf, které jsme navštívili, se koná dvakrát ročně a trvá několik dní. Zahrnuje většinou stovky až tisíce vojáků z více zemí, zatímco testuje schopnost spolupráce mezi jednotkami. Mnohdy totiž každá z nich funguje jinak.

„Každá země má své systémy a procedury, takže hlavní lekce je naučit se spolupracovat a bojovat společně jako jedna síla NATO,“ dodává Šiuša. Výsledek se tak podle něj nezrcadlí jen v konkrétních číslech a manévrech, ale zejména v tom, že se buduje skutečná spolupráce a připravenost spojenců.

Když se ho ptám, jak se to zatím daří, ujišťuje mě, že jde vidět za poslední roky obrovský pokrok. A to i díky uvědomění, že síly mohou být potřeba více než kdy dříve.

Přesouváme se na otevřené prostranství, kde jsou jen v dálce vidět stromy. Zde má dojít k vrcholu cvičení. Několik obrněných vozidel se pohybuje po rozbahněném terénu, ozývají se první výstřely, zatímco začíná intenzivně pršet.

Zlatým hřebem je nakonec výstřel z protitankového raketového systému Javelin, který se do povědomí širší veřejnosti dostal kvůli válce na Ukrajině.

Během probíhajícího cvičení ostré palby se hodnotí, jestli celý systém podpory palby funguje bezchybně, tedy zda pozorovatelé dělostřelecké palby přesně určují souřadnice, zda samohybné houfnice úspěšně zasahují určené cíle a zda pěchotní jednotky přesně počítají rychlost a směr svého pohybu, aby se vyhnuly vstupu do oblasti vlastní dělostřelecké palby.

Dnešní cvičení je u konce, ale je znát, že se jedná pouze o jeden z kousků skládačky.

Pobaltí bývá často zmiňováno jako další možný cíl ruských sil, pokud by Ukrajina padla. Už dnes je zde ale zájem Ruska zřetelný, a to i kvůli řadě sabotáží nebo „zatoulaných“ dronů, které trojice států na východní hranici v minulých měsících řešila. Znepokojení zde vzbuzuje také fakt, že ruská vláda neustále posiluje svůj obranný průmysl.

Zatímco na základně se testují nové taktiky, v politice a veřejném prostoru se odehrává rychlá transformace litevské obrany. Vláda ztrojnásobila vojenské výdaje a během dvou let se zvýšily na čtyři procenta HDP země, což je jeden z nejvyšších podílů v celé Alianci. A plán na další rok je ještě další posílení – na 5,38 procenta.

„Jsme v určitém předválečném období. Máme málo času se připravit,“ popsal pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert z Vilniuské univerzity Tomas Janeliūnas.

Podle něj tenhle pocit naléhavosti žene politiky i armádu k rozhodnutím, která by dříve působila nemyslitelně. Zvýšení výdajů je tak vidět i v nových vozidlech a vybavení, jež denně používají také na základně Pabradé.

Na rozdíl od většiny Evropy panuje v Litvě také silný konsenzus v tom, že zbrojení a silná armáda mají být prioritami země. Nedávný průzkum ukázal, že šest z deseti obyvatel podporuje zvýšení výdajů na obranu až na pět procent HDP.

„Hrozba z Ruska tu není teoretická,“ vysvětluje analytik. „Lidé ji cítí – s každým narušením vzdušného prostoru, s každou zprávou o dronu nebo sabotáži.“

Téma veřejné podpory otevíráme i na základně. Všichni vojáci se shodují, že armáda je vnímána jako důležitá součást společnosti a v běžném životě není úplně oddělitelná. To dokazují například časté přesuny vojenské techniky po civilních silnicích nebo pohyb vojáků po městech.

„Lidé opravdu důvěřují armádě, my se o to snažíme. Vždy zveřejňujeme, kde se budeme pohybovat nebo nějak působit. Nikdo nestojí v tomhle období o šíření zbytečné paniky,“ ujišťuje mě Šiuša.

A přestože v litevském pohraničí panika zatím opravdu nepanuje, je jasné, že hrozba útoku je zřetelná ve vzduchu nejen na vojenské základně.