Nelítostná válka o čipy, kterou si nikdo nemůže dovolit prohrát

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Současné tahy dvou největších ekonomik světa, tedy Spojených států a Číny, lze do značné míry shrnout do termínu „Čipová válka“. Právě na tomto poli obě velmoci vedou rozhodující souboj o to, kdo bude nejsilnějším hráčem na technologickém, a tím pádem i ekonomickém a vojenském poli.

Dominanci v této hře si udržuje Washington díky smlouvám a dohodám s klíčovými zeměmi v rámci dodavatelského řetězce. Jenže Peking dokázal v posledních několika letech vybudovat v podstatě svébytnou infrastrukturu pro tento klíčový sektor a jeho síla v oblasti čipů roste měsíc po měsíci. Paradoxně to podle experta na Čínu a investora Daniela Vořechovského byla právě snaha USA zpomalit svého nejsilnějšího soupeře, co asijskou velmoc hnalo kupředu.

„Čipová válka jako pojem se používá od toho prvního Trumpova období. Jde o jednu z motivací k vedení celní války s Čínou, protože čipy jsou i z geopolitického hlediska klíčová věc. Spojené státy se obávají, že Peking dokáže vyvinout vlastní technologicky nejvyspělejší verzi a kvůli tomu i skrze tarify a legislativní omezení zaklekli na čínskou firmu Huawei. Povedlo se jim to na určitou dobu, ale od roku 2022 pozorujeme, že čínský polovodičový výzkum udělal obrovský pokrok. To nikdo nečekal. Spojeným státům se tak v podstatě podařilo nastartovat čínský vývoj v této oblasti,“ vysvětluje odborník pro SZ Byznys.

Význam čipů pro asijskou velmoc je patrný na pár faktech posledních let a měsíců. Peking například začíná dominovat ve světové elektromobilitě především díky automobilce BYD – a každé elektroauto obsahuje čipy. Země také vydává za dovoz polovodičů více peněz než za dovoz ropy. V roce 2023 to bylo podle technologické společnosti Comtrade 377 miliard dolarů, tedy 8,3 bilionu korun.

Výroba čipů se také stává stále exkluzivnějším oborem. Nové závody mají cenu více než 20 miliard dolarů, jejich výstavba trvá roky a musí být v provozu 24 hodin denně, aby byly ziskové.

Potřebný rozsah na výrobu se špičkovou technologií se snížil podle agentury Bloomberg na zhruba 10 firem. Mezi ně patří TSMC, Samsung Electronics či americký Intel Corporation a též Nvidia. I ty největší světové technologické firmy jsou závislé na přístupu k výrobě, která se z velké části nachází na Tchaj-wanu. Ostrov chce Peking dlouhodobě anektovat a americká vojenská síla je největším důvodem, proč to Čína ještě neudělala.

Obě země jdou zkrátka po výrobním potenciálu čipů asijského ostrova, každá k tomu volí jinou strategii. Čína se v současném rozpoložení sil snaží vytvořit vlastní výrobu, zatímco USA v tomto konfliktu dlouhodobě podporují svá partnerství a omezují možnosti Pekingu.

Během prvního funkčního období Donalda Trumpa, v němž termín „Čipová válka“ vznikl, zvolily Spojené státy strategii o dvou pilířích – útok a obrana – v níž pokračují dodnes. Podle ní Washington postupuje tak, aby odřízl Číně přístup k americkým čipům a technologiím. Současně pak posiloval vlastní kapacity.

Ve světle výše uvedeného lze do značné míry číst i Trumpova vyjádření vůči ostatním zemím světa a tlak na to, aby v Čipové válce stály po boku Spojených států. Nejedná se o jedinou příčinu počínání republikánského prezidenta, ale o její důležitou součást rozhodně.

Různé druhy čipů jsou hnacím motorem moderních technologií od domácích spotřebičů po nejmodernější armádní systémy a umělou inteligenci. Nelze se pohybovat v digitálním světě bez toho, abyste je užívali. Tím pádem platí, že kdo má dominanci nad globálním dodavatelským řetězcem, drží v rukách nejdražší a strategicky nejvýhodnější komoditu současnosti a pravděpodobně i budoucnosti.

„Čipům se přezdívá nová ropa, protože hrají klíčovou roli v globální ekonomice. Potřebujeme je na veškerou digitální infrastrukturu, takže velké korporace bez nich nemohou fungovat. Běží na tom mobilní telefony, osobní elektronika a tak dále. Z tohoto pohledu, když tam ještě připočteme elektromobilitu, robotiku a další oblasti ekonomiky, jsou naprosto klíčové,“ vysvětluje pro SZ Byznys analytik J&T banky zaměřující se na polovodiče a Spojené státy, William Kubik.

Podíváme-li se touto optikou na Trumpovo počínání v posledních měsících, vrhá to na něj nové světlo. Pro připomenutí, USA uvalily cla na celý svět, následně je pozastavily s výjimkou Číny a americký prezident od té doby do veřejného prostoru hlásá, že si země budou muset vybrat, jestli budou stát na straně Pekingu či Washingtonu.

V případě států nevýznamných z hlediska globálního dodavatelského řetězce čipů má Trumpova rétorika jiné důvody. Jenže v případě zemí klíčových pro tento řetězec, jako je Jižní Korea, Nizozemsko, Tchaj-wan či Japonsko, ji lze číst právě z výše uvedeného hlediska.

„Drtivá většina nejmodernějších čipů směřuje do Ameriky, která si hlídá, aby se tento směr udržel. Takže se logicky bude snažit mít na své straně i například tchajwanského výrobce TSMC zodpovědného za 60 procent výroby a země dostanou, či možná už dostaly, ultimátum. Vyberte si, na čí budete stát straně,“ potvrzuje Kubik.

Politika republikánského šéfa Bílého domu tomu odpovídá i z pohledu jeho prvního období, kdy sankcionoval čínské firmy právě za účelem technologické izolace. Jedním příkladem za všechny může být právě zmiňovaná společnost Huawei, o níž se teď proslýchá, že plánuje na květen masovou dodávku pokročilých grafických čipů čínským zákazníkům. Mají být srovnatelné s výrobky americké Nvidie a dosahovat tudíž na špičku v oboru. Tato kategorie se zjednodušeně odvíjí od poměru velikost čipu vůči jeho výkonu. Čím větší výkon na menší ploše dokáže polovodič vytvořit, tím je pokročilejší.

Washington se snižování náskoku před Pekingem bojí, i proto Huawei zařadil v minulosti na takzvanou černou listinu​. Následoval zákaz spolupráce na 5G sítích a přesvědčování spojenců, aby Huawei vyloučili ze svých telekomunikačních infrastruktur – kvůli obavám ze špionáže.

V prvním funkčním období Trump rozšířil restrikční pravidla i na zahraniční firmy používající americké technologie. Paralelně USA přitvrdily kontrolu exportu polovodičových výrobních strojů – Trump osobně jednal s nizozemskou vládou, aby firma vyrábějící stroje na výrobu polovodičů ASML neprodala Číně ani své starší stroje. Tato opatření zabrzdila čínský přístup k nejmodernějším čipům a výrobním linkám, jenže Peking zareagoval tak, že si část dodavatelského řetězce nahradil vlastní výrobou.

Huawei, která před pár lety v důsledku sankcí málem zkrachovala, tak společně s dalšími firmami umožňuje Číně do jisté míry soběstačnost ve výrobě ne těch nejlepších – ale dostatečně efektivních – čipů k získávání ekonomické síly napříč průmyslovými sektory i k rozšiřování politického vlivu.

„Když si proces výroby rozkouskujeme od těžby surovin po kompletaci čipů, tak Čína byla víceméně schopná nahradit velkou část dodavatelského sektoru. Jenže ne na té špičkové úrovni, o niž se především hraje. Peking sice vyrobí stroj na výrobu čipů dostatečný pro jejich elektromobily, ale zdaleka tento stroj nedosahuje kvality strojů od nizozemské firmy ASML,“ uvádí příklad Vořechovský.

Navzdory výše uvedenému je rychlost, s níž se Čína stává v oblasti polovodičů samostatnou, taková, že strategie USA nemusí znovu fungovat z více důvodů. Zaprvé je globální řetězec natolik propojený, že odstřižení nějaké jeho části včetně Číny nebo USA znamená ztrátu pro všechny a poškodí obě strany konfliktu. Šedesát procent produkce čipů se odehrává na Tchaj-wanu, stroje na výrobu se vyrábí v Nizozemí, ke kompletaci dochází v USA a Číně. Všichni se vzájemně potřebují a narušení řetězce znamená masivní ztráty.

Nvidia očekává kvůli Trumpovým novým omezením, že v důsledku obrano-útočné strategie USA ztratí příjmy ve výši 5,5 miliardy dolarů, zatímco další významná americká firma AMD předpokládá, že by jí cla na polovodiče a další plánované restrikce mohly ubrat až 800 milionů dolarů. Stará strategie v globalizovaném světě tak poškozuje všechny.

„Spojeným státům stačí udržet si náskok ve výši pár let, aby tento souboj vyhrály. Jenže řetězec je tak propojený, že restrikce dopadnou na všechny. Jestli se Pekingu podaří dostatečně rychle nahradit přísun nejlepších technologií vlastní výrobou, to je strašně těžko říct. Oni postupují podle strategie – dobře, nemůžeme mít v tuto chvíli nejlepší čipy, tak budeme vyrábět ty spotřební a postupně se na tu špičku dostaneme,“ přikládá argumenty pro a proti současné taktice USA Vořechovský.

Nabízí se otázka, co by vlastně Spojené státy chtěly stihnout před Čínou? Podle experta na umělou inteligenci Jana Romportla se závody v čipech točí kromě jiného i kolem pojmu obecná umělá inteligence (AGI). Toto AI dokáže předčit člověka ve všech jeho intelektuálních úkonech. Ten, kdo ho bude mít první, získá oproti konkurenci podobný náskok jako ten, kdo měl za 2. světové války první jadernou zbraň.

„Jde o situaci srovnatelnou se závody ve zbrojení. Kdo první získá obecnou umělou inteligenci, urychlí svůj výzkum ve všech oblastech. Milníku dosáhnou dříve či později obě soutěžící velmoci, ale jde o to, kdo z nich bude mít k dispozici první AGI. Zatím se to jeví tak, že Amerika,“ popisuje expert jednu z motivací k současnému vedení čipové války.

Tato motivace není jediná, stejně jako obě země nejsou jedinými hráči na poli čipových válek. V Evropě se podle dat Evropské komise vyrábí sice méně než 10 procent celosvětové produkce polovodičů, ovšem potřebné vybavení pro tuto výrobu je téměř výhradně v rukách Evropy.

Konkrétně jde o zmiňovanou společnost ASML v Nizozemsku. To je z globálního hlediska největší současná přednost EU v čipovém sektoru. Unie plánuje také rozvíjet vlastní infrastrukturu skrze investiční projekty. Zůstává otázkou, jestli najde klíč k tomu, aby nakonec nebyla technologicky závislá na Spojených státech nebo Číně a zůstala silným hráčem v globální čipové válce.