Článek
O nedostatcích a mezerách v koronavirových statistikách se toho už řeklo a napsalo mnoho. Víme, že státy například různým způsobem počítají mrtvé, což způsobuje velké odchylky, z mnoha důvodů se také od reality více či méně liší samotný počet nakažených. Jestli ale některé z údajů vyloženě plavou v moři nejistoty, tak jsou to dosud poměrně stranou pozornosti se vyvíjející počty vyléčených.
V čem nás statistiky mohou zmást
- Koronavirové statistiky uvádí čtyři hlavní údaje - počet potvrzených případů, počet mrtvých, počet uzdravených a počet „aktivních případů“, tedy těch, kteří se ještě nevyléčili.
- Poslední z jmenovaných údajů ale může být často významně nadhodnocený, protože mnoho států (viz níže v článku) nezvládá registrovat počty vyléčených, a mnoho zdravých lidí tak nadále zůstává v kolonce „aktivních případů“.
Že „něco nesedí“, je člověku jasné hned při pohledu na prvních pár příček v koronavirové statistice. Pokud se podíváme do jednoho z nejcitovanějších žebříčků, který dává dohromady Univerzita Johnse Hopkinse, zjistíme, že v USA vyléčení tvoří asi 11,5 % z počtu všech dosud registrovaných nakažených.
Ale třeba ve Španělsku je to 53 %, v Itálii 34 % a ve Francii 28 %. Člověka možná napadne, jestli by se tak markantní rozdíly nedaly vysvětlit jednoduše tím, že v každé zemi je epidemie v jiné fázi. Při pohledu na páté místo v žebříčku už je ale v podstatě jisté, že něco vážně nehraje.
U Velké Británie totiž statistika univerzity v kolonce zotavení uvádí číslo 813, což odpovídá asi půlprocentu z celkového počtu potvrzených případů nákazy. Ostatní žebříčky, jako například worldometer , pak u počtu uzdravených Britů uvádí jen poznámku „nedostupný“. Británie totiž počet zotavených ani oficiálně neuvádí a oněch 813 je počet, který se podařil Univerzitě Johnse Hopkinse nezávisle dohledat.
A nejde o výjimku. Počty uzdravených neuvádí například ani Nizozemsko a „podezřele“ malý počet uzdravených najdete i v celé řadě dalších zemí. Následující příklady ukazují, že to přímo neznamená, že by se v některé zemi léčilo hůř nebo líp, ale že jde spíš o práci s daty.
V Británii data „nejsou“
„Nemáme dostupná statistická data,“ nezapomněl zmínit na tiskové konferenci s cílem připomenout lidem, že zdaleka ne všichni s covid-19 zemřou, šéf veřejného zdravotnictví pro Wales Andrew Goodall. Přibližně nicméně podle toho, co se mu podařilo zjistit, se jen ve velšských nemocnicích uzdravilo a bylo propuštěno k 23. dubnu asi 1900 lidí s koronavirem.
„Myslím, že se ukazuje, že bychom se měli soustředit na fakt, že vidíme lidi, kteří se uzdravují z této hrozné nemoci, a že my jsme schopní se o ně postarat,“ apeloval na novináře před týdnem v Cardiffu Goodall.
A jak už bylo zmíněno, Británie je možná jedna z mála zemí, které se rozhodly data o uzdravených oficiálně vůbec neoznamovat, problémy s jejich sběrem však mají i jinde ve světě.
Nemocní mají s testy přednost
„Lidé se uzdravují a uzdraví se jich naprostá většina. My o tom jen zatím nemáme data, protože nemáme dostatek lidských zdrojů na to, abychom v tuto chvíli monitorovali počty uzdravených,“ vysvětlovala podezřele nízké počty uzdravených v amerických statistikách na začátku dubna Casey Kelleyová ze Severozápadní univerzity pro U.S. News.
Uzdravený podle regulí amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC)
- Pacient nesmí mít horečku, a to bez horečku potlačujících léků po dobu nejméně třech po sobě jdoucích dní.
- Musí zaznamenat „zlepšení“ i co se týče ostatních symptomů - kašel, dušnost atd.
- Od doby, kdy se symptomy objevily, musí uběhnout nejméně sedm dní.
- Osoba musí vykázat dva negativní testy, které jsou provedeny nejméně s 24hodinovým rozestupem.
- Člověk je považován za uzdraveného pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky.
- Detailní popis uvádí CDC na svých stránkách.
Na otázku, proč se ze statistik vytrácí uzdravení, se pokusil odpovědět akademický server The Conservation.
Podle odborného serveru je nejspíš kamenem úrazu fakt, že k definitivnímu označení člověka za vyléčeného je po určité době nutné provést test (v USA jsou nutné dva s rozestupem 24 hodin). V době, kdy ve Spojených státech nebyl dostatek testů, se pochopitelně často stávalo, že namísto testování, zda se někdo už zcela zotavil, se vyhradily kapacity spíš pro ty, u kterých bylo třeba zjistit, zda se vůbec nakazili.
Uvedená vysvětlení stylem „nemáme lidí“ nebo „šetří se s testy“ se sice přímo vážou k počáteční fázi epidemie v USA, není ale velkým tajemstvím, že jde o problém v celé řadě dalších zemí.
Pokud vám tak v koronavirových tabulkách nebudou čísla aktuálně nakažených a vyléčených u některé země dávat smysl, je pravděpodobné, že se tam odehrává něco podobného. Zjišťovat, kolik lidí se uzdravilo, je v době, kdy jde hlavně o záchranu nakažených, odsouváno na vedlejší kolej. To ale není všechno.
Nemoc se může táhnout
Celou problematiku nelze svádět jen na nedostatek dat. Problematická je i otázka uzdravení se z nemoci covid-19 sama o sobě.
„Zotavení… může trvat,“ řekl CNN na otázku, jak dlouho vlastně trvá, než se člověk z nemoci covid-19 dostane, profesor infekčních chorob z Rush University v Chicagu Bala Hota.
Vědci totiž o tom, jak dlouho virus v těle může zůstat, s jistotou mnoho nevědí. Už nyní ale známe případy, kdy to trvá více než měsíc. Medializované jsou například opakovaně pozitivní testy sportovců, u kterých je velký tlak na to, aby se mohli vrátit do přípravy. Jmenovitě můžeme zmínit příklad fotbalisty turínského Juventusu. Paulo Dybala se nakazil v druhé polovině března a i po měsíci a půl mu vycházejí testy stále pozitivní. I přesto, že se už cítí dobře a nemá žádné příznaky.
Britský Telegraph nicméně uvádí i případ, kdy 32letá žena Jennifer Cassidyová popsala, že i po šesti týdnech jí covid-19 stále velmi znepříjemňuje život. Žena se s koronavirem léčila v nemocnici a následně, když se její stav zlepšil, byla propuštěna do domácí karantény.
Pro lidi, kteří mají mírné příznaky, britští zdravotníci doporučují počkat v doma nejméně týden poté, co symptomy ustoupí. Jennifer řekla, že až týden potom, co poprvé začala chodit ven na procházku nebo na nákup, zažila „jeden z nejhorších dní z celého tohoto období“. Když šla na nákup, po zhruba 15minutové procházce na ni padla taková únava, že málem nedošla domů.
Jestli ve svém těle Jennifer ještě měla virus SARS-CoV-2 a mohla ho potenciálně šířit, nikdo neví. Možná právě to je ale důvod, proč by data o počtu vyléčených neměla být stranou pozornosti.
