Oblast, na kterou si Rusko brousí zuby, se připravuje na vše

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštní zpravodajky v Lotyšsku/

Na mapě jsou značené vesnice, ale po cestě potkáte většinou jen jeden dům. Někdy obydlený, většinou spíše rozpadlý.

V dálce pak mezi stromy nebo na konci pole stojí asi tři metry vysoký plot s ostnatým drátem. Přímo k němu nesmíte, varují cedule.

Pro všechny případy jsou na různých místech rozmístěny i pozorovací stanice, na kterých hlídkují pohraničníci. Takové je prostředí v těsné blízkosti lotyšských hranic s Ruskem.

Kvůli obavám, že by se pobaltské země mohly stát cílem dalšího ruského útoku, se po začátku války na Ukrajině výrazně zvýšila ochrana téměř 300kilometrové hranice.

„Proměnilo se to tu, ale v normální dny si toho nevšímám. Sleduju mnohem víc zprávy a není to příjemné, když se něco blízko děje. Já už jsem tu toho ale zažila tolik, že nemám žádná očekávání. Může se stát to nejhorší, nebo taky vůbec nic,“ popisuje mi 76letá Marija kousek od autobusové zastávky ve městě Aluksne, které leží blízko hranic.

Ve východně položené oblasti strávila Marija téměř celý život a nikdy ji nenapadlo, že by se měla přestěhovat. Stejně to prý vnímají i její přátelé. „Tohle je doma, ať už je válka blízko, nebo ne. Odejít bych vážně nechtěla, to spíš věřím, že nás v tom nejhorším případě něco ochrání. Ale takhle na to opravdu nechci myslet,“ usmívá se a snaží se stočit konverzaci k osobnějším tématům, než je obrana země.

Podobné nálady panují i na dalších místech v blízkosti ruských hranic. Přestože zde je cítit klid a lidé pokračují ve svých běžných životech, je zřejmé, že válka tu není lhostejným tématem.

Ve vesnici Pededze, odkud je to do Ruska jen asi 10 kilometrů, lze vypozorovat podobné vakuum. U kulturního domu jezdí děti na kolech, další lidé se starají o shrabování spadaného listí. Z místa se navíc dá pohodlně dostat jen jedním směrem, trasa vedoucí do Ruska je prašná a neupravená.

„Do Ruska je to odsud kousek, ale zároveň mi v něčem přijde hodně daleko. To hlavně po začátku války. Já s tím fakt hodně nesouhlasím a přijde mi to hrozné. A nechci, aby něco takového potkalo třeba moje děti,“ svěřuje se mi 30letá Kristine, kterou v Pededze potkávám.

Svou přítomnost ruský režim pobaltským státům nadále připomíná. Zejména v minulých měsících se zvýšily provokace.

Lotyšské úřady tak na jaře omezily pohyb na třech hraničních přechodech s odvoláním na riziko „hybridních hrozeb“ ze sousedního Ruska a Běloruska. Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů je tak nezvykle prázdno.

Vláda upozorňuje nejen na podezřelé přelety dronů, ale i snahu o destabilizaci pomocí řízené migrace.

„Hybridní hrozby nejsou pro Lotyšsko ničím novým, ale staly se mnohem sofistikovanějšími. Vidíme například využívání migrantů na hranicích jako nástroje nátlaku a nyní se zaměřujeme i na tzv. dronovou zeď – síť senzorů a systémů, které mají odhalovat a ničit nepřátelské drony,“ popsal pro Seznam Zprávy bývalý lotyšský ministr obrany a nynější poradce na resortu Imants Lieģis.

Taková situace zasahuje i do běžného života místních, a přestože nejde o přímý útok, zasévá nejistotu.

„Pro obyvatele pohraniční oblasti je to současná realita. A musíme si to uvědomit. Lidé se ohledně toho cítí různě, ale celkově v rámci komunity panuje zvýšená ostražitost a silný zájem o bezpečnostní otázky,“ reagoval na dotaz ohledně hybridních hrozeb v regionu Edgars Mekšs, předseda městské rady v pohraničním městě Ludza.

Přítomnost blízkého nebezpečí dokreslují vojenské aktivity, které se po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu staly v pobaltské zemi mnohem běžnější záležitostí. To může dokreslit i výrazné zvýšení výdajů na obranu, které by v příštím roce měly dosáhnout až 4,9 % hrubého domácího produktu země.

„Spolupráce se silami ozbrojených složek a Národní gardou probíhá pravidelně a konstruktivně. Probíhají různé školení a společná cvičení a je poskytována podpora při zavádění opatření proti mobilitě případných útočníků. Tato spolupráce posiluje celkový pocit bezpečí a zvyšuje připravenost na krizové situace,“ podotkl Mekšs.

Obrana hranic se stala jednou ze složek, do nichž Riga rozsáhle investuje. Od minulého roku zahájila program investice asi 300 milionů eur na vykopání protitankových příkopů, instalaci takzvaných dračích zubů i posílení lidského kapitálu.

A přestože spojenecké státy v regionu taktéž investují rozsáhle do obrany a spolupráce, v poslední době je zřetelná nejistota ohledně dlouhodobého závazku Spojených států k evropské bezpečnosti.

Důvody, proč je lotyšské pohraničí potenciálním místem ruského útoku, ale nestojí jen na geografické blízkosti. V Latgalsku, jak se nazývá region ve východní části země, je na rozdíl od jiných částí mnohem více přítomný vliv Sovětského svazu, jehož součástí pobaltské státy byly.

Například ve městě Daugavpils najdete honosné pravoslavné kostely, nápisy v azbuce na obchodech či domech a mezi lidmi je hojně používaná ruština.

„Lidé tu neradi mluví o válce. Není to tak, že by podporovali Rusko, jen proto že mluví stejným jazykem. Ale je to prostě nepříjemné téma, kterému se chcete spíš vyhnout,“ vysvětluje mi 27letá Svetlana, která v Daugavpilsu žije.

Právě v lotyšském pohraničí žije velká část ruskojazyčné komunity. Podle údajů z průzkumu lotyšské vlády z roku 2022 mluví doma rusky přibližně 55 procent lidí v Latgalsku, což je zdaleka nejvyšší hodnota ze všech regionů v zemi.

Stejně tak má Lotyšsko ze všech tří pobaltských zemí největší počet etnických Rusů - tvoří necelou čtvrtinu populace. Moskva už od rozpadu Sovětského svazu soustavně vyvíjí diplomatický tlak na Rigu a obviňuje lotyšskou vládu z utlačování etnických Rusů jako národnostní menšiny.

Přesto ale takové narativy nemají v pobaltské zemi přílišný prostor a panuje zde silný národní konsenzus na podpoře napadené Ukrajiny i samotné obraně Lotyšska.

„Ruským dezinformacím čelíme už přes třicet let, od chvíle, kdy jsme znovu získali nezávislost. Lidé jsou na to citliví a méně náchylní k manipulaci. Paměť sovětské okupace je tu pořád živá – víme, co znamená, když Rusko nějakou zemi obsadí,“ uzavírá Lieģis.