Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje na Ukrajině/
Dát mobil do letového režimu, vypnout geolokaci ve fotografiích a nikde neuvádět ani přibližně místo, kde se setkáváme.
Takové byly podmínky schůzky s Rodionem Batulinem, velitelem Běloruského dobrovolnického sboru na Ukrajině, účastníkem mnoha útoků a diverzních akcí na frontě.
Sbor, který zakládal, patří k jednotce Timur, součásti elitních sil ukrajinské armádní rozvědky HUR.
Batulin prošel boji na řekách Inhulec a Dněpr, s příbuznými v Bělorusku kvůli jejich bezpečnosti přerušil kontakt. Doma mu hrozí dlouholeté vězení, ne-li zastřelení. „Pro nás, co jsme tady, není cesty zpět. Musíme válčit až do konce, zvítězit,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Základna, v níž si na východní Ukrajině povídáme, je maskovaná v lese za městem. Těžké zbraně a techniku tady nemají. Je to místo, kde odpočívají, nabírají síly a posilují v tělocvičně.
Vaše jednotka patří k těm, o nichž rozvědka HUR uvádí, že se účastní nejriskantnějších operací. Máte velké ztráty, mnoho zraněných?
Za zranění považujeme ta opravdu vážná. Neřadíme mezi ně například kontuzi. Když voják reaguje neadekvátně na otázky, ale ví, co se s ním děje a kde je, tak je relativně v pořádku. Většina lidí se po zranění vrací znovu do boje, pokud jim to jejich stav umožňuje.
Mnoho vojáků má problémy s bolestmi kolenou, ale to je ve válce, řekl bych, standardní. Já jsem byl v nemocnici poté, co jsme najeli na minu při bojích u řeky Dněpr nedaleko Kachovské přehrady.
Překročili jsme řeku a zaútočili na ruskou základnu a sklad zbraní, vzali několik rukojmí. Rusové ostřelovali silnici, takže jsme měli na výběr, jestli to do sebe necháme napálit, nebo sjedeme k řece, kde budeme u břehu riskovat, že najedeme na minu. Jeli jsme ke břehu a najeli na minu, no. Přišel jsem o prsty na noze a část chodidla.
Ale jak říkám, po rehabilitaci se skoro všichni zranění vracejí. Při útoku v Záporožské oblasti jednomu našemu bojovníkovi střepina pronikla do lebky v první pozici před Rusy. Ti zahájili útok drony, jeden z nich se zaryl do země a bojovníka zasáhl úlomek. Přežil, vrátila se mu motorika i vědomí a nadále v naší jednotce působí jako minometčík.
Reportéři Seznam Zpráv se pravidelně vracejí na Ukrajinu, aby přinesli aktuální reportáže a zprostředkovali příběhy lidí, kteří trpí kvůli ruské agresi. V říjnu 2025 se do země vydal zkušený zpravodaj Martin Novák.
Jste Bělorus, vláda vaší původní země podporuje Rusko. Udržujete kontakty s někým doma?
Matka je Běloruska, z východu země z Vitebské oblasti, otec pochází ze Lvova. Jsem občanem Běloruska a mám běloruský pas, ovšem propadlý a neplatný.
Do Běloruska odjet mohu, ale těžko bych se pak mohl vrátit zpět. Za obvinění ze žoldnéřství hrozí 20leté vězení a teoreticky je podle platných zákonů možné i zastřelení.
Režim zatím nezašel tak daleko, že by mučil nebo vraždil příbuzné lidí, kteří bojují za Ukrajinu, což ale nevylučuje, že se tak v budoucnosti stane. Trestem je také propadnutí majetku. Například kdyby na mě byl napsaný dům nebo byt, zkonfiskují ho, jako to kdysi dělali bolševici. Já přerušil všechny kontakty s rodiči a příbuznými, kteří žijí v Bělorusku. Pro jejich bezpečí. Kdyby je zadrželi a vyslýchali, nemají co říci, protože nic nevědí.
Vážíte si vůdkyně běloruské opozice Svjatlany Cichanouské, kterou režim po volbách v roce 2020 donutil odejít do exilu?
Nejsem jejím stoupencem. Její hnutí se snaží balancovat, je opatrné. Většina běloruských bojovníků na Ukrajině - nechci mluvit za všechny - se k ní nehlásí, protože my, co jsme tady, myslím Bělorusy, jsme lidé činu, ne slov. Tak se snažíme změnit situaci v Bělorusku a jeho budoucnost.
Kvaziopoziční politická hnutí nejsou řešením. Existují pro svoji samotnou existenci a vyhovuje jim role věčné oběti. Skutečnou politiku tvoříme my, co tady bojujeme. Vojáci, kteří stojí po boku Ukrajiny a zůstanou až do konce.
Svjatlana Cichanouská.
Kolik Bělorusů na Ukrajině bojuje?
Více než tisíc, ale jsou v různých oddílech a brigádách a ne všichni zdůrazňují svoji běloruskou identitu nebo původ.
Kde jste byl nasazený a s jakou výzbrojí?
V roce 2015 jsem vstoupil do praporu Da Vinciho vlci, který vedl legendární velitel Dmytro Kocjubajlo (předloni padl v Bachmutu - pozn. red.). Když 24. února 2022 začala invaze, naše běloruské síly se staly součástí speciálních jednotek Timur. Ty spadají pod velení ukrajinské armádní rozvědky.
Na začátku války jsme bránili Kyjev, pak se přesunuli na jih do Mykolajivské oblasti a na podzim roku 2022 jsme patřili k jednotkám, který dobývaly zpět z rukou okupantů Chersonskou oblast. Prováděli jsme útočné operace na levém břehu řeky Inhulec. Naše jednotka obsadila výšinu, které se říká McDonalds. Takže se pak objevily vtipy, že Bělorusové po začátku války otevřeli a osvobodili první McDonalds na Ukrajině.
Dál by bylo spíše kratší říci, na jakých úsecích fronty jsme nebyli. Stabilizovali jsme frontu na pozicích v Záporožské oblasti, byli jsme i v Kupjansku v Charkovské oblasti. Tam s námi bojovali i někteří vězni, kteří výměnou za propuštění podepsali kontrakt a vstoupili do armády. Nemohu říci, že by to byli špatní vojáci, ale z hlediska velení vyžadují trochu, řekněme, zvláštní přístup.
Víte, pro nás, co jsme tady, prostě není cesty zpět. Musíme tuto války vyhrát.
Vidíte i vy ve vaší jednotce a vašem praporu, že se válka mění na dronovou?
Mění se dost, říkáme tomu robotizace války. Přizpůsobujeme tomu naši přípravu. Všem novým klukům, kteří k nám přicházejí, zdůrazňuji, že je potřeba využívat a ovládat drony v maximální míře.
Válka ve stylu velkých pozemních šturmů, jaké známe z druhé světové války, je minulostí Už není efektivní a zvláště ne pro nás, protože máme méně zdrojů než Rusko a nemáme tolik lidí.
