Život u ruské hranice: plné kavárny, ale i drony mířící na školku

/Od našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině/

Na sirény, ohlašující nebezpečí ruského raketového nebo dronového útoku, už mnoho lidí v Charkově nereaguje. Ozývají se několikrát denně i v noci, a kdyby místní na každou reagovali útěkem do krytu, nedělali by skoro nic jiného.

K ruské hranici je to odsud 30 kilometrů, takže na úkryt je mnohem méně času než například v Kyjevě nebo Lvově.

Když se ale sirény rozezněly ve středu 22. října, odvedly učitelky v mateřské školce nedaleko katedrály Zvěstování Panny Marie 48 dětí do sklepa. Šlo o rozhodnutí, které je všechny zachránilo.

Za několik sekund dopadl na budovu ruský dron s 50kilogramovou výbušninou. Utrhl střechu a celé patro, zničil několik staveb v okolí a v ulici způsobil velký požár. Děti zůstaly uvězněny v sutinách, ale přežily. Záchranáři je všechny vytáhli: vystrašené, ale živé.

O týden později má školka místo oken dřevotřískové desky, vstupní brána je zamčená řetězem. To, že tu chodily děti, připomíná jen pestrobarevný pruh na fasádě. A možná předek kola, který je zabudovaný do zdi.

Před školkou se setkávám s prezidentem charkovského Rotary Clubu Pavlem Filipenkem. Byl tu i v onen osudný den. Exploze mu zdemolovala automobil a viděl, jak o život přišel pracovník komunálních služeb, který zrovna projížděl kolem s vozíkem na čištění ulice.

„Měl jsem štěstí, že jsem stál na protějším chodníku. A děti přežily díky tomu, že je učitelky odvedly do sklepa. Kdyby se o několik vteřin opozdily, stalo by se něco strašného,“ vypráví.

On sám pochází z Enerhodaru. Města, které stojí u Záporožské jaderné elektrárny a které nyní okupují Rusové.

„Jsem jedním z přesídlenců. Přišel jsem do Charkova hned na začátku války. Před ní tu žily dva miliony lidí, pak kvůli ruskému ostřelování zůstalo méně než půl milionu. Dnes je tady zhruba milion tři sta tisíc lidí, ale z toho tři sta tisíc se přestěhovalo z míst, kam přišli okupanti. Jako já,“ vysvětluje.

Co se děje doma v Enerhodaru, prý ví už jen ze sociálních sítí. Všichni, které znal, z okupovaného města odešli.

V Charkově organizuje humanitární pomoc. Ukazuje mi fotografie a videa z 22. října. Dým valící se ze školky, všude plno skla a suti. „Bohužel proti dronům a klouzavým bombám nemáme obranu,“ konstatuje.

Přes tři a půl roku po začátku ruské agrese je Charkov směsí vzdoru, snahy žít v rámci možností normálně, ale také nemožnosti toho dosáhnout.

Některé domy jsou prázdné a ohořelé, s rozbitými okny. V jiných sedí lidé v kavárnách a restauracích, a naplňují tak heslo starosty Ihora Terechova, které je ve městě na mnoha billboardech: Charkov žije a funguje.

Asi nejslavnější zdejší kavárnou je podnik 1654, nazvaný podle roku, kdy kozáci Charkov založili. Naproti je skromnější podnik, který se jmenuje Káva pro duši. Za ním je dvůr s vybombardovaným domem, a tak majitelé prostě za stolky natáhli závěs. A kávu vaří dál.

Ulicí brázdí trolejbusy i české tramvaje Tatra T6A5, které Charkovu darovala v roce 2022 Praha, aby nahradily stroje zničené ruským vybombardováním tramvajového depa. Čety dělníků asfaltují rozbité silnice.

„Některé zničené budovy jsou opravené a nastěhovali se tam zpět lidé. Momentálně je otevřeno nejvíc obchodů, restaurací a kaváren od začátku války. My jsme tady s manželkou a dcerou zůstali. Řekli jsme si se ženou, že jestli zemřeme, tak alespoň spolu,“ svěřuje se Vadim, který pracuje na stavbách a žije na sídlišti na okraji Charkova. Musel se ale přestěhovat, jeho předchozí dům zasáhla ruská raketa.

Nejen na Charkov, ale na celou Ukrajinu se však blíží těžká zima. Možná nejtěžší z těch válečných. Rusové mimořádně cílí raketami a drony na energetiku, takže vyřadili z provozu velkou část infrastruktury. Vláda už avizovala, že tuto zimu je třeba se připravit na časté výpadky a že dopředu bude známý čas, kdy v kterých místech elektřina nepůjde.

Před barber shopem v centru města pokuřuje kadeřnice, která má zrovna pauzu. Holičství má vyzdobené prapory a znaky mnoha ukrajinských jednotek, ručníky si odkládá na vystřelenou raketu. „Když nepůjde proud, máme generátor a třeba omezíme mytí vlasů. Ale otevřeno bude. Putin chce diktovat, abychom se vzdali území. Na***t,“ ulevuje si.