Článek
Blíží se to, a ne že ne. Mistrovství světa v Kataru bude rozehráno 21. listopadu a skončit má týden před Štědrým dnem. Tedy ne letos, ale už v roce příštím, za vlády letopočtu 2022. Stále probíhají kvalifikace na turnaj, někteří jsou v důsledku toho veselejší, ti druzí zase trochu nervózní a posmutnělí. Ovšem jednoho vítěze už tenhle šampionát má. Stal se jím David Beckham.
Katarští pořadatelé bezpochyby pátrali po tváři, která by první fotbalové mistrovství světa v říši písku dokázala prodat s úsměvem, jako úžasnou sportovní a společenskou akci bez jediné vady na kráse. A někdejší anglický reprezentant byl po ruce.
S reklamními kampaněmi všeho druhu má David bezpochyby bohaté dosavadní zkušenosti. Jen si tentokrát říkám, a nejspíš v tom názoru nebudu osamocen, že „prodávat“ fanouškům turnaj, na který opravdu významná část světa bude tak jako tak nahlížet skrze prsty, je přece jen poněkud jiná disciplína než… Třeba než naznačovat lidem, že je potkalo z pekla štěstí, protože právě tenhle parfém jim zaručí nekonečnou přízeň žen a dívek. A kdo si k tomu dokoupí i tohle doporučené spodní prádlo, zafixuje tím už svou novou společenskou úroveň rovnou někde mezi Bartoškou a Delonem.
Jisté je, že argumentačně byli Katařané jako vždy vybaveni skvěle. A vstupními i dalšími rozhovory bezpochyby zurčely četné číslovky. Až se došlo k té finální.
Známosti z Paříže se hodily
Sto osmdesát milionů eur, to je, přátelé, i z pohledu velmi bohatého muže atraktivní nabídka. Pravda je, že smlouva má znít na deset let a neměla by zahrnovat pouze a jen práci na propagaci samotného fotbalového šampionátu. Katarští šejkové si od Beckhama slibují, že bude o jejich domovině pozitivně referovat i s ohledem na turistiku a další lákadla, která malá země bohatá na ropu nabízí.
Logiku to má, o tom žádný spor nevedu. Zažil jsem na vlastní oči, jak zamával vliv někdejší hvězdy Manchesteru United nebo Realu Madrid s obyvateli japonských ostrovů během několika týdnů mistrovství světa v roce 2002. Tehdy Beckham pochopitelně ještě hrával, ale už byl dávno módní ikonou a celebritou celosvětového formátu. Japonci obou pohlaví vydrželi tehdy čekat dlouhé hodiny před hotelem či stadionem, jen aby Davida na vteřinu spatřili. Že se dočkali, to prozradil čas od času jekot a pronikavé pištění, jako by se zrovna psala léta šedesátá a na návštěvu právě dorazili Beatles.
Ledacos z té doby přežívá v hlavách fotbalových fanoušků a fanynek i dnes, David Beckham je pořád uznávaná figura, byť dnes pomyslně působí na druhé straně hřiště jako majitel klubu Inter Miami a spolumajitel anglického Salfordu.
Navíc dlužno dodat, že jeho spojení s Katarem bylo navázáno již před osmi lety, kdy po lékařské prohlídce Beckham ještě coby hráč podepsal smlouvu s klubem Paris-St. Germain. Jelikož vlastníkem pařížské chlouby tehdy byl a stále je „státní“ fond Qatar Sports Investments, došlo k prvnímu vážnému prolnutí zájmů mistra fotbalisty a velkých ropných magnátů. A ani nevadilo, že už toho tehdy neodehrál moc, jen deset ligových utkání. Muž s dokonalým centrem a střelou z pravé nohy tehdy už svou bohatou kariéru v necelých osmatřiceti završoval. A hned se začal seznamovat s novou výzvou, s pozicí reklamního nosiče ve službách šejkových. Co bylo tehdy zaseto, bude zúročeno.
Začátkem října absolvoval stopatnáctinásobný anglický reprezentant první služební cestu ke klientovi, byl si prohlédnout i stadiony, na kterých se bude mistrovský turnaj odehrávat. Beckhamův mluvčí se tehdy v té souvislosti vyjádřil pro BBC v tom smyslu, že David navštěvoval Katar již dlouhá léta a s potěšením zjistil, že zájem o fotbal v této zemi roste. Netuším, zda někdo z místních prozradil fotbalové ikoně také fakt, že výrazně narostl též počet mrtvých dělníků při stavbách stadionů a související infrastruktury.
Celkem 6 500 lidských životů napočítala v té souvislosti organizace Amnesty International, a to od roku 2010, kdy bylo pořadatelství MS Kataru přiděleno, do letoška.
Tohle naprosto strašidelné číslo prostě nemá v historii obdoby. A tím jsem si jist, přestože nemám v ruce žádnou statistiku ke srovnání. Ale i kdyby mělo jít jen o setinu z uvedeného údaje, stále by šlo o záležitost neomluvitelnou, příšernou. Bohužel, v tomto ohledu se David Beckham zatím nevyjádřil. A přiznávám: nejsem si jist, zda se na tom něco změní poté, co bude v listopadu oficiálně uveden do funkce.
Na druhou stranu, on to chlapec tak jako tak nebude mít jednoduché. Už dnes na něj tlačí zástupci mnoha LGBT organizací, stejně jako aktivisté bojující za lidská, případně ženská práva. Vzhledem k tomu, jak bohaté má Beckham kontakty v uměleckém světě a v těchto vrstvách společnosti, musel čekat odezvu také v těchto kruzích. A ta zatím není nijak lichotivá. I přes velmi drobná vylepšení posledních týdnů zůstávají rozdíly mezi nastavením západní Evropy a pouštního emirátu nekonečné. Jiné priority, jiné morální postuláty, jiný vývoj, jiné světy.
Nedosti na tom. Dokonce i z fotbalového severoevropského prostředí už začínají zaznívat hlasy zmiňující variantu bojkotu šampionátu. Pokud by se přešlo od slov k činům, Beckhamova prestiž byl významně utrpěla i ve fotbalové komunitě.
Jasně, slyším výtku, že to, co píšu, je pokrytecké, protože sám se možná do Kataru odebéřu, abych plnil povinnosti komentátora. Nesouhlasím. Pro nás novináře je to zkrátka práce. Ale asi se do éteru nebudu vyjadřovat v tom smyslu, jak je to úžasné, že se největší fotbalový turnaj hraje v zemi, kde jeho příprava znamenala vyhasnutí tisícovek životů, kde se mnohá občanská či lidská práva týkají jen mužů, zatímco žen nikoli. A i tak nabízí jejich rozsah zcela jinou dimenzi, než ve které žijeme třeba my.
A to už vůbec nemluvím o tom, že nejsledovanějšími sportovními odvětvími v zemi jsou sokolnictví a závody velbloudů.
V tom všem bude mezi mnou a Davidem Beckhamem nejspíš drobný rozdíl. No a pak už jen ta diference ve výši 180 milionů eur. Ale tak co už, že ano… Starosti s tím, co neudělám s nějakou tou miliardou, kterou mi za moje svědomí naštěstí nikdo nenabízel, by asi nebyly úplně nepříjemné.
Byl z Olomouce. Tak ho zbili
Ale my je nemáme, zato máme jiné. Tu situaci řešili ve středu v pražském Edenu. Slávisté sice vyhráli nad Olomoucí, ale poté jim vpravdě medvědí službu prokázalo několik intelektuálně velmi plachých jedinců, kteří provedli věc nevídanou. Napadli a zranili technického ředitele Sigmy Milana Zapletala, který musel být odvezen na ošetření do nemocnice.
Se dvěma svými spolupracovníky chtěl normálně autem odjet ze stadionu, leč nedostal k tomu šanci. Hrdinové z ochozů, kteří si netroufají napadnout někoho jinak než ve veliké přesile, se ho patrně rozhodli potrestat za to, že si prostě dovolil patřit k týmu soupeře.
Věc už má v rukou policie, omluvu Hanákům vyjádřil slávistický šéf Jaroslav Tvrdík. Jsem velmi zvědav, čeho se útočníci nadějí v rámci vyšetřování, potažmo u soudu. A co pro ně uchystá samotná Slavia.
Takové excesy jsou z mého pohledu absolutně nepřijatelné. Jak chcete kultivovat fotbalové prostředí, které už samo od sebe dostává naloženo kauzami Pelta a Berbr či dalšími podobnými lahůdkami, když „ruku k dílu“ přiloží i podobní pitomci z tribun? To prostě dost dobře nejde. Stejně jako s přesvědčením některých, že fanoušek je král, který si může dovolit úplně všechno. A to směrem k soupeři, vlastním hráčům, klubu, zkrátka vůči komukoli, na koho ukáže.
Jen si tak představuji, jak by asi vypadala reakce příslušných orgánů UEFA, kdyby se něco takového jako po utkání s Olomoucí odehrálo po zápase Konferenční ligy. To by byl malér takřka galaktických rozměrů. I proto si myslím, že nyní už dozrál čas na tresty výrazné a exemplární. Jakékoli váhání se může v budoucnu krutě vymstít.
