Všeho je dost, jedinou brzdou budoucího stavebnictví je nedostatek lidí

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Stavebnictví stojí na pěti pilířích, které podpírají cestu k bydlení. Jenže dnes se tyto pilíře potýkají se svými problémy, naráží do sebe a do toho na ně působí vnější okolnosti,“ popisuje v Agendě SZ Byznys zásadní problém bytové výstavby šéf Pro-Doma Petr Vaněrka.

Začíná to drahými penězi a přes nedostupné a nepřipravené pozemky a zdlouhavé procesy a materiály se dostáváme k ceně práce a nedostatku lidí. „Lidé do toho oboru dnes nechtějí vstupovat. I index vytíženosti stavebních firem ukazuje, že firmy pracují na limitu produkčních možností,“ dodává Vaněrka.

Jak moc počet lidí ve stavebnictví proti tomu boomu v minulosti klesl? Kolik lidí ze stavebnictví zmizelo?

Když se budu držet rodinných staveb, tak produkce rodinných domů klesla z 18 tisíc za rok zhruba na 12 tisíc. Jsme v propadu zhruba 40 procent.

Takže je tam i o 40 % lidí méně?

V segmentu výstavby rodinných domů to musí být tolik, kolik ukazuje propad. Stavební firmy se momentálně nachází v nastavení, kdy mají přiměřenou ziskovost a ani nepotřebují jít nahoru nebo dolů. Jejich motivací jsou zakázky, které si chystají nějakou dobu dopředu a jedou v bezpečném režimu, který umožňuje přežívat. Ne že by nové lidi nechtěli, ale nemají je kde vzít. Jedinou brzdou budoucího stavebnictví jsou právě lidé a jejich nedostatek.

Mezi pilíři jste zmínil i materiály - jak moc velkou roli dnes hrají? Čeká se stále na něco?

Každý pilíř výstavbu enormě zdražuje, ale pro produkty - materiály , to teď neplatí.

Stavebnictví je ale cyklický byznys a karty se teď obrátily. V minulosti byli výrobci i prodejci kritizováni za to, že mají vysoké zisky. Teď jsme v období propadu, nebo stagnace - na to dno jsme si snad už dosedli. Teď čekáme, až to půjde nahoru, všichni výrobci i prodejci jedou na hraně rentability a dokonce využívají i výhody, která ve střední Evropě nemá úplně obdoby – mají své vlastní nemovitosti a žijí z podstaty a prohospodařují to.

Co znamená, že žijí z podstaty a prohospodařují to?

Když se budu držet distribuce, český trh je zvláštní tím, že naprostá většina distribuce je ve vlastnictví privátních osob a ti drží velký podíl kapitálu v nemovitostech. Běžné tržní nájemné je totiž výrazně dražší, než odpis budovy. Takto si jen naúčtujete nulu a říkáte, že budova, kterou užíváte k byznysu, teď neexistuje. Všichni tak snížili nároky na návratnost svých investic.

Nároky na interní nájemné, které by bylo stejné jako když si najmete areály a v nich začnete prodávat stavební hmoty, by nefungovalo. To by bylo hluboko pod bodem zvratu.

Je u materiálů něco, co by dnes chybělo a zdražovalo?

Nedostatek není, mám ale vlastně strach z budoucnosti a z toho že se začne stavět. K tomu se totiž kromě nedostatku lidí připojí i otázka, zda bude z čeho stavět a myslím primární suroviny. Ta ložiska tu nejsou nadlouho.

Co se týče materiálů, dnes je poptávka daleko pod nabídkou a tomu odpovídají i ceny. Zdražení stavebních materiálů nekoresponduje s inflací – například se zdražením potravin. Tomu se stavební materiály ani nepřiblížily a některé dokonce zlevnily.

Co je dnes levnější?

Ten celkový mix vychází dost podobně. Vezmu to od základního. Při srovnání let 2021 a 2025 například červená cihla zdražila z 66 korun na 84 korun, tedy o 27 procent. To je ale za 4 roky, takže roční průměr je relativně směšný a navíc je otázka, za kolik se cihla reálně prodává, když to jde do zakázek. Platí totiž, že čím větší zakázka, tím větší sleva.

Železo šlo za pět let nahoru o 10 procent, ale třeba polystiren je dokonce o 15 procent levnější. OSB deska je dnes místo na 420 korunách na 225 korunách. Třeba ale sádrokartonová deska naopak zdražila o 55 procent. V tom celkovém mixu to je dost podobné.

Jak moc velkou roli dnes v prodejnách hrají dovozy z ciziny? Šéf společnosti Heluz na tomto místě například mluvil o levnějších cihlách z Německa.

Dříve nás trápilo Polsko s identickými produkty, které se ale v Česku prodávaly za jinou cenu. To bylo pravděpodobně kurzem a nějakou krátkodobou anomálií.

Já import považuji za něco, co tu vždy bylo a v nějaké míře bude. Samozřejmě propisuje se to do čísel a vkliňuje se to do základního schématu. Když ale vezmu jen zdivo, my také nejsme příznivci importu.

Pokud totiž budete prodávat renomovanou značku auta a najednou přijde čínský výrobce s vozem za polovinu, musíte na to navázat servis, poradenství, záruky, v našem případě stavebnictví i obalové hospodářství a další věci. Tohle prostě jako obchodník udělat musíme.

Na jednom domě sice cihly z dovozu udělají 40 tisíc, ale pro mě jako obchodníka je to s věcmi kolem, které musím zajistit třeba 10 procent o které to zákazník dostane levněji a je otázka, jestli to vyrovná vše, co jsem zmínil. A pak je otázka, až přijdou reklamace, záruky a podobně. Na tohle je třeba myslet. Import ale samozřejmě brzdí také bonusová schémata tuzemských dodavatelů. Takhle je prostě byznys nastavený.

Bonusová schémata?

Výrobci i prodejci všude po celém světě jedou na nějaké množství. Výrobce se snaží prodat víc a také vy jako distributor se snažíte prodat toho více, ale už musíte chtít více peněz. Rozdíl mezi základem a tím co se prodá navíc je bonus, který získá od výrobce ten co prodává. Jenže v této době, když začnete prodávat méně tak se bonus smaže a vy postupně jdete hluboko, hluboko do ztráty.

Takže levnější import se vám nevyplatí….

Snažit se do stávajících podílů na trhu vklínit import je velice komplikované. Ale je to tak spravedlivé.

Když sečteme všechno, co jsme si teď řekli, co to znamená pro hospodaření firem a co to znamená konkrétně pro PRO Doma?

Kdyby nevstoupilo do stavebnictví AI a s ním třeba inteligentní nástroje jako dynamický pricing strategie, při které se ceny produktů a služeb upravují v reálném čase na základě poptávky, nabídky, konkurence a dalších faktorů pomocí umělé inteligence, pozn.red.), nebylo by to možné dělat ze ziskem. To množství inovací a zjednodušení procesů nám umožňuje vydělávat peníze. Situace v distribuci je taková, že většina distributorů jede na úrovni bodu zvratu – generují takzvanou teplou nulu. Nejsou ve ztrátě, ale nejsou v takovém zisku, který by jim umožnil přežít delší dobu.

Tržby, prodeje a zisk jsou u vás jaké?

V předchozích dvou letech jsme každý rok udělali 12 miliard, což považuju za velmi dobrý výsledek - nezabýváme se totiž jiným byznysem, který by nám naplňoval čísla třeba z jiných činností. Tyto dva roky jsme ale měli dietu a pobočky jsme neotvírali. Naše cashflow prostě nebylo takové, abychom na tom postavili nějaký investiční plán.

Letos to bude o miliardu a kousíček víc, takže někde přes 13 miliard. EBITDU máme zhruba miliardu korun. Vypadá to sice, že je to hodně, ale máme platební povinnosti, které nám plynou z dluhové služby, máme investiční odpovědnost, je tu obnova vozového parku, opravy a další. Ono se to v těch odpisech a investicích ztrácí, ale je to uspokojivé a dá se s tím žít. Myslím, že tím bodem zvratu, místem kde se to láme je u nás pod 700 milionů. Tam už nejsme bezpeční.

A budete teď přidávat další prodejny? Už je čas?

Myslím si, že čas nastal. Nejdeme už ovšem cestou akvizic prodejců. Jednak je to drahé a pak i ta samotná integrace je dost bolestivá. Něco koupíte a pak, jak říkáme, vymetáme smetí a snažíme se to zachraňovat. Teď jsme koupili za tři týdny čtyři areály za zhruba 700 000 000 korun na nich budeme snad brzy otvírat prodejnu. Náš cíl, je jednoduchý - být ve všech velkých městech a mít 200 prodejen.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.