Článek
I za pandemie tu přemýšlíme nad aktuálními tématy, která nás společně pálí. Není malých problémů. Takže: proč jsme od pondělka spustili kurzarbeit, totiž ten kurzarbeit, a ne tu kurzarbeit?
Kurzarbeit je terminus technicus germanicus. Stát firmám v krizi dočasně zaplatí 60 nebo 80 procent výdajů na platy zaměstnanců. Ano, přišlo to sem z Německa a z němčiny.
Tak jako už dřív fachman, štamgast, hochštapler, špílmachr a nerozpojitelný svorník celé té složeninové kumpanie: gumicuk.
Nápadný je na nich rod, mužský až na dřeň. To dává smysl, jde o značně, v některých případech skoro vysloveně, mužská povolání. Pánský klub.
A pak je tu, nad tím vším, společný jmenovatel: práce. Ta práce a ta (die) Arbeit. Ale my z ní, jakmile překročí v Rozvadově jazykovou hranici, z fleku uděláme chlapa. Ten kurzarbeit, ten práce šlechtí. (Na Slovensku to mají stejně, kurzarbeit je také ten.)
Co se děje? Bojíme se snad, že by kurzarbeit jako žena, růže, píseň, kost dostatečně nevynikla? Že by ztratila na významu?
Že ta kurzarbeit by působila jen jako nějaké pidlikání, a ne pořádné chlapské rány kladivem, jako fabrika, respektive montovna plná výkonných dělníků? Že by to dostatečně nevyjádřilo, že práci - eh, dneska se říká ekonomiku, ale co na tom - mají v rukou chlapi? Kurzarbeit je pojem ze světa mužů a podle toho si ho (sic!) osvojil i náš jazyk. Milerádi jsme využili příležitost, že to slovo končí souhláskou, a ne typicky ženskou samohláskou a nebo e.
Takové vysoce spekulativní psychologické vysvětlení ve skutečnosti bude tím pravým. Ta kurzarbeit by málo působila jako „pořádná“ práce.
Notabene při skloňování podle vzorů píseň a kost, kde bychom ve druhém pádě vyslovovali měkce „-tě“ nebo „-ti“. „Bez kurzarbeiti se podniky neobejdou“ a tak dále. Ti, ti, ti, to by nám přišlo směšné. A tady jde o vážné věci. Protože makáme, jedeme! Čest kurzarbeiti! Z práce si nikdo legraci dělat nebude.
A proto: Je potřeba zavést rozumný kurzarbeit podle vzoru hrad. Pracujeme dva dny v týdnu a tři dny jsme na kurzarbeitu. Kurzarbeitem proti nezaměstnanosti. Bez kurzarbeitu nebude práce vůbec.
Existuje ještě jedna, zdánlivě kompromisní možnost, a to kurzarbeit neskloňovat („jsme na kurzarbeit“) a rodu nechat volný průběh (jak to skončí, víme předem). Výsledkem by bylo, že bychom česky najednou mluvili trochu německy a slovo kurzarbeit by ztuhlo na beton. A to nechceme: „Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá!“
