Článek
Aerolinky Riyadh Air zahájily provoz teprve loni a v následujících letech chystají obří expanzi. Saúdská Arábie chce totiž omezit svou závislost na exportu fosilních paliv a hledá nové cesty, kam nasměrovat hospodářství. Sázka na leteckou dopravu není v regionu ojedinělá, Rijád se ale od Spojených arabských emirátů a Kataru hodlá odlišit.
Pro přehlednost připomínáme, že Spojené arabské emiráty s hlavním městem Abú Dhabí je jiná země než Saúdská Arábie s metropolí Rijád.
Klíčová myšlenka zůstává stejná. Blízký východ by sloužil jako přestupní stanice pro létání po celém světě. Zatímco do Dubaje či Dauhá ale cestující „sváží“ hlavně velkokapacitní letadla, jako Boeing 777 či dosluhující Airbusy A380, Rijád chce být flexibilnější. Do flotily nakupuje spíše menší stroje s dlouhým doletem, díky kterým se mu vyplatí i obsluha méně vytížených destinací.
„Nové typy letadel, jako je dálkový Airbus A321XLR s úzkým trupem, umožňují aerolinkám otevírat linky, které dříve nebyly ekonomicky životaschopné, a měnit tak podobu svých sítí,“ píše ve své aktuální zprávě poradenská firma Boston Consulting Group.
Nové Riyadh Air tak namísto obřích letadel objednávají především Airbusy A321 a Boeingy 787. Nezvažují třeba ani pořízení typu 777, který je páteřním strojem pro fungování společnosti Emirates. Saúdové vycházejí z aktuálních trendů v letectví a namísto objemu sází hlavně na exkluzivitu.
Velkou část kabiny tak zabírají prostorná místa pro bohatší klientelu, která aerolinkám obecně přináší mnohem vyšší marže než cestující v ekonomické třídě. Stejnou cestou se nyní vydávají prakticky všichni zavedení hráči, od United až po Lufthansu.
Saúdská Arábie se ale rozhodla budovat aerolinky prakticky z ničeho, a i přes státní krytí se o nich dá mluvit jako o start-upu. Podoba jejich flotily tak neodráží minulost, která stála na velkokapacitních letadlech, ale očekávané trendy do budoucna. Firma zároveň doufá, že konflikt s Íránem může využít ve svůj prospěch. Mnoho cestujících může Dubaj i Dauhá do budoucna vnímat jako rizikovou destinaci.
„Myslím, že Rijád má v tuto chvíli z geografického hlediska štěstí, kde se nachází. Všichni samozřejmě doufáme, že se ten konflikt podaří vyřešit velmi, velmi brzy. Ale to, co vidíme, je, že všechny základní ekonomické ukazatele jsou velmi, velmi silné,“ okomentoval výhled do budoucna šéf Riyadh Air Tony Douglas pro státní televizi Al-Arabiya.
Riyadh Air se můžou od začátku přizpůsobit i tomu, že se přesouvá těžiště letecké dopravy. Zatímco donedávna byla silná bohatá klientela v Evropě, nyní je stále víc movitých zákazníků i v Indii a jihovýchodní Asii.
Společnost sice zahájila lety do Londýna, při rozvoji linek se ale soustředí zejména právě na asijské destinace. Letecké společnosti by proto v následujících letech chtěly těžit z hospodářského vzestupu Indie. Vidět je to i v nabídce Riyadh Air, která už obsluhuje osm destinací v Indii, zatímco v Evropě jsou to zatím jen tři.
Menší letadla, gigantické letiště
Projekt je jen jednou částí obří modernizace Saúdské Arábie, která se v mnoha věcech odklání od zavedené praxe. Tamní režim dlouhá léta rozvíjel přístavní město Džidda, kde se mimo jiné staví i nejvyšší mrakodrap světa. Džidda je dodnes hlavním leteckým uzlem země, přes který každoročně míří miliony poutníků na cestě do Mekky a Mediny.
Království, nyní fakticky vedené korunním princem Muhammadem bin Salmánem, se ale snaží v očích světa působit moderně a letiště v Džiddě mu do nové strategie nezapadá.
Zatímco tento uzel má být i nadále klíčovou přestupní stanicí pro poutníky, stejně jako pro dříve vlajkového dopravce Saudia, pro cizince vzniká samostatná infrastruktura – vedle nové aerolinky se staví i další výkladní skříň celé země.
Rijádské letiště prochází masivní přestavbou, během které by se mělo proměnit v největší letecký uzel světa. Kolem roku 2030 by mělo mít šest ranvejí a svou současnou kapacitu prakticky zdvojnásobit na zhruba 120 milionů cestujících ročně. To je skoro sedmkrát tolik, kolik loni odbavilo letiště v Praze. Ještě donedávna byl přitom Rijád hlavně administrativním a vnitrostátním uzlem, zatímco za turismus v zemi zodpovídala Džidda.
„Nové aerolinie a letiště jsou součástí obřího balíku projektů, které upevní pozici naší země jako mezinárodního leteckého uzlu a globálního logistického centra,“ vzkázal v červnu saúdskoarabský ministr dopravy Saleh Al-Jasser.
Země se tak oficiálně rozhodla napodobit to, co už podnikly Spojené arabské emiráty a Katar. Tím, že to dělá s mnohaletým odstupem, se ale může poučit z toho, jak se letecká branže pod náporem konfliktů i ekonomiky změnila.
