Článek
„Pohybujte se pomalu a moc nemluvte,“ dostávám jasné instrukce. Než vcházím do potemnělé místnosti, převlékám se do čistého oblečení, kombinézy a vydezinfikuji si ruce. Jediné světlo v místnosti září z prosklených komor uprostřed. Okolo nich stojí v soustředěném tichu operatéři, jejich ruce jsou zabořené do otvorů, které ústí do „akvárií“. Jen v nich nejsou ryby, ale lidské tkáně.
Reportáž z tkáňové banky.Video: Filip Horáček, Seznam Zprávy
Operatéři tkáně čistí, proplachují a opracovávají do požadovaných tvarů. Některé se suší mrazem, jiné se uchovávají v hlubokomrazicích boxech při teplotě minus 80 stupňů Celsia.
Kosti, šlachy, vazy, menisky, kůže, rohovky… Některé z nich ještě před desítkami hodin patřily živým dárcům. A za několik desítek hodin už mohou zachraňovat životy nebo pacientům dávají šanci na kvalitnější život.
„Když vám bude nevolno, přejděte místnost na druhou stranu a stiskněte tlačítko,“ vzpomínám na upozornění zaměstnance ostravského Národního centra tkání a buněk, který mi dal před vstupem krátké školení. Pohled to není příjemný. Jenže pro podobné myšlenky tady není ani milimetr místa. Dotěrné pochybnosti musí okamžitě zahnat vědomí, že operatéři někomu pomáhají.
Izolátorové rukávce s rukavicemi umožňují bezpečné zpracování lidských tkání.
A pomáhat budou dál, a to ještě ve větším měřítku. Tkáňová banka, která je už dnes svým izolátorovým pracovištěm v Evropě unikátní, stojí před zásadními investicemi do rozšíření. Aby splnila požadavky nového evropského nařízení pro látky lidského původu s platností od srpna 2027, zmodernizuje provoz a vybaví pracoviště novými technologiemi. Investice do nového izolátorového pracoviště a automatické linky přesáhnou 150 milionů korun.
„Bez toho bychom měli problém do budoucna splnit většinu nových legislativních požadavků,“ říká Daniel Špirka, vedoucí úseku tkáňových transplantátů ostravského centra.
Investice umožní centru zpracovávat tkáňové transplantáty třetí generace, které jsou pokročilejší než dnes a vyžadují i méně náročné lidské práce. Na složité manuální činnosti se operatéři zaučují měsíce až roky. Automatizace jim uvolní ruce na vědeckou činnost, jako je vývoj nových transplantátů nebo například kontrolování celého procesu.
Izolátorové pracoviště ostravské tkáňové banky.
Peníze už má centrum částečně zajištěné. Přibližně 130 milionů má jít od soukromých akcionářů, zbývajících asi 20 milionů z grantů.
Legislativa, která klade vyšší požadavky na kvalitu a bezpečnost tkáňových transplantátů, ale může zkomplikovat provoz některých pracovišť v Evropské unii. „Ne všechna tkáňová zařízení v Evropské unii budou schopna vyšší investice zajistit,“ tvrdí Špirka. Podle něj část z nich novou regulaci nesplní a budou proto odkázána na spolupráci s modernějšími pracovišti.
České NCTB z této situace může těžit. Výrobní kapacita ostravského centra se po modernizaci zvýší přibližně o třetinu. Jeho úkolem je především zajistit soběstačnost pacientů v České republice, ale vedení očekává, že investice více otevřou zahraniční spolupráci v dodávkách českých transplantátů a know-how.
„V tuto chvíli máme informace napříč Evropou, že tyto spolupráce se chystají, a i my plánujeme brzo oznámit vznik strategického partnerství v rámci dalších států Evropské unie,“ říká Špirka. Nevyloučil ani scénář z minulosti, kdy se v době zpřísnění regulace kolem roku 2009 tkáňové banky slučovaly a v některých případech ukončovaly provoz.
Spolupráce na přeshraniční úrovni není pro české tkáňové a buněčné centrum nová. Jedna z dosavadních nejviditelnějších kooperací vznikla teprve nedávno, po požáru při oslavách Nového roku v baru ve švýcarském městě Crans-Montana, kam z Ostravy mířily dermoepidermální transplantáty pro pacienty s popáleninami.
Transplantát, který prošel rukama českých operatérů, pomohl také ženě postřelené při útoku ve školní budově v jednom z okolních států. Další zachránily kariéru mladých vrcholových sportovců po vážném zranění. Běžně se také transplantáty používají u pacientů s onkologickým onemocněním, kteří se díky výměně nemocné části u dolních končetin mohli vrátit do aktivního života.
Národní centrum tkání a buněk není klasický byznys. Samotné poskytování lidských tkání nesmí být zdrojem zisku. Ceny transplantátů mají pokrývat pouze náklady na jejich získání, zpracování a skladování.
Vznik a rozvoj centra pomáhal financovat podnikatel Michal Zahradníček, investor do biotechnologií ve společnosti Primecell a filantrop. Do projektu postupně vložil stovky milionů korun. Jak dříve popsaly Seznam Zprávy, v roce 2025 jeho společnost Primecell za stovky milionů prodala Národní centrum pupečníkové krve, které před lety zachránil před krachem.
