Hlavní obsah

Glosář: Kozlem Baník nepředěláš a možnost získat Vrbu klub prováhal

Po 14 měsících se trenér Luboš Kozel v Ostravě sbalil a vrací se domů. Má o čem přemýšlet.

Reklama

1. 3. 11:40

Baník Ostrava patří mezi nejslavnější české kluby s velkou fanouškovskou základnou. Nad jeho situací po odchodu trenéra Luboše Kozla se ve svém pravidelném pondělním glosáři zamyslel Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Za čtrnáct měsíců nestačíte přestavět celý svět. Ale na druhou stranu už je to přece jen taková doba, že by mělo být patrné, zda vaše snaha k něčemu vede. No a to se Luboši Kozlovi v Baníku Ostrava příliš nepovedlo.

Přišel, aby klub pozvedl. Nejen ke kýženým evropským pohárům. Ale i k líbivému modernímu hernímu stylu. A také aby provedl omlazení týmu.

Nic z toho se mu nepovedlo. Loni na jaře se sice podařilo zopakovat účast v elitní ligové šestce, ale Evropa byla naprosto nedosažitelná. Aktuálně je Baník průběžně devátý, což by ještě nemusela být taková katastrofa, ale předváděný obraz hry nedával týmu žádné velké perspektivy.

Co je podstatné: Kozlovu představu o španělském kombinačním fotbalu se do Baníku nepodařilo naroubovat prakticky ani náznakem.

Když nebyly výsledky, musel trenér ze svých představ ustupovat a vracet se k hráčům, které chtěl (po)odstavit. Jak ovšem záhy zjistil, bez nyní pětatřicetiletého Martina Filla se na hřišti opravdu neobešel. Když opora nehrála a když byl v nemilosti i další veterán Jiří Fleišman, tak se kvůli logické nespokojenosti matadorů trenérovi pod rukama div nerozpadla kabina.

Když Baník uhrál body, pak opravdu málokdy díky nějakým brilantním kombinacím. Většinou silou a důrazem, tedy způsobem, který chtěl Kozel původně opustit. Ale aby nějaké body byly, musel se k němu a k odpovídajícím hráčským prototypům vrátit.

Největší zásluhu na tom, že Luboš Kozel působil v Baníku až do tohoto víkendu, měli pak dva muži. A to osmatřicetiletý brankář Jan Laštůvka, jehož nemít, měl by Kozel v tabulce dost možná zhruba o deset bodů míň. A také Václav Brabec, majitel klubu, který nemiluje unáhlená řešení.

Což je na jednu stranu vlastnost chvályhodná, v tomto konkrétním případě se ale asi přímo nabízí výklad, že tentokrát Václav Brabec naopak prováhal vskutku mimořádnou příležitost.

Považte, od konce října čekal na nabídku nové práce Pavel Vrba. Kudy chodil, tudy naznačoval, že v Baníku nechal obrovský kus svého srdce. A ono také není divu po tolika letech práce u baníkovské mládeže, jakož i po mistrovské sezoně v roli asistenta Františka Komňackého.

Jenže Brabec držel nad Kozlem dál ochrannou ruku. A Pavel Vrba tak vyslyšel nabídku pražské Sparty. Jestli mu pak Brabec ještě volal na poslední chvíli, když už bylo pozdě, jak se vypráví v zákulisí, anebo nikoli, to už je teď detail, kterým nemá smysl se nějak hlouběji zabývat.

Trenéru Kozlovi se podařilo v Baníku přezimovat i díky výsledkově vydařenému prosinci. Na listopadovou výhru v Příbrami navázal tým po reprezentační pauze sérií 5 utkání, v nichž získal 4 výhry (v Opavě, Mladé Boleslavi, v Brně a doma s Bohemians) a k tomu bod za domácí plichtu se Sigmou Olomouc.

Ne, ani v prosinci nehrál Baník jako Real Madrid, ale chytil úspěšnou vlnu, drželo se ho štěstí a sebevědomí a nasbíral body, díky nimž se nemusí potácet někde v sestupovém pásmu. Zároveň se vytvořila falešná iluze, že by to i pod trenérem Kozlem mohlo jít dobře i v roce 2021. Nešlo.

Leden a únor nabídly bilanci ligových vítězství, remíz a porážek v poměru 2-3-4. A naděje zase ochladly. Nakonec až na bod mrazu.

Pavel Vrba už trénuje pražskou Spartu, a tak teď v Baníku sáhli do B-týmu a povytáhli k ligovému áčku mladého trenéra Ondřeje Smetanu. Nic proti němu, třeba z něj vyroste trenérská hvězda, to teď nikdo neví.

Ale jestli se u někoho rýsovala nejvyšší možná pravděpodobnost, že dokáže Baník přebudovat a vytáhnout na kýžené evropské patro, pak samozřejmě u Pavla Vrby, který už svá trenérská kouzla a čáry odprezentoval dostatečně důkladně jak kdysi na Slovensku, tak především ve Viktorii Plzeň.

A co je podstatné: zná ostravská specifika, tamní duši. Nepotřebuje čas na to, aby ji pochopil, on ji zná, je její součástí. Na rozdíl například od Luboše Kozla, který se ji podle všeho chápat ani nepokusil.

José Mourinho se jednou nechal slyšel, že když přebíral tým FC Porto, uvědomil si, že jeho fanoušci jsou především tvrdě pracující dělníci, kteří ani tolik neocení nějaké filigránské kličky, jako spíš poctivost ve výkonu a absolutní zaujetí. A z toho pak i trenér ve své práci vycházel. „Musíte vědět, pro koho ten fotbal děláte,“ zakončil tu myšlenku José Mourinho.

Ostravsko se za poslední roky bezpochyby výrazně změnilo. Už to není s prominutím černá Ostrava plná šachet a hald hlušiny, ve které všichni buď jen fárají, nebo pijí. A to nemyslím nijak zle ani vůči těm starším generacím, ale tuhle představu Ostravy, ocelového srdce republiky z časů komunistického Československa, máme asi v hlavách uloženou mnozí.

Čas oponou trhl a dneska je Ostrava moderním, mnohem čistším kulturním městem s nádherným hudebním festivalem. Nicméně v DNA obyvatel se drsná hornická minulost kraje ještě pár generací ponese. A to vůbec nemyslím nijak pejorativně, naopak.

V kraji, kde jsou prakticky všichni syny či vnuky horníků, hutníků nebo valcířů, se prostě na svět nahlíží trochu jinak než třeba v zádumčivé krajině jihočeských rybníků nebo v té zprofanovaně pověstné pražské kavárně.

Přiznávám, sám jsem na Ostravsku nikdy nežil, takže mnohé vnímám jen zprostředkovaně, ale přijde mi, že například Kozlovy věčné nářky nad nekvalitou hřiště ani další výmluvy a vytáčky asi zrovna u ostravského fanouška těžko najdou nějakou příznivou odezvu.

V tomhle kraji jsou chlapi zvyklí se s osudem rvát. Umí ocenit poctivou práci a nezajímají je výmluvy a hořkosladké řečičky. Tohle prostředí je testosteronové, tady musíte ukázat, že jste chlap, co má opravdu koule.

A při vší úctě, tenhle typ Luboš Kozel zrovna není.

A tím ho nechci nijak degradovat, chraň bůh. Luboš Kozel je v trenérské komunitě velmi oceňován po odborné stránce, v Dukle Praha nebo u mládežnických reprezentací dokázal svým týmům vštípit zřetelný rukopis, který vychází ze španělské kombinační školy. Luboš Kozel je člověk vnímavý, inteligentní, přemýšlivý. Někdy možná až moc. Ale také je trochu lidsky odtažitý.

Nejlíp se mu zjevně pracuje tam, kde má klid. Což mu Dukla i práce s talenty na fotbalové asociaci umožnily. Ale když přijde velká výzva, buď se jí lekne jako v případě nabídek Viktorie Plzeň či pražské Slavie. Anebo pohoří, jako se mu to stalo teď v Baníku.

Když si dám Kozlovu povahu do kontextu s ostravským prostředím, napadne mě, že tohle spojení vlastně asi ani fungovat nemohlo. Uznávám, po bitvě je každý generál.

A tahle nepovedená kapitola je zkušeností jak pro Luboše Kozla, tak pro vedení Baníku. Klub chce být jiný, zvednout se z průměru, hrát lepší fotbal. Potřebuje někoho, kdo by klub posunul. I co do vnitřní mentality. Ale bez vědomí té minulé či současné se něco úplně nového, co jde přímo proti tradici a nátuře, prostě nějak uměle a na sílu vytvořit nedá.

Pokud tedy nejste Arsène Wenger a nenaučíte „boring, boring Arsenal“, tedy nejnudněji hrající tým na britských ostrovech, hrát najednou nejkreativnější fotbal na planetě a nenaučíte přitom i celou konzervativní ligu, aby se přestala cpát steaky a klobásou s vajíčkem, ale cereáliemi a rybím masem.

Ano, jeden velikán z milionů dokáže silou svojí vůle a erudice přestavět klidně celý svět. Ale při vší úctě, takový frajer tedy Luboš Kozel rozhodně není. A Baník Ostrava a celou severní Moravu a Slezsko o svém náhledu na fotbal rozhodně nepřesvědčil.

Vyjít ze znalosti prostředí a posunout klub někam dál. To by v zimě bývala byla ideální parketa pro nástup Pavla Vrby. Nestalo se, je ve Spartě. Majitel klubu Václav Brabec udělal chybu, ale už nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, pro Brabce je to další významná zkušenost. A bez nich to ve fotbale nejde.

Ještě zkraje února Luboše Kozla takhle podpořil (viz tweet). V březnu už ale bude pokračovat bez něj.

Pro Baník už toho Brabec udělal neskutečně mnoho. Nebýt jeho, třeba už by ani žádný Baník nebyl. A fanoušci ho za to oprávněně milují. Nutno zdůraznit, že právě tato skutečnost v sobě nese mimořádný potenciál, protože speciálně v případě Baníku Ostrava hrají fanoušci vskutku obrovskou roli.

Jednak je jich opravdu hodně, z celé severní Moravy (a „diaspor“), jednak jdou do všeho opravdu srdcem, což poznal každý, kdo kdy na Bazalech nebo teď na stadionu ve Vítkovicích fotbal hrál. Tedy pokud se nebavíme o době covidové, v níž musejí zůstat ochozy prázdné. Ano, také o tuhle svoji sílu teď Baník dočasně přišel.

Brabec zachránil Baník od insolvence, vytáhl ho z druhé ligy a v lednu 2018 investoval do zkušených posil. Laštůvka, Fillo, Fleišman či Procházka tehdy přišli, aby Baník po bodově nuzném podzimu nesestoupil znovu.

Povedlo se a všechno se zdvihalo až do května 2019, kdy trenéru Bohumilu Páníkovi utekla pohárová Evropa jak v nadstavbě, tak ve finále MOL Cupu.

Jenže klub, to není jen A-tým. A Baník dohání ztráty způsobené svým „tureckým“ hospodářstvím předchozích let. Klíčové je pro něj obnovení rozprášené mládežnické základny, nyní se sídlem na Bazalech. Hledají se i nové cesty v marketingu, na sociálních sítích, v řadě dalších oblastí.

A tady je důležité se na chvíli pozastavit a zamyslet se, jakým klubem chce Baník vlastně být. A kam chce směřovat. Je jisté, že chce opustit průměr, chce patřit ke špičce. Vystřídat třeba uvadající Viktorii Plzeň v české „top trojce“.

Jenže k tomu má, při vší úctě, ještě pořád poměrně dost daleko. Roční rozpočet klubu by se měl pohybovat kolem 160 milionů korun, s tím Baník patří mezi pět nejsilnějších českých klubů.

Jenže… Velkou část rozpočtu táhne Václav Brabec ze svého. Je sice hezké, jak se na severní Moravě a ve Slezsku kdekdo hlásí k tomu, že nosí Baník v srdci, ale že by se tamní velké firmy přetrhly v podpoře fotbalové perly regionu, to se tedy říct nedá. Ještěže pomáhají alespoň město a kraj.

Veřejné peníze pomáhají v opětovném rozvoji mládežnické základny, v níž po léta spočívala největší síla Baníku. Nejslavnější generace klubu tvořily z vysokého procenta odchovanci klubu, tradičně odsud čerpala i reprezentace, Baník vychoval i dva vítěze Ligy mistrů: Marka Jankulovského a Milana Baroše.

Foto: Profimedia.cz

Největší baníkovské klenoty posledních dekád: Marek Jankulovski a Milan Baroš na tréninku reprezentace v roce 2009.

Jenže… Po prodeji areálu Jeremenko se Baníku začala rozpadat infrastruktura. Postupem času neměli talentovaní kluci kde hrát, ztratily se návaznosti na školy, všechno, co předtím po léta skvěle fungovalo. A doplňovalo průběžně ligovou soupisku stále novými a novými hvězdami, jejichž prodej pak umožňoval klubu dobře fungovat.

Tohle všechno se v určitém bodu zaseklo. A zrovna teď je Baník v momentu, kdy musí ještě chvíli počkat, než mu po restartu mládeže z vlastní líhně talenty dozrají. Ondřej Kukučka nebo Jakub Drozd jsou prý velkými přísliby, ale prostě a jednoduše je jim teprve 16 a 17 let.

Takže teď musel a musí Baník fungovat do značné míry s nakoupenými hráči. V kádru má plno veteránů, na kterých výkon týmu pořád dost stojí, chybí slušná střední generace.

Co je důležité: V Baníku v posledních letech příliš nedochází k tomu, že by byl v ligovém áčku patrný vzestup individuální sportovní úrovně jednotlivých hráčů. Prostě se nezlepšují, nebouchají na dveře reprezentace, netočí se kolem nich Sparta, Slavia, Plzeň či zahraniční kluby.

Stoper Patrizio Stronati budiž možná čestnou výjimkou. Ale ruku na srdce, ani o něj teď nebyl zájem v Bundeslize, ale v Maďarsku. A na reprezentační sraz se sice už podíval, ale za A-tým dosud nenastoupil.

Fajn, Baník se může těšit na to, až mu dozrají jeho mladé talenty. To bude bezpochyby základ znovuzrozeného Baníku. Ale obávám se, že časy, kdy Baník vyhrával ligu prakticky jen s vlastními odchovanci nebo s talenty z okolí, potažmo časy, kdy s nimi býval úspěšný i v pohárové Evropě, už jsou prostě minulostí.

Fotbal se změnil, a kdo chce být velmi úspěšný, musí kombinovat mládežnický skauting i s tím dospělým. Klíčové je proto mít i ucelenou dlouhodobou sportovní koncepci, aby Baník věděl, k jakému fotbalu dospělých své mladé vychovává. Obávám se, že něco takového fungovalo v dokonalé podobě v Baníku naposledy někdy v časech sportovního ředitele Vernera Ličky.

Jaký bude Baník Ostrava třeba za deset let, o tom se v mnohém rozhoduje už dneska. Klub není jen A-tým a Václav Brabec mnohé poznává vlastní zkušeností a za pochodu.

Pokusit se předělávat Baník Ostrava zrovna Lubošem Kozlem se asi neukázalo jako nejšťastnější tah. A s Pavlem Vrbou se teď Baník minul. OK, to už je minulost. Fanoušky teď možná nejvíc zajímá, jestli jmenování Ondřeje Smetany hlavním koučem bude jen dočasným řešením, nebo se mladý trenér usídlí u ligového „áčka“ nastálo.

Ale otazníků spojených se svou budoucností si Baník Ostrava v dohledné době musí zodpovědět mnohem víc.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené