Článek
V Evropské unii s podzimem vrcholí souboj o podobu zemědělských dotací po roce 2027. Po jednání o celkovém rozpočtu se totiž nyní hraje o to, komu peníze přitečou a komu se naopak přiškrtí.
O tom do značné míry rozhodne nastavení zastropování a postupného krácení dotačních plateb. Česko, ale i některé další země žádají, aby tento mechanismus nebyl povinný.
„Slýchám dobrovolné, dobrovolné, dobrovolné. Ale co potom zůstane ze společné politiky,“ horoval v diskusi na pondělním jednání Rady EU pro zemědělství a rybolov eurokomisař pro zemědělství Christophe Hansen v reakci na naléhání některých členských zemí, včetně Česka, Slovenska a Maďarska.
Narazil tím na jeden z nejostřejších sporů při vyjednávání nové Společné zemědělské politiky pro roky 2028 až 2034. Evropská komise chce, aby se základní plošná podpora větším podnikům povinně snižovala a od určité hranice už dále nerostla.
Příklad: Pokud by plošná podpora pro zemědělský podnik vycházela na 100 tisíc eur, po navrhovaném krácení by dostal jen 61 250 eur. Krácení, kterému se říká degresivita, totiž začíná už nad 20 tisíci eur a s rostoucí částkou se postupně zvyšuje a peněz ubývá.
K tomu přidává Komise ještě zastropování. Žádný podnik by na základní plošné podpoře nedostal více než 100 tisíc eur ročně, tedy zhruba 2,5 milionu korun. Kvůli předchozímu krácení by na tento strop narazili až žadatelé, kterým by podpora původně vycházela na 255 tisíc eur, tedy asi 6,2 milionu korun.
Český Zemědělský svaz už dříve návrh kritizoval. Podle něj je to pro zemědělce horší než princip redistribuce, který se uplatňuje v současném programovém období. Redistribuce je dotační mechanismus, jehož cílem je přesunout část finanční podpory od velkých zemědělských podniků směrem k menším a středním farmářům.
Varuje, že by změna v Česku nezasáhla jen několik největších hráčů. Podle jeho odhadu by se degresivita mohla týkat zhruba šesti tisíc podniků a až kolem dvou tisíc by se mohlo pohybovat ve skupině potenciálně zasažené stropem. Zemědělský svaz namítá, že návrh nerozlišuje, zda jde o velkou rostlinnou farmu s několika zaměstnanci, nebo podnik se stovkou pracovníků a nákladnou živočišnou výrobou.
Ministerstvo zemědělství požaduje především možnost, aby si o zavedení degresivity a zastropování rozhodovaly jednotlivé státy samy.
Zastropování a krácení dotací
Výše základní plošné podpory - krácení (degrese)
- do 20 000 eur: 0 %
- 20 000–50 000 eur: 25 %
- 50 000–75 000 eur: 50 %
- nad 75 000 eur: 75 %
Krátí se vždy jen část podpory spadající do daného pásma, ne celá částka.
Zastropování:
- Po započtení degresivity by žádný podnik nedostal na základní plošné podpoře více než 100 000 eur ročně.
„Degresivita a zastropování, stejně jako minimální a maximální úroveň podpory, by podle české pozice měly být dobrovolnými nástroji a členské státy by měly mít možnost jejich konkrétní nastavení přizpůsobit svým podmínkám a potřebám,“ uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Marek Otava.
Resort už má k dispozici předběžné propočty dopadů na české zemědělce, konkrétní čísla ale na dotaz SZ Byznys neposkytl. Argumentuje tím, že evropská pravidla ještě nejsou definitivní. Nejasné je například to, jak se bude při zastropování posuzovat propojenost jednotlivých firem a osob.
„Ročně dostává za přímé platby částku více než 2,5 milionu korun přibližně 1750 subjektů,“ sdělil dříve redakci Státní zemědělský intervenční fond, který rozděluje dotace.
Česko zároveň požaduje, aby bylo možné před uplatněním stropu zohlednit náklady na zaměstnance. V praxi by tak podniky s větším počtem pracovníků mohly být zasaženy méně.
Oficiální český odpor proti povinnému zastropování má jednoduché vysvětlení. Tuzemské zemědělství je proti většině Evropy postavené na mnohem větších farmách. Průměrná velikost farmy v ČR je 121 hektarů, zatímco v EU je to 17 hektarů. Velké podniky u nás podle Evropské komise obhospodařují zhruba tři čtvrtiny zemědělské půdy. A protože se základní podpora odvíjí od počtu hektarů, právě české farmy by na evropské dotační nůžky narážely častěji než zemědělci v zemích, kde převažují menší hospodářství.
Dánsko, které má podobně jako Česko nadprůměrné farmy, si dopady návrhu spočítalo. Tamní vláda odhaduje, že degresivita by zasáhla asi 7 600 podniků, přibližně čtvrtinu všech farem, a 190 z nich by narazilo přímo na strop 100 tisíc eur. Objem základních plateb by podle propočtu klesl zhruba o 30 procent. I proto Kodaň, stejně jako Praha, požaduje, aby bylo zastropování dobrovolné.
Hansen na pondělním jednání naznačil, že je ochoten debatovat o ústupcích při konkrétním nastavení degresivity a zastropování. Ustoupit ale nechce v základní věci: podle něj mají být oba mechanismy povinné v celé Unii.
Stejný názor zastává Asociace soukromého zemědělství, která zastupuje spíše menší farmáře. „Požadujeme, aby zastropování části přímých plateb bylo povinné ve všech státech na úrovni přibližně sto tisíc eur. Je to tak nejspravedlivější,“ nastínil pozici sedláků předseda Jaroslav Šebek.
Spor ale není jen mezi Bruselem a Prahou. Česko, Německo, Slovensko, Maďarsko, Itálie, Švédsko nebo Dánsko tlačí na to, aby krácení a zastropování nebyly povinné a státy si je mohly nastavit samy. Často argumentují tím, že povinný princip by citelně zasáhl část větších podniků.
Polsko v minulosti nebylo proti principu zastropování, ale chtělo vyšší hranici než navrhovaných 100 tisíc eur. Platby už dnes krátí a stropuje Španělsko nebo Irsko. Francie ještě na dubnové Radě výslovně uvedla, že se nepřiklání ani na jednu stranu.
Hansen je v otázce povinnosti momentálně tvrdší než většina Rady. A zajímavé je, že Lucembursko, odkud pochází, má v téhle věci prakticky opačný postoj. „Mechanismus degresivity by měl zůstat dobrovolný,“ uvedla lucemburská ministryně zemědělství Martine Hansen.
