Článek
Pro ty, kteří nevolili žádnou ze současných vládních stran, naplňuje jejich angažmá ta nejhorší očekávání. Okamurovci nabourávají mezinárodní pověst spolehlivého evropského spojence Západu, Motoristé se chovají jako malé a nevychované děti a Babiš je rádoby státnický, ale ve skutečnosti slabý.
Určitá naděje se upírá na ministry Adama Vojtěcha a Roberta Plagu. U nich se zdá, že mají plán a taky odhodlání měnit věci k lepšímu. Ještě bych k nim přidal Borise Šťastného. Ten se do vlády dostal za Motoristy, ale bral bych to u něj podobně jako u těch dvou: S těmi všemi je to tak, jako když si zavoláte taxi z aplikace. Je vám celkem jedno, kdo vás do cíle doveze, hlavně když se tam dostanete a bude to levné. Můžeme s tím morálně souhlasit i nesouhlasit, ale tak to prostě je.
Šťastný na sebe upozornil kampaní „Choďte pěšky do schodů“ a dočkal se radostného posměchu. Opravdu jsme potřebovali nového ministra, který po nástupu do funkce, vymyšlené jemu na míru (a dost možná pouze z politických důvodů), vymyslí… ceduli?
Říkám: Opatrně s tím posměchem. Výhledově může být tahle cedule tím jediným, co vláda Babiše a spol. udělala pro tuhle zemi dobrého. A to o parník, jak se někdy říká.
V roce 2010 publikoval Thomas Frieden, tehdejší ředitel amerického CDC, článek nazvaný „Health Impact Pyramid“. Popisuje v něm jednoduchou, ale poměrně málo intuitivní věc. Největší populační dopad nemají sofistikované zdravotní programy ani rady drahých osobních koučů. Největší dopad mají zásahy, které mění každodenní chování velkého počtu lidí. Malá změna, která se opakuje milionkrát denně, porazí velkou změnu, kterou udělá pár stovek motivovaných lidí.
Cedule vedle výtahu je přesně tímto typem zásahu. A není to český vynález.
V belgických Flandrech testovali nápis „Stay in form, take the stairs“ v nákupním centru a na dvou železničních stanicích. Výsledek: zvýšení používání schodů o 8 až 18 procentních bodů oproti výchozímu stavu. V Kodani měřili totéž v centrální stanici – podíl lidí na schodech vzrostl z 12 na 16 procent na jednom místě a z 23 na 31 procent na druhém. Metaanalýza publikovaná v BMJ Open ukazuje, že efekty jsou relativně malé, ale konzistentní. Fungují v nemocnicích, na univerzitách, ve vládních budovách, v dopravních uzlech. A jsou časově udržitelné, pokud se intervence udržuje.
Jsou to malá čísla? Ano. Ale aplikovaná na celou populaci mají kumulativní efekt, kterého žádný program typu „běhejte třikrát týdně“ nikdy nedosáhne. Protože běhat třikrát týdně bude zlomek populace, ale vyjít pár pater pěšky může kdokoli. Každý den. Bez speciálního vybavení, bez předplatného v posilovně, bez trenéra na Instagramu.
To je důvod, proč CDC v Americe doporučuje umisťovat nápisy u výtahů. Proč to dělá britský NHS v rámci programů Healthy Workplace. Proč Kanada testuje vizuální „stair prompts“ v úřadech a dopravních uzlech s konkrétními čísly – „Dvě minuty chůze po schodech denně snižují riziko srdečních onemocnění“. A proč WHO zahrnuje podporu každodenní chůze do balíku levných intervencí proti neinfekčním nemocem.
Boris Šťastný nedělá nic originálního. A to je na tom právě to nejlepší. Nevymýšlí znovu kolo. Dělá něco, co funguje v desítkách zemí a co má za sebou recenzované studie. Nic převratného ani super vizionářského. Ale pozor, kolik podobných příkladů v české politice najdeme?
Není to důvod k výsměchu. Jasně, lidi se nesmějí principu, ale politické symbolice. Vždyť je to ministr za „Motoristy“. Přijde jim komické to, že nová vláda řeší schody a cedule, zatímco země má jiné problémy.
Jenže co jsou skutečné problémy? Obezita stojí český zdravotní systém miliardy ročně. Kardiovaskulární nemoci jsou hlavní příčinou smrti. Diabetes 2. typu roste. Řešení, které s tím prokazatelně něco dělá, nevyžaduje žádný rozpočet, žádnou legislativu, žádné koaliční vyjednávání – a my se mu smějeme, protože ho prosazuje někdo za Motoristy.
Skoro bych se vsadil, že tahle parta bude další v řadě politických stran „na jedno použití“. Že si za dvacet let nebudeme moci vzpomenout, co to ti „Motoristi“ byli, nemluvě o tom, kdo za ně kandidoval a jaké „ohromné skandály“ dělal. Vypaří se z veřejného prostoru stejně jako - například - Věci veřejné, dnes už spíš věci zapomenuté.
Ale jestli ty cedule zůstanou viset a jestli někdo přidá měření – kolik lidí chodí po schodech dnes versus za rok –, pak se může stát, že ta na počátku roku 2026 nejzesměšňovanější iniciativa téhle vlády bude tou jedinou, která prokazatelně zachrání lidské životy.
Jděte zítra po schodech.
