Japonsko vzalo na milost manažery elektrárny Fukušima. Jádro jako takové ale zdaleka ne

Manažeři byli obviněni ze zanedbání bezpečnostních opatření. Za to, že ignorovali informace o možném tsunami, jim hrozilo pět let ve vězení. Jejich pochybení údajně způsobilo smrt 44 lidí. Trojice šéfů společnosti, z nichž nejstaršímu je 79 a nejmladšímu 69 let, podle soudu nemohla tak velký rozměr katastrofy předpovědět, protože nebyl zřejmý ani odborníkům.

Zemětřesení o síle devíti stupňů a následná přívalová vlna tsunami připravily 11. března 2011 v Japonsku o život téměř 19 000 lidí. Přírodní katastrofa vyřadila ve Fukušimě z provozu chladicí systémy atomové elektrárny, jádra tří reaktorů se roztavila a do vzduchu, půdy a do moře se uvolnily radioaktivní částice.

Oněch 44 osob, za jejichž smrt mělo trio vedoucích společnosti nést odpovědnost, zemřelo při evakuaci, nikoliv v důsledku ozáření radiací. Skutečný počet mrtvých je ale těžké určit. Například světová organizace zabývající se jadernou problematikou World Nuclear Association na svém webu uvádí číslo tisíc mrtvých. Jiné zdroje ale dokonce až přes dva tisíce. Problémy s vyčíslením obětí rychlého vysídlení souvisí s tím, že se těžko rozlišuje, kolik lidí zemřelo při evakuaci kvůli radiaci a kolik při evakuaci spojenou čistě se zemětřesením a tsunami.

Přímo následkem ozáření oficiálně zemřel jeden člověk, což japonská vláda přiznala před rokem. Šlo o padesátiletého muže, který zemřel na následky rakoviny plic vyvolané radiací. Do té doby země informovala pouze o několika zraněných pracovnících, kteří „na místě onemocněli." Někteří z nich podle médií utrpěli i radiační popáleniny. Není vyloučeno, že mrtvých v důsledku vystavení radiaci přibude. Dopad na civilní obyvatelstvo byl ale podle všeho velmi malý. Například podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se riziko onemocnění rakovinou u lidí, kteří byli evakuováni v podstatě vůbec nezvýšilo. WHO ve zprávě uváděla čísla kolem 0,5 až 1 procento.

Argument, že nikdo nemohl rozměr zemětřesení a tsunami předvídat, potvrdila podle CNN pouze studie vypracovaná společností TEPCO. Všechny ostatní tvrdí opak.

Zpráva japonské vlády z roku 2012 navíc říká, že měření společnosti TEPCO a japonské vládní agentury pro regulaci jaderných zařízení byly nedostatečné, stejně jako reakce na krizovou situaci.

Japonské úřady přesto o to, aby vedení společnosti převzalo odpovědnost příliš neusilovaly. K čtvrtečnímu soudu došlo až poté, co prokurátoři dvakrát odmítli vznést obvinění a vysídlení lidé se odvolali.

Rozsudkem skončila soudní dohra fukušimské havárie. Manažeři TEPCO byli jedinými fyzickými osobami, které byly v souvislosti s jaderným neštěstím trestně stíhány. Zbývá ale celá řada problémů.

Japonsku dochází místo na skladování vody, kterou se chladí reaktory. Hrozí, že voda se bude muset vypustit do moře, což dělá starosti místním rybářům nebo například Severní Koreji. Tisíce lidí z fukušimské prefektury se stále nemohou vrátit tam, kde bydlely a ještě desítky let se nevrátí.

Havárie Fukušimy také dodnes paralyzuje japonskou jadernou energetiku. Po zemětřesení Japonsko vyřadilo z provozu úplně všechny reaktory, které podle Guardianu před neštěstím zajišťovaly 30 % z veškeré produkce. Vláda chce do roku 2030 mít v provozu 30 reaktorů. Aktuálně jich ale funguje jen devět.

Premiér Šinzó Abe, který je zastáncem jaderné energetiky, má navíc ve vládě nového a podle zdejších médií i silného soupeře. Je jím vycházející hvězda japonské politiky Šindžiró Koizumi. Nový ministr životního prostředí a syn oblíbeného expremiéra se ihned po nastoupení do úřadu minulý týden postavil proti jádru. Chtěl bych se věnovat tomu, jak je (jaderné elektrárny) odstavit, nikoliv jak je udržet," řekl Koizumi a dodal, že Japonsko nesmí dopustit další jadernou katastrofu. Koizumi má podle průzkumů dobrou šanci stát se za dva roky novým premiérem. Jako tvrdý odpůrce jaderné energetiky se stal poté, co v roce 2011 začal působit jako tajemníka pro rekonstrukci oblastí postižených zemětřesením a vlnou tsunami.