Hlavní obsah

Havlíček: Byli jsme moc vstřícní. Půjčku bez úroku stát každému dát nemůže

Hostem speciální Výzvy Seznam Zpráv byl Karel Havlíček. (Video: Seznam Zprávy)

6. 5. 15:00

Vláda šlápla při rozvolňování na plyn. Podle vicepremiéra Karla Havlíčka je to dobrá zpráva. Jak rychle se ale nastartuje česká ekonomika? Přečtěte si nejdůležitější odpovědi ministra průmyslu a obchodu ze speciální Výzvy.

Článek

Vláda několik týdnů vyzývala lidi, aby zůstali doma, byli velmi trpěliví, nikam nechodili. A pak, zničehonic, poměrně dost urychlila rozvolňování opatření. Na základě čeho?

Na základě výsledků. My jsme si už trošku zvykli, že jsme kritizováni, buď, že to nejde, nebo že to jde rychle. Ale my jsme v podstatě první možný termín, kdy byl reprodukční faktor pod 1, přišli jako jedni z prvních v Evropě s tím, že začínáme uvolňovat ekonomiku, a dali jsme takzvaný pětietapový režim. S tím, že jsme řekli: Počkejme na Velikonoce, do 14 dnů, pokud se to bude vyvíjet lépe, zrychlíme, pokud se to bude vyvíjet pomaleji, museli bychom přibrzdit. Naštěstí se to vyvíjelo lépe, takže jsme po Velikonocích, respektive 14 dní poté přišli s tím, že jsme to stáhli na čtyřetapový režim. A trošku jsme tam dali dohromady některé obchody tak, aby to odpovídalo té dané epidemiologické situaci, čili byli jsme rychlejší. Což si myslím, že je dobrá zpráva.

Nejsme zbrklí, není to risk, podle vás?

Podle našeho názoru ne, ale v každém případě, kdyby se to nevyvíjelo dobře, zatáhneme za ruční brzdu. Udělali jsme ale rychlá opatření a popravdě řečeno, dopadlo to dobře a díky tomu jsme jedna z těch zemí, která může rychleji uvolňovat. Současně nesmíme přijít ani o jeden jediný den v ekonomické oblasti, kdybychom to mohli pustit a nepustili jsme to. Samozřejmě tancujeme trošku na tenkém ledě, když dáváme dohromady ty zdravotnické faktory a faktory ekonomického charakteru, takže je to náročné, ale musím zaklepat, vychází to a stáváme se dneska inspirací pro ostatní země v Evropě, mimo jiné proto, že jsme byli jedni z prvních, kteří tedy to uvolňování začali, a třeba Velká Británie poměrně detailně studuje náš jízdní řád uvolňování a Slovensko ho v podstatě zkopírovalo.

Myslíte si, že je dobré být první v Evropě?

Máme výsledky, které nás opravňují k tomu, abychom byli hrdí, že jsme první, kteří uvolňují. Jsme dneska mezi deseti zeměmi na světě, které jsou tzv. early open čili které mohou brzy otevírat. Kde je Rakousko, jsou tam severské země, jsme tam my a je tam třeba i Austrálie.

Proč povolených sto lidí? Mohou se konat alespoň základní akce

Pojďme k těm nejnovějším uvolňováním, která nás čekají teď od pondělí 11. května. Budou se moci otevřít kina, budou se moci otevřít divadla nebo cirkusy, maximálně se těch představení bude moci účastnit 100 osob. Stejný limit bude platit také pro svatby. Jak jste přišli na tohle číslo?

Těch 100 osob se dlouho diskutovalo. Ono to všechno vypadá hrozně jednoduše, na tom ale pracují týmy, mají perfektní analýzy, jak epidemiologové, tak lidé z ekonomické oblasti, dáváme to dohromady, všechno vážíme. Sto povolených lidí umožňuje už alespoň nějaký základní režim fungování, byť samozřejmě nebudou všichni 100% spokojeni, ale třeba při těch sportovních akcích i těch vrcholových, bez diváků, s tou stovkou aktérů už to jde realizovat, i když to není komfortní. My si to uvědomujeme. Původně jsme tam měli 50, nakonec jsme tam dali 100 a zdá se to, že v současné době je to nejenom akceptovatelné, ale je to i dělatelné, byť znova říkám, není to pro všechny komfortní.

Karel Havlíček

Místopředseda vlády České republiky. Od dubna 2019 ministr průmyslu a obchodu, od ledna 2020 ministr dopravy za ANO. Místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V letech 2013 až 2019 působil jako předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Vedl Fakultu ekonomických studií na Vysoké škole finanční a správní.

Dotaz od Ivany Hájíčkové. Ptá se: „Pracuji v restauraci, jak máme obsluhovat 12 hodin v roušce a v rukavicích, sahat na použité skleničky a talíře? Kdo bude kontrolovat majitel, který nás bude nutit obsluhovat hosty a být s nimi v blízkém kontaktu?“

Není nezbytné, aby někdo pracoval 12 hodin denně, je to na dohodě se zaměstnavatelem. Uvědomme si to, že my to pouštíme v nějakém režimu, s tím, že nemůžeme nikoho nutit, aby otevřel a měl přesně ten svůj režim, který měl. My ale nemůžeme rezignovat a říct, že se prostě sundají roušky. To není možné. Pak je to samozřejmě i na tom zaměstnavateli a zaměstnanci, aby si dohodli nějaký režim, kdy se třeba budou střídat, kdy možná budou mít určitou dobu na to, aby si trošku vydechli.

Přesto, i když to bude 8 hodin, tak to bude asi velmi nepohodlné, bude někdo kontrolovat majitele, zda to dodržují?

My nemůžeme kontrolovat majitele, ve smyslu toho, jestli dává 12hodinové, 8hodinové anebo třeba jiné směnné sestavy, kde to točí po 4 hodinách. Ale tak, jako se s tím vypořádaly obchody, supermarkety, malé obchody, které už jedou, nebo dokonce jely po celou dobu, tak dneska je třeba, aby se s tím vypořádaly i restaurace. Ale restaurace nás velmi žádaly o to, aby prostě mohly otevřít dokonce dříve, myslím tím teď ty zahrádky. Navíc máme tady Českou obchodní inspekci, máme živnostenské úřady.

A ty tedy vyjedou do terénu a budou toto kontrolovat?

Samozřejmě, nezkontrolujeme 100procentně všechno. Já předpokládám, že v tomhle se i lidé chovají zodpovědně. My nikoho nešikanujeme, my tím chráníme zdraví, my tím chráníme všechny, ve finále tím chráníme i toho dotyčného, kdo je obsluhou. Čili ano, uvědomujeme si, že to nebude prostě ideální režim, ale je to nějaký režim, který nám umožňuje dneska fungovat.

Příště budeme chytřejší

Pokud se ukáže, že ta pravidla se nějak masověji nedodržují nebo že to třeba v praxi není možné, budete znovu uvažovat o tom, že se třeba zahrádky plošně zavřou?

Pokud by se ukázalo, že se to nedodržuje, a bylo by to prokázané na výsledcích, tzn. výsledcích počtu nakažených, počtu vážně nemocných, případně by nám šel reprodukční faktor opět směrem nahoru, tak pochopitelně by se muselo udělat další opatření, včetně třeba i toho krajního, že by se opětovně muselo zavřít. My samozřejmě vnímáme situaci, že tato epidemie může přijít opětovně, může přijít nějaká další vlna, někdy i v budoucnu a já bych byl hrozně rád, abychom tady dneska vytvořili takové prostředí, kdy už nebudeme muset tak odizolovat tu ekonomiku, abychom byli všichni více připraveni, celý svět. Svět nebyl připraven.

A na základě čeho jsme tedy na tom lépe, podle vás, že už nebudeme muset stále všechno zavírat?

V každém případě budeme zkušenější, jakým způsobem tomu čelit, po té hygienické oblasti, dezinfekční oblasti, to všechno jsme se učili za pochodu, to přece nebylo předvídatelné. Pochopitelně, mimo jiné třeba teď doplňujeme do Státních hmotných rezerv naprosto zásadním způsobem ochranné pomůcky, ale nikoliv tak, že bychom je doplnili, že jich tam budeme mít trojnásobně více, i to by nám k ničemu nebylo. Ale budeme to doplňovat řádově o řády. V tuhle chvíli chceme být připraveni, kdyby taková situace nastala, nedej bože, tak, abychom vlastně těmi hygienickými opatřeními vytvořili režim takový, který se bude okamžitě dodržovat.

Co se debatuje, je i otevření hobby marketů a supermarketů. Virolog Jiří Černý z České zemědělské univerzity pro Seznam řekl, že open space a nákupní centra jsou pro koronavirus úžasný inkubátor, ideální pro nákazu, tahle varování jste tedy ignorovali?

My jsme nákupní centra měli zavřená, my jsme otevřeli jenom část, a to byly ty hobby markety, které jsou tedy maximálně provzdušněné, mají tam tu zimní zahradu a tak dále. To bylo diskutováno s epidemiology. Ano, můžete říct: Tady jste trošku zariskovali. My jsme tam tedy nasadili poměrně přísná hygienická opatření. Pokud si vzpomínáte. Tenkrát vlastně poprvé jsme řekli, že i do těchto marketů musí být rukavice, poprvé tam byly dvoumetrové odstupy, byly tam poměrně náročné dezinfekční režimy a tak dále, musela se tam měřit teplota u zaměstnanců atd. Samozřejmě nepopírám to, že po těch 12 dnech, když jsme hodnotili výsledky, tak já se tedy přiznám, že jsem nespal, měl jsem opravdu obavu, aby nám to nevyskočilo nahoru a nemuseli jsme zatáhnout za ruční brzdu.

Jestli tedy postupujeme podle jednotlivých výsledků, po té každé vlně otevření, znamená to, že pokud ty výsledky budou špatné, tak budeme neustále zavírat, otevírat, zavírat?

Pokud by se zhoršovala situace a prokázalo by se, že jsme to nezvládli, ať už nějakou mírou nedisciplinovanosti, anebo třeba příliš „hr“ akcí, že jsme toho otevřeli naráz mnoho, tak pochopitelně by se muselo zatáhnout za ruční brzdu. Naštěstí nic takového nenastává, jsme disciplinovaní. A potvrzuje se to, že ty etapy byly vyvážené a výsledky jsou neoddiskutovatelné. Vždycky to není o tom pocitu, je to nakonec o tom, jak to dopadne.

S žalobami počítáme, ale máme argumenty

Pojďme k tomu, co je vaší doménou, podpora podnikatelů. Po rozhodnutí Městského soudu v Praze musela vláda částečně upravit ten scénář pro následující týdny. Nemáte obavu, že teď přijde vlna žalob na stát? Kvůli náhradě škod?

Já už jsem zde říkal, že jsou vlastně 3 bitvy, které se musí svést. První je bitva o zdraví a tam naštěstí vedeme. Druhá je bitva ekonomická a ta nás bude čekat ještě další měsíce a tam samozřejmě musíme saturovat ten trh, těmi operativními opatřeními, nějakou podporou, ale těmi dalšími opatřeními, ať už to jsou úvěry, nebo nějaká schémata investičního charakteru a tak dál. A pak nás nepochybně bude čekat, podobně jako všude ve světě, i právní bitva. Nebo právní bitva… Prostě v jakékoliv takovéhle situaci, která je naprosto mimořádná, nikdy tady historicky nebyla, vždycky budou ti, kteří se budou snažit ať už hájit zájmy někoho, nebo budou spekulovat nebo se budou chtít zviditelnit a nějakým způsobem znevěrohodnit naše kroky.

Vy to vnímáte takhle? Skutečně by mezi nimi nemohli být ti, kteří by na to odškodnění měli právo?

Ne, já jsem říkal, ať už budou hájit zájmy někoho, nebo budou spekulovat. To je obojí. Toto se děje třeba i v Německu. Teď řeknu příklad. Když jsem komunikoval se svými kolegy z Německa, z Bavorska, tak tam tamní soud rozhodl, že otevření, respektive zavření obchodních větších obchodů bylo protiústavní. U nás zase městský soud vynesl ten ortel, že jsme neměli jet podle zákona o ochraně veřejného zdraví, měli jsme jet podle krizového. Popravdě řečeno, co právník, to jiný názor. My jsme bojovali s epidemií, takže jsme jeli logicky, tedy podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle nás soud rozhodl nelogicky, ale musíme to respektovat, musíme to akceptovat.

A počítáte prostě s žalobami?

Určitě tam budou i žaloby. A tak je otázka, aby se to prostě ustálo a vysvětlilo, a já jsem přesvědčen, že máme argumenty zřejmé.

Kolik dal stát peněz podnikatelům?

Kolik peněz už je vyplaceno, o to se zajímá divák Otto Walter, je teď míněno na těch nejrůznějších podporách, přečtu konkrétně: „Kolik jste do dnešního dne vyplatili na podporu podnikání, chtěl bych znát reálné číslo, nikoliv sliby, že nalijete do ekonomiky tolik a tolik, očištěné od všech sociálních dávek typu ošetřovné, Pětadvacítka, odkladu poplatků. Dokážete říct nějaké číslo?“ Kdybychom dali dohromady tedy kompletní číslo, veškerou pomoc?

Pětadvacítka má 10 miliard, ošetřovné jsme řádově na přibližně jedné miliardě, co se týká záruk, tam jsme přibližně na 10 miliardách, co se týká programu Antivirus, tak tam to roste rychle, protože tam březen se projevil, vlastně byl jenom polovička měsíce, tak tam jsme v tuhle chvíli necelé 2 miliardy. A teď můžeme jet dál a dál, teď tam je samozřejmě celá řada dalších odkladů a tak dále čili něco jsou přímé podpory, některé nepřímé.

Já, co jsem zatím počítala, tak to bylo nějakých 23 miliard, jak jste to teď vypočítal, ale pan premiér Babiš úplně v počátku sliboval bilion, včetně tedy přímé a nepřímé pomoci dohromady.

V tom bilionu, abychom si rozuměli, je nejvíce jednoznačně záruka.

Ano. To je ta nepřímá pomoc.

To je ta nepřímá pomoc, která je naprosto zásadní. Jako ostatní země jsme do toho šli 15 % z HDP a Sněmovna schválila nový zákon o gigantické záruční podpoře, do které jde 150 miliard rozpočtových peněz a 500 miliard úvěrů, a příští týden se začnou ty peníze distribuovat, tam se muselo čekat na Senát, muselo se čekat na podpis prezidenta.

A kolik bylo reálně vyplaceno v programech COVID?

Teď je to mezi 20, 30 miliardami. Potom záleží na tom, kolik tam teď za ty poslední dny nateklo.

Četla jsem reakce podnikatelů, kteří si stěžovali, že si požádali o podporu v programech COVID a třeba po 14 dnech vůbec nedostali žádnou odpověď, jak je to možné?

Tady je potřeba si uvědomit jednu věc. To je úvěr. To není bankomat. To není něco, kde se zavolá a dostane. Uvědomme si, že se tam žádá třeba o 10, o 15 milionů úvěrů. To se prostě musí zkontrolovat.

Kolik procent těch žádostí bylo úspěšných?

Z COVID I prošla jenom 1/10 a tady podle našeho názoru byla chyba, že jsme byli příliš vstřícní. My jsme vyhlásili COVID I jako bezúročný, s odkladem.

To nezní úplně logicky, že byste byli příliš vstřícní a prošla pouze 1/10.

Ano, vstřícní tou nabídkou, protože víte, k čemu dospělo? Tisíce subjektů tam začaly posílat žádosti, a když byste se potom podívala na to, kdo tam všechno poslal ty žádosti, tak i člověk, který není bankéř, by prostě musel začít vyřazovat. Přesto ta banka musela udělat to, že je všechny musela prochroustat a pochopitelně musela většinu z nich vyřadit, protože to byli firmy, firmičky, živnostníci, když pominu to, že to tam jeden živnostník poslal i na třikrát.

Nedali jste tam ty podmínky příliš přísně?

Ne, bylo to tím, že každý se domníval, že stát mu dneska dá s ročním odkladem peníze bez jakéhokoliv úroku. Takže, my jsme tu jednu miliardu tedy vyřešili, ta se skutečně vyplatila, ale byla tam jenom 1/10, ale pak jsme teda mezitím okamžitě zavedli COVID II. A ten už dávaly banky.

A tam byla úspěšnost jaká tedy?

Tam byla úspěšnost velmi slušná, tak to byly banky a ty to podle mého názoru dávaly přibližně každému druhému.

To číslo neznáte?

Ale to je u bank, my jim do toho nesmíme vstupovat. My jsme v situaci takové, že té bance dáváme záruku za ty úvěry 80 %. Ale banka se musí rozhodnout, myslím tím vůči klientovi, jestli ten úvěr dá a jestli banka i s 80procentní zárukou státu se rozhodne klientovi nedat úvěr, pak je to její rozhodnutí.

Rozdělit se s pronajímatelem o nájem? Je to fér

Vláda schválila, že všechny podniky, které byly uzavřené vládním nařízením, by měly dosáhnout na poloviční příspěvek od státu na nájemné, třetinu by měl zajistit ten majitel a 20 % tedy zaplatí sami podnikatelé. Není to tak, že část toho břemene vlastně přesouváte na pronajímatele?

Ano, máte pravdu. Je to model, který funguje na Slovensku, ve Švédsku, v Estonsku, v Austrálii, abychom nebyli jenom v Evropě. Z mého pohledu je to jeden z nejférovějších modelů. Uvědomme si, že jsme v situaci, kdy v té ekonomice budou chybět stamiliardy korun. A už dneska víme, že to nebudou nízké stamiliardy, ale vyšší stamiliardy, v horizontu několika týdnů nebo měsíců. Je iluzorní se domnívat, že stát toto všechno je schopen zasaturovat. To bychom ten stát přivedli do bankrotu během jednoho měsíce. Už dneska dáváme tak gigantické částky, které jdou samozřejmě na vrub státního rozpočtu, vždyť to všichni musí vidět, že se z toho budeme vzpamatovávat několik dalších let, možná dokonce jednu generaci nebo půl generace. Tedy jsme v situaci, kdy se snažíme určitými motivačními nástroji vytvořit prostředí, kde to, pokud možno, spravedlivě rozdělíme mezi všechny aktéry trhu. Proto jsme třeba udělali odklady i u bank.

Otázka od Jana Horešovského: „Jakou konkrétní pomoc stát poskytuje pozastavením EET? EET přece stát nepovažuje za žádnou zátěž pro podnikatele a reálně pro toho, kdo už EET zavedenou má, opravdu žádnou zátěží není. Co je ta pomoc?“

Pán se na to dívá z toho úhlu pohledu, když už EET je zavedena. Tam už to samozřejmě žádná zátěž není. Maximálně tedy to, že když prodávám, tak to nepíšu ručně na papírek, ale napíšu to prostě přes nějakou pokladnu nebo nějaký tablet. Ale v momentě, kdy si to pořizuje, tak to samozřejmě zátěž je, to víme. Musí si pořídit nějaký instrument. Musí se umět napojit. Musí si zajít někam na úřad. Tedy nějakou část času a i peněz tomu věnovat musí. A tak vlastně jenom říkáme jedinou věc: Tak ať si to ta firma teď nepořizuje. Když už to nebylo tady po dobu 2 let, tak už to vydržíme do toho ledna. Ale my z toho nechceme ustoupit.

E-mail od pana Ladislava Procházky: „Chtěl bych se zeptat, proč ze solidarity s lidmi nemají politici, poslanci, senátoři, soudci a další stejné podmínky jako OSVČ, to je 25 tisíc korun na měsíc?“

Tak a teď se musí říct, co se s tím tedy nějakým způsobem má dělat? To znamená, má se změnit zákon? Někdo má 25 tisíc. Někdo má 50 tisíc. Někdo má 100 tisíc. Jsou zde zaměstnanci, kteří mají vysoké mzdy. Jsou zde živnostníci, kteří i v době krize mají třeba solidní příjmy. Takhle to asi nelze úplně paušalizovat. Já principiálně vůbec nejsem proti tomu, pokud se budou snižovat mzdy, ať už poslanců, nebo prostě vládních činitelů atd. Ale musí se přijít prostě s nějakým režimem, s nějakým řešením, o kolik to má být. Na jakou dobu to má být. Ale jinak souhlasím v zásadě s tím, že by všichni měli být v téhle době trošku příkladem. Neměly by se prostě vyplácet nějaké speciální bonusy, odměny a mělo by se šetřit i v té státní sféře. O tom není žádná. Ale to si uvědomme, o tom musí rozhodnout Sněmovna.

Skoro všichni ekonomové teď tvrdí nebo jsou přesvědčeni o tom, že jsme na prahu nějaké další ekonomické krize. V jakém stavu, byste řekl, do ní vstupuje Česká republika?

My jsme už v té krizi, celá Evropa, celý svět. Prostě to, co se tady odehrálo v oblasti ekonomiky, to netušil nikdo ještě 3, 4 měsíci. Možná dokonce před 2 měsíci. Tam asi už se to začalo možná očekávat, že by to mohlo být špatné. Česká republika naštěstí je na tom dobře. Ale není to jenom díky štěstí. Je to díky tomu, že se tady odvedl v posledních letech solidní kus práce. A možná zase si vybavují někteří, když jsme říkali: Naše míra zadluženosti je jedna z nejnižších v Evropě. Ono to pro běžného spotřebitele, občana nic moc neříká. Řekne: No, tak máte 30 %, Německo má 60 %. A co si za to koupím, pane Havlíčku? No, tak teď to vidíme. My jsme to říkali, když přijde nějaká krize, nebudeme se bát prostě pustit, v uvozovkách, státu trošku žilou.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené