Komentář: Má Česko vůbec koho zaměstnat v Havlíčkově gigafactory?

Stát chce investovat miliardy do vybudování AI Gigafactory, výpočetního centra, které má umožnit vývoj nejpokročilejších modelů umělé inteligence přímo v Česku. Nyní projekt čeká na finální rozhodnutí vlády, nabízí se však otázka: Kdo tam bude pracovat? Má motto „Czech AI to Top 10“ bývalého zmocněnce pro AI Jana Kavalírka šanci na úspěch?

Debata o vzniku gigafactory na území České republiky se přesunula z teoretického jestli do fáze kdy a jak. Zároveň se debata točí především kolem peněz a výkonu. Špičková AI infrastruktura je jako moderní letiště. Může být nejkrásnější v regionu, ale pokud nemá dostatek zkušených pilotů, techniků a letadel, zůstane poloprázdná.

Česko dlouhodobě bojuje s uplatněním vysoce kvalifikovaných IT odborníků. Odráží to i nová hospodářská strategie, ve které zaznívá mimo jiné velice ambiciózní vize, že se Česká republika stane do roku 2030 jedním z top 5 evropských lídrů v zavádění AI ve veřejné správě a zdvojnásobí počet AI specialistů a datových vědců. V této kategorii jsme v současnosti pod evropským průměrem.

Zároveň si je vláda vědoma silně nevyužitého potenciálu startupů a odlivu domácích talentů do zahraničí. Jaká konkrétní opatření hodlá vláda v reakci na tento dlouhodobý problém přijmout, ale jasné stále není. Máme realistický plán, jak tyto lidi udržet doma? Nebo přilákat ze zahraničí?

Vláda mluví o zdvojnásobení počtu AI specialistů do roku 2030. To zní ambiciózně. Jenže pokud dnes vycházíme z podprůměrných čísel v rámci EU, pouhé zdvojnásobení nás nemusí katapultovat mezi lídry. Navíc tady nejde jenom o vývojáře. Plně fungující AI továrna potřebuje také datové inženýry, specialisty na kyberbezpečnost, výzkumníky, produktové manažery a další. A všichni tito lidé musí mít hluboké znalosti fungování systémů umělé inteligence a strojového učení.

Potřebujeme „talent fast track“. Zrychlené vízové a relokační procesy pro špičkové odborníky v oblasti AI, datového inženýrství a kyberbezpečnosti. Stejně tak jsou potřeba rekvalifikační a rozvojové programy pro zkušené inženýry a vývojáře z praxe, spolufinancované firmami a zakotvené v reálných projektech. A důslednější propojení univerzitních programů s průmyslem. Bez těchto kroků jednoduše nebude mít kdo výpočetní centrum naplno využít.

Takové jsou podle Jana Kavalírka předběžné výsledky analýzy návratnosti projektu, které zároveň nezahrnují žádné multiplikační efekty na ekonomiku. Na rozhodující analýzu návratnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, které je v současnosti garantem implementace AI v Česku, ale stále čekáme.

Pokud by vznikla tato výpočetní infrastruktura, která bude otevřená, transparentní a ekonomicky smysluplná i pro menší firmy, může to Česku samozřejmě výrazně pomoci. A to hlavně v oborech, kde už dnes máme silnou tradici, jako je výroba, logistika, fintech nebo zdravotnictví.

Investice do výkonu sama o sobě ale nestačí. Klíčové je, aby infrastruktura měla jasný byznysový model, férová pravidla a zapojení soukromého sektoru. V opačném případě riskujeme, že vznikne drahý projekt s omezeným reálným dopadem. Pokud tento projekt bude řídit stát jako dotaci, nemusí to dopadnout ideálně. Dobře navržené řešení však může přitáhnout chybějící talenty, posílit inovace a dát českým firmám možnost pracovat na technologicky ambiciózních projektech, které obstojí i v mezinárodní konkurenci silného asijského a amerického trhu.

AI Gigafactory je gigantická investice, jak výstižně poznamenal ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Česko má šikovné techniky, kvalitní univerzity a silnou průmyslovou tradici. To je dobrý základ. Otázkou však zůstává, jestli je to základ dostatečně pevný a dostatečně rychle rostoucí na to, aby unesl ambici stát se evropským lídrem v AI.

Gigafactory může být skvělou příležitostí, ale jen tehdy, pokud bude součástí širší strategie práce s talentem. Protože ve světě umělé inteligence nevyhrává ten, kdo má největší budovu, ale ten, kdo má nejlepší lidi.