Článek
Ekonom Hendrik Bessembinder z Arizona State University ve své analýze „One Hundred Years in the U.S. Stock Markets“ zanalyzoval 29 754 jednotlivých akcií firem, se kterými se v letech 1926 až 2025 obchodovalo na burzách ve Spojených státech.
Tyto akcie se na trhu celkově zhodnocovaly tak, že vytvořily v čisté bilanci bohatství ve výši 91 bilionů dolarů.
Budoucnost nejsou jen války a stárnutí populace. Všude se skrývají investiční příležitosti, jen je objevit. Podcast Ve vatě zve na živé natáčení s investorem Václavem Dejčmarem a Dominikem Stroukalem. Vstupenky na www.letnipodcastovascena.cz.
Celých 60 procent titulů však bylo celkově ztrátových. Celkový výnos mediánové akcie byl -6,9 procenta a pouze 41,17 procenta akcií překonalo svým celkovým zhodnocením výnos amerických pokladničních poukázek.
Ohromující je pak koncentrace skutečných vítězů. Pouhých 46 společností vytvořilo polovinu celkového bohatství, tedy 45,5 bilionu dolarů. To je jen zhruba 0,15 procenta všech sledovaných akcií… Za sto let.
Tato koncentrace se navíc v uplynulé dekádě razantně zvedla, v předchozí Bessembinderově analýze za období let 1926 až 2016 polovina vytvořeného bohatství (tehdy 43 bilionů dolarů) připadala na 89 společností.
Už Bessembinderova studie „Do Stocks Outperform Treasury Bills?“ z roku 2018 odhalila, že čtyři ze sedmi akcií za celou dobu svého obchodování na burze dosáhly nižšího zhodnocení, než byl výnos jednoměsíčních amerických státních pokladničních poukázek, což je přitom synonymum pro prakticky bezrizikovou investici.
Data do roku 2025 přitom ukazují, že pouhá čtyři procenta nejúspěšnějších společností zajistila celý čistý zisk amerického akciového trhu od roku 1926, zatímco zbytek akcií dohromady nedokázal překonat výsledek zmíněných pokladničních poukázek.
Chcete nejlepší, kupte všechny
Pasivní indexové investování, které v posledních desetiletích zaznamenalo obrovský rozmach, s těmito a podobnými statistikami pracuje.
„Nehledejte jehlu v kupce sena, kupte si celou kupku sena,“ říkával otec burzovně obchodovaných fondů John Bogle ze společnosti Vanguard. Pokud totiž investor kupuje jednotlivé akcie, nestačí mu jenom vybrat „dobré firmy“. Potřebuje trefit ty opravdu vzácné společnosti, které se z dobrých firem stanou těmi největšími vítězi a vydrží jimi být dostatečně dlouho.
To je samozřejmě teoreticky možné a pro schopného „stock-pickera“ může být potenciální odměna obrovská. Historická data však ukazují, jak obtížné je takové vítěze předem identifikovat.
Pro běžného investora má proto širší index nebo koš akcií nakupovaný najednou v podobě burzovně obchodovaného fondu (ETF) zásadní výhodu. Takový investor nemusí (a vlastně nemůže) vědět, která akcie bude příští Nvidia, Apple nebo jiná hvězda. Vlastní je všechny, čímž automaticky získá i ty, které nakonec vytvoří disproporčně velkou část celkového výnosu trhu.
Bessembinder sám z výsledků své práce vyvozuje, že pro investory bez prokazatelné informační nebo jiné výhody je široká diverzifikace podstatně racionálnější strategií než snaha o sestavení portfolia koncentrovaného v několika málo akciových titulech.
Ani tvůrci akciových indexů nevědí, jaké firmy se v horizontu desítek let stanou největšími vítězi. Investor, který pravidelně kupuje celý index, má ale jistotu, že je bude mít v portfoliu, až se jimi stanou.
